LACRIMOSA patří mezi nejosobitější kapely, které znám. Skutečně není možné, abyste si tuto kapelu spletli s někým jiným, jelikož skladatelský rukopis Tilo Wolffa je jedním slovem nenapodobitelný, nemluvě o léta prověřené spolupráci s ženštinou jménem Anne Nurmi, která se rovněž stala synonymem dnes již dávno zavedené značky. Nicméně právě v naší domovině se LACRIMOSA příliš často nevyskytuje, za dobu své dlouholeté existence zde Tilo a spol. vystupovali skutečně jen výjimečně, a tak jsem velice uvítal, že se turné v rámci nové desky „Revolution“ dotklo také matičky stověžaté.
Začátek koncertu byl stanoven na osmou hodinu, ovšem tradičně došlo na menší zdržení, které ale nebylo způsobeno samotnou kapelou, ale spíše pomalu trousícími se skupinami návštěvníků. Těch nakonec nedorazilo moc, počet bych odhadoval něco kolem dvou stovek,. To sice není žádná katastrofa, ale zároveň ani důvod k nějakému zvláštnímu juchání (alespoň tedy s ohledem na pořadatele). Pokud ovšem nějaké chmury přece jen panovaly, rozplynuly se hned v prvních několika vteřinách.
LACRIMOSA se do obecenstva zakousla s velkou vervou, přičemž hned po úvodním kousku Tilo představil průběh celého večera. Jeho slova zněla s mírnou nadsázkou asi takto: „dnes vám představíme novou desku „Revolution“ a zároveň zahrajeme výběr z ostatních desek. Čekává vás tak tříhodinový koncert, takže pokud budete unavení, klidně si můžete jít na chodbu zakouřit“. Tímto způsobem ale rozhodně nikdo z návštěvníků přemýšlet nechtěl.
LACRIMOSA se totiž hned od samého počátku odpíchla od zavedené kompozice „Malina“, aby se v průběhu večera skutečně držela pro mě osobně toho nejlepšího možného modelu. Důraz na novinkové album (které bylo bez dvou výjimek přehráno komplet) bylo vždy „narušeno“ nějakým tím léty prověřeným hitem, a že jich má Tilo v šuplíku opravdu dost. To však nic nemění na tom, že tím úplně největším trumfem byla s velkou chutí hrající sestava, která v průběhu dlouhého večera ukázala, že ji nejsou cizí přelety napříč gotikou. Veškerou pozornost na sebe však pochopitelně strhával samotný Tilo Wolff, jehož mocný přednes byl naprosto suverénnní. Nicméně ani Anne se rozhodně ve svých kvalitách nenechala zahanbit a především její sólový part v “If The World Stood Still A Day“ patřil k ozdobám koncertního setu. Kromě melancholických skladeb se však LACRIMOSA vrhla i na údernější skladby, ze kterých nelze nevzpomenout na „Alleine zu Zweit“, přídavkovou explozi „Feuer“ nebo čistě metalovou vypalovačku „Revolution“, jež svojí kadencí deklaruje ještě intenzivnější příklon k metalové zuřivosti. A ještě aby ne! Vždyť na aktuální desce se výrazným způsobem podíleli Mille Petrozza z KREATOR a výtečný bubeník ACCEPT, Stefan Schwarzmann.
Kromě přímočarých kousků však formace nikterak neabdikovala na symfonické plochy a v plné parádě představila kouzla a krásy starších kompozic. Tím tak zadělala na vskutku parádní představení, které nezbrzdila ani půlhodinová přestávka mezi dvěma „poločasy“. Závěrečné defilé pak bylo doslova strhující, přičemž podtrženou jedničku zaslouží i naprosto skvostný zvuk. Nezbývá než doufat, že se LACRIMOSA někdy příště znovu vrátí s plnou polní a opětovně roztočí páky svého temného stroje. Tenhle VELKÝ večer stál rozhodně za to!
ALL