Obstojí festival BLACKLIGHTS na českém festivalovém kolbišti? To byla nejčastější otázka, nad kterou jsem se zamýšlel v průběhu cesty do Divišova. Na místo jsme dorazili něco před druhou hodinou a ihned po zaparkování vozidla, přišlo na řadu mapování přilehlého terénu. Otevřeně se přiznám, že v této pokročilé hodině bych očekával kolem areál větší mumraj, nicméně o to větší klid jsme měli při parkování na přilehlé louce, jež se nacházela hned vedle areálu festivalu. Akreditace proběhla absolutně bez problémů, a tak si člověk mohl v klidu prohlédnou útulný plochodrážní stadionek a také hospůdku, která samozřejmě nemůže na žádném sportovišti chybět. Tentokrát však byla otevřena za jiným účelem, což samotný personál pocítil na vlastní kůži. Tolik černě oděných osob tu určitě ještě neviděli! Při prvním Ferdinandu (festivalové pivo, ze kterého jsem měl obavy) jsem poprvé začal pozorovat mraky v domnění, že brzy začne nefalšovaný „festivalový slejvák“ – vzpomínky na loňský Brutal Assault se vrátily! Pohanští Bohové však byli kupodivu milosrdní, a tak na nebohé posluchačstvo nakonec nepustili žádný příval vody, což s odstupem času hodnotím jako velký zázrak. V celé republice totiž čerti a hastrmani rozehráli vodní mariáš. Organizátoři teď mohou alespoň trochu velebit nebesa… Nic však není úplně zadarmo. Těsně před začátkem festu brutálně klesla teplota a kdo s fanoušků si nevzal teplé oblečení, ten sakra zaváhal. Především vítr byl v některých chvílích studený až běda…

PÁTEK:
Hudební produkci prvního dne odstartovali SECRET OF DARKNESS, kteří se s úlohou „obětních beránků“ popasovali poměrně slušně. Fakt, že kapelu sleduje jen hrstka fanoušků jim nikterak nevzal na zápalu, což je pro další růst kteréhokoli souboru jedině dobře. Formace se prezentovala melodickým black metalem, ve kterém stěžejní úlohu plní klávesy, podbarvující kytary podle vzoru starých DIMMU BORGIR. SECRET OF DARKNESS ovšem stále ještě patří ke formacím začínajícím a každý kontakt s podobnou festivalovou akcí jim může jedině prospět. Kapela na můj vkus zatím postrádá potřebnou špetku osobitosti…ovšem co není dnes – může být v budoucnu. Mnohem protřelejší partičkou je plzeňská PANYCHIDA. Když se před dvěma lety na trhu objevilo album „Paganized“, kdekdo klukům prorokoval úspěšnou budoucnost. Teď mám však pocit, že kapelu počáteční nadšení poněkud opustilo. Vystoupení na Blacklights nemělo prakticky žádnou šťávu, někdy mi připadalo, že to Honzu Vaňka a spol. ani moc nebaví. Nic na tom nemohla změnit ani absence basáka…PANYCHIDA zkrátka působila naprosto odevzdaně a v podstatě stejně reagovalo i poloprázdné publikum. A když už jsem u toho pitvání… je to tedy pouze můj subjektivní dojem – řekl bych, že kapelu notně srazil na kolena odchod vokalisty G.H. M.a, který alespoň při živých show dokázal posluchače notně rozproudit. To naopak vokalistka Apia je úplný opak. Nechci tím říci, že její vokál do hudby nesedí, to rozhodně ne, nicméně její entuziazmus je nezakrytě podobný pánskému zbytku a to je problém….

Prapor města Plzně přišel hned poté oprášit Lord Morbidvod a jeho STÍNY PLAMENU. Zajímavé bylo pozorovat především konání Honzy Vaňka, který při tomto setu působil přece jen o něco víc „nadrženěji“ než před několika málo minutami. Celá kapela byla obuta do obrovských gumáků (jiný termín pro tuhle obuv neznám – omlouvám se (kolega Kaky např. prohlásil: “hele, co to má Oblomov za holinky? „. STÍNY PLAMENU byly však úplně první kapelou, kterou vyslechlo větší množství osob. Je vidět, že Morbivod umí dát black metalu nevšední aroma, byť stylově se stále jedná o dost „fousatou hudební odrůdu“. Tohle mě zkrátka moc nebere, i když musím přiznat, že zvuk měly „Stíny“ studený jako točící se vítr nad areálem. Proto byl čas se jít pořádně nabalit!

Když však svůj set spustili HEIDEN, vyšlo paradoxně slunce! Jaká to symbolika! Teplota i laťka kvality výrazně stoupla, což deklarovali především samotní posluchači. Tomu skutečně říkám post-black metal. Procházka albem „Obsidian“ byla doslova pastvou pro uši a mě potěšilo hlavně to, že se tuzemské kapele podařilo přenést kvalitu alba do živého provedení, naprosto grandiózním způsobem. HEIDEN působili vřele a nadšeně – zkrátka tohle vám chlapi sakra věřím a s chutí si „Obsidian“ dám i doma! Ještě bych si dovolil opět vypíchnout citát mého kolegy: „Ty krávo – zvuk jak višeň!“. Povedený set pak vyvrcholil závěrečným coverem „Hvis lyset tar oss“ od BURZUM, který byl však přizpůsoben současnému „heidenovskému“ vyznění. Fór byl o to větší, že skladba dostala český text! Paráda! Krása! Klip z mého foťáku si můžete prohlédnout úplně na konci článku.

První zahraniční akvizicí byli norští EMANCER a také oni se prezentovali ve stylu úžasné desky „Twilight And Randomness“. Z počátku se jejich produkce „prala“ s trochu nevyváženým zvukem, ovšem od druhé skladby bylo všechno O.K. a kapela tak mohla na plno prodat své černé (avantgardní) umění. I když kapela…zasvěcení vědí, že EMANCER je ve větší míře spíše projektem dvojice Mithrin/Gorbag, která se pro koncertní aktivity obklopuje spřízněnými kamarády. Jedním z nich byl i bubeník s obrovským čírem – ten byl skutečně pod dobu dvou dnů, nepřehlédnutelnou postavou. Jinak i zbytek osazenstva působil poměrně suverénně. Napadá mě však ještě jedna skutečnost, kterou zde musím zmínit. Hudba EMANCER se v současné době nachází v dost zvláštním stádiu. Aby se vám tato kompozičně náročná hudba mohla líbit se vším všudy, musíte mít už před koncertem naposlouchaný „nějaký ten základ“. Nevěřím příliš tomu, že EMANCER někoho hlouběji oslovili na základě tohoto setu. Pro mě osobně však zážitek na „entou“.

Nejlepší čas ke své prezentaci měli SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Zpěvačka Hanka nastoupila za mikrofon i přes pokročilé stádium těhotenství a slovanská párty mohla začít. Hvězda českého doom/folk metalu však paradoxně nikterak nezazářila. Vystoupení nemělo krásu starých časů…no, zkrátka mi tam chybělo to staré „sajlent srdce“, které dokázalo vždy publikum strhnout. Kapela navíc dokola obehrává songy z poslední řadovky „Relic Dances“ , a když už se najde novinka „Slava Slava „, není to z hlediksa kvality nic extra (no, ona to zas taková novinka není, pokud se nepletu, kapela ji hraje dobré dva roky). Srdce mi krvácí, když píšu něco takového o kapele, kterou mám jinak moc rád, ale skutečně nemohu jinak. Pódiová show neustále stejně „strojová“ a k tomu ještě ta černo-červená uniformita! Proč?

To finští pagan metalisté WYRD se svým „play timem“ naložili úplně opačně. Z jejich setu čišelo nadšení a radost! Tlouštíci se do Česka vysloveně těšili a na pódiu by se pro blaho všech rozkrájeli. Milovníci jejich alb museli chrochtat blahem především při překrásných kytarových vyhrávkách ala AMORPHIS. Finské „know-how“ zkrátka funguje, jestli že vás pohltí, jste ztraceni! Skandinávská metalová škola…lepší reklama snad ani nemůže být! Skladby jak z alba „Kammen“, tak z aktuálního „Kalivägi“ byly skutečně precizně zahrané a mě skutečně nenapadá příměr, kterým bych umění WYRD mohl dokumentovat. Příznivci melodického pagan metalu si zkrátka museli přijít na své….

Maďarští SEAR BLISS jsou v našich končinách souborem známým, jelikož tu vystupují s pravidelnou přesností. Poslední řadovka „The Arcane Odyssey“ je navíc prozatímním vrcholem jejich snažení, skladby jako „Blood On Milky Way“ nebo „Deathly Illusion“ jsou uchu lahodící kompozice, jež zabírají i naživo. SEAR BLISS už dávno nejsou kapelou o jednom oživovacím nástroji. S trombónu se stal legitimní instrument a především z aktuálních kousků je cítit, že určité motivy jsou speciálně vykonstruovány pro tento nástroj. Jediné, co se mi až trochu nepozdávalo – to byl zvuk. Kytary byly zostřené a některé motivy pak nevyzněly až tak šťavnatě. Jinak nasazení celé formace bylo naprosto ukázkové! Proti SEAR BLISS se zkrátka nedá říci ani „popel“.

Závěr pátečního večera pak patřil akvizici, na kterou jsem se těšil asi nejvíc. DARKESTRAH sice nepatří do úplného black metalového nebe (pekla), ovšem kvalita jejich nahrávek je k tomu rozhodně opravňuje. Je sice pravda, že se hudební prezentace neopírá o žádné výjimečné instrumentální složitosti, ovšem DARKESTRAH dokáží vše vyvážit naléhavou atmosférou a nenapodobitelným kytarovým zvukem. Kapela, jejímž domovem je Kyrgyzstan (teď už sice Německo, ale kořeny se zapřít nedají) se v Česku objevila vůbec poprvé a šance je vidět znovu je prakticky hodně málo pravděpodobná. Samotné vystoupení mělo zastřený a ničivým sound, do kterého byly vypouštěny klávesové ornamenty….briliantová záležtost! Pravda, DARKESTRAH se mohou zdát nestravitelní (zvláště takhle v noci – pozdě v noci), ale opak je pravdou. V tento čas měla jejich produkce neuchopitelnou hloubku…. Pro úplnost je ještě třeba dodat, že kapela dostála své démonické image (viz. fotky) a především vokalistka Kriegtalith, popocházela po scéně jako rozzuřená tygřice…Hned po DARKESTRAH jsem se sbalil a šel si odpočinou do pelechu. Tou dobou byla už skutečně pěkná „kosa“. Inu, black metal do Divišova přivál pravé severské počasí…

SOBOTA:
Protože jsem spal v autě, nebylo mé probuzení zrovna „košér“. Po protáhnutí hřbetů jsme si to přištrádovali do stadiónové hospůdky, kde to vypadalo jako na metalovém letním táboře. Každý příchozí totiž dával za vděk čaji či kávě. Hodnocení prvního dne provádím z počátku s kolegou Kakym a poté se k nám přidává i Vlad z kapely HROMOVLAD. Zamyšlení se točí především okolo návštěvnosti, jež prozatím nebyla příliš velká. Něco kolem tří stovek hlav…A počasí? Naštěstí neprší! Stále je oblačno, sem tam se stadionem přeletí meluzína…

Sobotní hudební menu otevírá techno-space black metalová „dvojka“ GORGONEA PRIMA. Ano, na scéně bylo poněkud „prázdno“, ovšem nikoliv hudebně či zvukově. Vesmírná hustota ze samplu, techno beaty ve spojitosti s dvěma kytarami, vytvořily zajímavou zvukovou kulisu, dávající vzpomenout třeba na švýcarské SAMAEL. Neortodoxní hudba se snaží hledat skulinky dosud neobjevené či neokoukané a právě tento přístup se mi na kapele líbí nejvíce. Doufám, že hoši brzy vytvoří nějaké nové skladby, protože v nich dřímá velký potenciál. Ano, dnes už nemá cenu se uzavírat do stylových ulit. Sláva otevřeným hlavám a více takových techno space skladeb!

Pokud GORGONEA PRIMA přinesla inovativní metalový postup, slovenští DOOMAS se přikodrcali s nezáživnou doom metalovou herkou. Jedna skladba jako druhá, předvídatelné aranže a stokrát omleté postupy. Tohle už tu bylo tolikrát…zkrátka NUDA a ani dvě dívky (zpěvačka doplňující mužský vokál a pohledná klávesistka) to nemohly zachránit. Naopak ETERNAL DEFORMITY jsou ukázkou sehranosti a především nápaditosti. Tito Poláci kombinují melodický black s gotikou a jejich set byl něžným pohlazením. Vyzdvihnout musím především práci zpívajícího vokalisty, jehož čistý zpěv působil monumentálně. Zpočátku se mi jakoby nezdál…posléze však přišla na řadu předělávka od DEPECHE MODE, „Little 15“ – klenot sobotního odpoledne! Przemyslaw Kajnat má podobnou barvu vokálu jako Dave Gahan (samozřejmě čistého – jinak používá taktéž „šťavnatou vránu“) a není divu, že ho kapela v takové míře využívá. Je skoro neuvěřitelné, co dokáží tito Poláci z tradičního doom metalového komparzu dostat. Skvělé představení! Pro úplnost ještě dodávám, že ETERNAL DEFORMITY v této době propagují páté album „Frozen Cirkus“, jež také tvořilo základ celého setu na Blacklights.

A teď do Belgie! Kapelu NATAN jsem do té doby znal pouze zběžně, nicméně okamžitě po návratu domů jsem si ji pustil! Ve zkratce to tedy znamená, že mě hudba této party více než zaujala. NATAN zdobilo od první vteřiny obrovské nasazení, na první pohled by se mohlo zdát, že mírné melodie jsou pohlcovány řezavými kytarami, ovšem pokud jste si dali práci, mohli jste vydedukovat, že právě takhle přesně to kapela chce. Skladby Belgičanů sice nejsou ničím „in“ na první poslech, ale pokud se přes tu nepřehlednou „mlhu“ dostanete, dost možná i filozofii kapely pochopíte. V Divišově mě pánové značně navnadili…nakonec jsem zjistil, že studiová práce není až tak nekompromisně mrazivá, nicméně jak už jsem výše uvedl, NATAN mě skutečně zaujali!

To se ŽRECEM jsem dobře věděl do čeho jdu a věděli to také fanoušci, kterých tu měla tato parta požehnaně. Kam se člověk podíval – všude triko ŽREC! Aby ne! Kluci během krátké doby udělali obrovský pokrok, který je koneckonců zaznamenán na debutu „Žertva“. Skladby mají nefalšovaný slovanský feeling, a když se k tomu ještě přidá masivní podpora fans, kteří vytleskávají, zpívají, tančí…uff, ještě teď mi jde mráz po zádech! Nejlepší kousky? Předně jsem byl překvapen, že kapela zahrála poměrně dlouhou (mojí oblíbenou) „Raráš Rakáša“. Dále nemohl chybět „Nový věk pohanský“ a samozřejmě ani „Lystoczku Czerwenyj“. Pro doplnění ještě přidávám informaci o zbrusu novém trackuu, který však ještě nedostal název. ŽREC sklidili zasloužený aplaus – hlas lidu zvítězil i přes pár chybek, které mi pak Torham přiznal! Jo a abych nezapomněl…ocenit musím práci zpívajícího klávesisty, hrajícího ještě k tomu na píšťalu. Prakticky všechen jeho „pracovní obsah“ je typickým poznávajícím znamením ŽREC!

Po folk metalovém veselí přišel na řadu pekelný brus slovenských INFER. Přímočarý technický black jsem však vydržel pouze chvíli. Měl jsem totiž HLAD jako zvon! Instrumentální našlapanost našich východních sousedů je však obdivuhodná. Celková atmosféra mi však není až tolik blízká a u tohoto přiznání bych také zůstal. Němečtí KROMLEK přijeli do Čech s poměrně úspěšným renomé, které potvrdili velmi záhy. Také na jejich set bylo zvědavo nemálo fans, což barbarské Germány vyhecovalo do maximálních otáček. V tvorbě kapely se střetává humpa metal, folk metal, black/pagan metal a samozřejmě také tradiční „heavy“ odvětví. KROMLEK poctivě přehráli průřez svými dvěma deskami a při některých chytlavých skladbách to pod pódiem pěkně vřelo. A nejen pod! KROMLEK v závěru vystoupení rozehráli pózovačku ala heavy metal či hard rock…(viz. fotky). V neposlední řadě musím ještě vyzdvihnou výkon mladinkého bubeníka, věk bych odhadoval tak na čtrnáct let. KROMLEK bych si sice nikdy nekoupil, ovšem určité části jejich tvorby ve mně zanechali pozitivní dojem.

CONTROL HUMAN DELETE jsou další formací, která chce black metal posunout do netradičních sfér a pokud si chcete skutečně poslechnout kvalitní „odlitek od stáda“, rozhodně s nahrávkou „Terminal World Perspective“ nešlápnete vedle. Když však tito Holanďané přišli na řadu, dostatečně jsem v sobě nezlomil ne-náladu, kterou jsem zkrátka v onen moment měl. CONTROL HUMAN DELETE si rád vyposlechnu doma, ale nemohu si pomoci, naživo mě jejich hudba příliš neoslovila. Jinak především vokalista týral svoje hlasivky na maximum! A koho tam máme dále? HROMOVLAD! Slovenští představitele pohanského metalu měli obdobnou pozici jako kamoši ŽREC. Také na jejich set čekal široký zástup fanoušků, který hned od první skladby přelil „chuť“ na celou kapelu, která servírovala to nejlepší z druhého alba „Ohňa Hlad, Vody Chlad“ a chybět nemohla ani ukázka z aktuálního splitka „Perperuna“. Na tvorbě HROMOVLAD mě však zaujala ještě jedna věc…Byť byly folkové motivy pouštěny ze samplu, tak hudba neztratila po celou dobu na autentičnosti a notně se přiblížila tomu co všichni fandové doma sjíždějí. Panu zvukaři se navíc povedlo kapelu citlivě nazvučit, a tak byla intenzita konečného prožitku ještě opravdovější. Kapela na pódiu navíc působila velmi přátelsky (dokonce mě to nutí napsat slovo „mile“). Takhle nějak si představuji komunikaci s publikem!

Dalším a zároveň posledním zástupcem Slovenska byli praotcove tamního doom metalu – GALADRIEL. I přes absenci jedné kytary se prezentovali solidním setem, jež se opíral hlavně o aktuální CD „Renascence Of Ancient Spirit“ a dost prostoru dostaly také skladby z kolekce „World Under World“. Je až skoro neuvěřitelné s jakou chutí Dodo a spol. i po letech na pódiu řádí. Z kapely je cítit, že se zkrátka narodila pro doom -death (dnes už i někdy black) metal. Když jsem se tak při jejich setu díval kolem sebe, tak jsem si všiml, že je sledovalo výrazně starší osazenstvo…inu, GALADRIEL jsou poslední doom metalovou legendou, která pamatuje ještě zlaté „kazetové“ UG časy.

Vrchol festivalu? Nečekal jsem to, ale byli jimi belgičtí GORATH! Moderním a progresivním metalem naroubovali do lidí technickou smršť, ze které se doslova tajil dech. Výkon celé kapely byl naprosto neuvěřitelný! Jednu chvíli to vypadlo dokonce tak, že na scéně stojí legendární DEATH a experimentují s black metalem. Někdy jsem až nestíhal sledovat práci zúčastněných instrumentalistů! Výkon bicmena se zvoncem…to byla lahůdka! Výborným basákem se ukázal být zpěvák NATAN, jehož specifická hra mě upoutala v nejedné skladbě. Grandiózní představení a pro mě obrovské překvapení. Z CD mi přijde hudba GORATH více blacková, ale zas na druhou stranu jsem právě tímto vystoupením našel klíč, kterým se do lůna jejich produkce s lehkostí znovu dostanu. Doporučuji všem!

Protože italští BLACK FLAME na festival nedorazili, na scénu vyhupkali Finové AZAGHAL. Jádro kapely tvoří celá sestava WYRD plus holohlavý zpěvák. Během sobotního dne jsem na tyto Finy několikrát narazil, byli silně alkoholově opojeni a bylo rozhodně vidět, kterak sem jim v Česku líbí. Když poté vylezli s pomalovanými hlavami a tvářemi, téměř jsem tomu nevěřil! Jejich pivní výdrž je však lety zřejmě vypracovaná, a tak satanské inferno mohlo začít. Nutno ovšem podotknout, že hudba AZAGHAL je jednoduchá, takže na ní vlastně nebyl co zkazit. Finské rouhačké texty jsou sice dobrými popěvky, ale co z toho, když tomu našinec nerozumí. Kapele však zjevně ani tak nejde o umění (to si zkovávají pro jiné projekty), ale o pekelnou show…a ta tedy byla.

Tahákem celého festivalu byli Irové CRUACHAN a své úlohy se zhostili s obrovskou chutí. I přesto, že byla „kláda“ , CRUCHAN vyrukovali s „bosou ligou“ (to jest bez obuvi), v sukních a pozdravem „MY JSME CRUACHAN“! Pak už následoval ryzí folk metalový rej! Tančilo se, skákalo a zpívalo. Přiznávám se, že podobné dovádění jsem na metalovém koncertě ještě neviděl – byla to opravdu zábava, podpořená výtečnou instrumentální kvalitou. CRUACHAN si na tento večer připravili průřez košatou diskografií. Největším dojem na mě udělal skladba „Ride On“, byť ji odzpívala Ashling Murphy, nová hostující pěvkyně. Nevedla si rozhodně zle…snad kromě dvou skladeb, kde jí to „trochu ujelo“. Ovšem třeba „Bloody Sundy“ byla zahrána a především odzpívána impozantně! CRUACHAN byli posléze vytleskáni k přídavkům, aby se v tom nejlepším mohli rozloučili. Lahůdka!

A nyní už pojďme do úplného finále. DARKSPACE jsou skupinou nevšedního ražení, stále ještě netuším, jaký k nim mám zachovat postoj. Proto mě překvapilo, kterak veškerý „merch“ šel doslova na dračku. Přitom hudba Švýcarů není snad ani hudbou. Už zvučení samotné bylo hodně zajímavé. Když slečna či jeden z kumpánu zařvali do mikrofonu, zvuk připomínal pád meteoritu na dno dvaceti metrové studny. Pozadí scény zdobila obrovská plachta s motivem vesmíru…k tomu chlad a zima a ještě úplněk! Lepší konstelaci snad ani nejde vymyslet. Ať už si člověk udělá na DARKSPACE názor jakýkoli, něco na jejich šílené hudební formě je. Jde jen o to se do lůna šumu a ostrých hran dostat, pochopit to celé …zkrátka té atmosféře musíte podlehnout, aby už nic nebránilo v cestě dalším a dalším poslechům. Kluci z GORGONEA PRIMA mi dokonce doporučili, abych DARKSPACE NIKDY neposlouchal ve sluchátkách…no , to jsem dělal celou dobu 🙂 Každopádně….kdo neviděl a neslyšel, neuvěří….

SHRNUTÍ:
Předně chci poděkovat organizátorům za skutečně výjimečné hudební zážitky. Výběr kapel byl naprosto unikátní a je jen škoda, že nepřijelo více lidí. Pokud mě odhady neklamou, dalo by se zhruba hovořit o třech stovkách. Čekal jsem tedy větší člověčí nával, ale žel, konkurence festů je dnes obrovská. A co si budeme povídat – i ten dnešní metalista je v obecném měřítku člověk konzervativní a pro svou „existenci“ potřebuje nějaké zavedené jméno. Lidé jsou dnes zkrátka línější v objevování nových věcí…umělecká a instrumentální kvalita je už dnes ale úplně jinde. Na Blacklights se představily skutečně skvělé kapely a já věřím, že ti fandové, kteří zde byli, tak si to užili se vším všudy.

Taktéž areál byl zvolen výborně. Plochodrážní stadion je vhodným místem pro konání festu. Domnívám se, že by byl schopen pojmout ještě mnohem a mnohem větší počet lidí, nehledě na to, že přilehlé louky jsou pro stanování naprosto ideální! Organizace festu? Naprosto bezproblémová! Kluci z Nagy či Metal Swamp měli vše ošetřené a jak jsem tak pozoroval, tak také kapely samotné si účast na festu užívaly plnými doušky. A co mě překvapilo asi nejvíce? Chování fans! Možná to bylo i tím menším počtem ….těžko říci. Hodně lidí také (kupodivu) dodržovalo etiku značky „s kelímkem do koše“, a tak se člověk nemusel brodit v bordelu….Zkrátka i z těchto sekundárních záležitostí jsem mě moc dobrý pocit a za sebe můžu říci, že takhle dobře jsem se už dlouho na žádném českém festu necítil.

Jidlo a pitivo – no, z Ferdinanda jsem měl z počátku trochu strach. „Točák“ však kupodivu překvapil. Co se týče nabídky pochutin, rovněž žádný problém. Sýry, placky, steaky… ceny poměrně rozumné a odpovídající . A hlavně – rozlévaná kávička ! To byl nápad! Jen nepropečené klobásy zklamaly 🙂 . Skvělým tahem byla rovněž hospoda otevřená non-stop, což se tedy v Česku moc nevidí….

Nezbývá tedy nic jiného než doufat, že bude mít Blacklights příští rok pokračování. Klukům držím palce, aby jim to vyšlo!

Fotogalerie

[nggallery id=11]

ALL