Na stránkách R.U.M. zinu se již několik reportů z CASTLE PARTY objevilo, ovšem tento bude přece jen trošičku jiný a nebojím se napsat i výjimečný. Do polského Bolkowa jsem totiž vyrazil s kapelou BRATRSTVO LUNY a dalšími členy realizačního týmu. Už z tohoto důvodu berte tento příspěvek jako takový exkurz do lůna tohoto v pravdě kultovního festivalu…

Program CASTLE PARTY začíná již tradičně několik dní před hlavním koncertováním a ani letos tomu nebylo jinak. Když návštěvník prolistuje pečlivě zpracovaného průvodce, zjistí, že místní kluby se na hlavní show připravují už od čtvrtka… Nicméně náš tým měl naplánován odjezd až na páteční dopoledne, ale… nakonec bylo všechno úplně jinak. Okolností se sešlo hned několik, ovšem uvádět je v důsledku věcí příštích mi přijde jako úplná prkotina. Kompletní páteční program byl totiž kompletně zrušen z důvodu silného deště a neskonale intenzivního větru, jenž si prý nebezpečně pohrával s připravovanou scénou. Velká smůla tak padla nejen na samotné kapely, kterým nebylo umožněno vystupovat, ale také na natěšené fanoušky. Ti nejvytrvalejší však nakonec vydrželi a odměnou jim bylo vcelku pohodové víkendové počásko, ačkoli označovat ho slovem „letní“ mi s odstupem několika málo hodin přijde jako docela dobrá provokace. Aby však český fanoušek byl v obraze…i v Polsku si ptáci na drátech štěbetali něco o tom, že bouře nebyla tak závratná, že zrušení pátečního programu bylo zbytečné, že některé kapely mohly být dopsány na program víkendový, že někteří fanoušci zbytečně zaplatili za tři dny festivalu a další ŽE… Mně osobně skutečně nepřísluší tyto věci hodnotit a zvláště pak tehdy, když jsem do centra dění dorazil v sobotu dopoledne. Do mlýna mohu přispět jen několika málo zprávami, které jsem získal od francouzské kapely CASTRATI. Tito výborně naladění kluci se plahočili neskutečnou dálku, byli připraveni předvést tu nejlepší show, aby nakonec zmoklí usedli do knajpičky s pivním bolehlavem jménem Piest (oficiální festivalové pivo). Sympatické ovšem je, že Francouzi brali celou situaci naprosto v pohodě, atmosféru CASTLE PARTY si i tak užívali a se smíchem přijali i moje vtipkování na jejich účet. Uznejte, že ne všichni jedinci by se v této situaci zachovali podobně…tento blok tak mohu uzavřít pouhou informací o jediném pátečním vystoupení německých OTHER DAY v místním kostele. Ano, toto bylo skutečně první a poslední představení, které se v tento den konalo…

SOBOTA:
Do Bolkowa dorazila část naší výpravy kolem dopoledne. Pokud se před rokem touto dobou potulovaly kolem hradu hordy černokněžníků, tak letos tomu bylo úplně jinak. Spousta lidí odjela mimo město a někteří to dokonce vzdali úplně. Štěstí, že další velká enkláva fanoušků v sobotu dorazila…

Po nezbytné akreditaci, která proběhla víceméně v pohodě, jsme vyrazili do našeho hotelu. Nemusím snad ani připomínat, že mezi námi kolovaly vtípky naprosto neskutečné či dokonce absolutně nepublikovatelné. Konfrontace členů kapely, publicistů, fotografů, je opravdu k nezaplacení, o čemž jsem se osobně přesvědčil v exklusivní reality show, naprosto neplánované, ovšem delikatesní…to všechno ale ještě přijde! Nyní už ale k samotným kapelám sobotního programu…

Domácí MONOLIGHT rozhodně neměli v plánu letošní ročník CASTLE PARTY otevírat. Měli být pouze těmi dalšími, kteří jen přivítají obecenstvo v druhém dni. Ovšem, jak už bylo výše řečeno i napsáno, matka Příroda to zkrátka chtěla jinak. Poláci však úlohu „obětních beránků“ zvládli velice obstojně. Nenápadná gothic rock/metal show byla vcelku příjemným chodem, přičemž i zvuková kvalita jejich setu byla na velice slušné úrovni. Příjemná věc! Zkuste poslechnout aktuální ´EP ! Stylový obrat o 360 stupňů měli nasvědomí estonští FREAKANGEL, jejichž EBM/industrial podání bylo jedním slovem zabijácké. Kovové hrany byly broušeny nejen nadupanými samply, ale také ostrou kytarou dredatého týpka, klátícího se s nástrojem jako Brůna se sekerou nad tělem rozsekané matky. Vokalista pak výmóděný ve stylu Trenta Reznora (špína po celém těle i obličeji, nemluvě o kérkách ) vkusně napodoboval pohyby svého (patrně) velkého vzoru. Kromě usilovného řevu se však představil i jako slušný showman, čemuž náramně porozuměli příznivci tohoto hudebního žánru a křepčení mohlo začít. Početný les rukou FREAKANGEL ocenil až překvapivě a i já musím konstatovat, že mě pánové velmi mile překvapili. Festivalový rozjezd opravdu na plné pecky!

Nelehký úkol pak čekal na další polské zástupce HETANE, jež jsou oproti Estoncům pravým opakem. Pomalejší a zadumaná hudba plná emocí, zasněnost, kvalitní zpěv vokalistky… To jsou všechno atributy, které jsem měl o kapele již dopředu zjištěné a ani po koncertním setu na svých názorech nehodlám nic měnit. Čitelnost všech nástrojů byla výsostným esem, nemluvě o promyšlených samplech. Tomuhle říkám vkusně pojatý soft industrial. Po desce „Machines“ se rozhodně ještě podívám! Ještě však o několik stupňů výš řadím vystoupení dalších Poláků BLINDEAD. Hudba ve stylu CULT OF LUNA, NEUROSIS, možná i našich FDK, měla hned několik zajímavých poloh. Jednou z nich je neskutečně tvrdá kytarová razance, která nejčastěji přichází po několika minutových zasněných plochách, kterým vévodí samply a klávesy. V jedné ze skladeb dokonce celá kapela opustila stage, aby před mikrofonem stál pouze vokalista s obřím megafonem a dále člověk obhospodařující samply. Když se posléze přidala basa, milovníci obdobně vybraných záležitostí byli v sedmém nebi. BLINDEAD předvedli neskutečnou rubanici zvuků spojenou s instrumentální dokonalostí, a to včetně kvalitního vokálu (zpěvák střídal čistou polohu s growlingem). Závěrečná euforie přítomných posluchačů byla pro kapelu tím nejlepším vysvědčením. Ke konečnému účtování se ještě sluší dodat toto info: kapela má na svém kontě tři velká alba a právě to aktuální „Affliction XXIX II MXMVI“ z roku 2010, vyšlo v opravdu luxusním balení u labelu Mystic Production. A nyní ještě dovětek. Náhoda tomu chtěla, aby právě BLINDEAD měli své apartmány naproti těm našim, a tak po krátkém seznámení s těmto borečky, nemohlo následovat nic jiného než hromadné focení, podepisování, vyměňování kontaktů atd. Pevně doufám, že se s těmito sympaťáky na stránkách R.U.M. zinu ještě společně setkáme!

A nyní už opravdu ke gotice! Kultovní britská formace NOSFERATU patří k nenápadným legendám tohoto žánru a pokud máte stejně jako já pocit, že nám staří „goths“ pomalu zakrňují či se dokonce za živá rozkládají (THE SISTERS OF MERCY, jinak moji velcí oblíbenci), tak NOSFERATU jsou naprosto vitálním komandem, jež s typicky nepřístupným šarmem okouzlilo Bolkow. Přitažlivý, nenudící a naprosto svěží „old school gothic“ se zkrátka dá naprosto vkusným způsobem provozovat i v současnosti, navíc bez zbytečných okázalostí a póz. Mimochodem…cover od RAMONES, “Somebody Put Something In My Drink“ se stal jednoznačně hitem letošního ročníku CASTLE PARTY! Tímto odkazuji na festivalovou kompilaci a prozatím poslední řadovku „Wonderland“. Vysoce postavenou laťku prvního festivalového dne neshodili ani němečtí náladotvůrci ZERAPHINE. Pokud jsme v případě NOSFERATU měli možnost slyšet představení v tradičním gothic rockovém odstínu, tak Němečtí principálové patří k zástupcům spíše moderní electro-goth vlny, byť ani toto spojení v dnešní době nevypadá kdovíjak inovativně. Účel však světí prostředky a i ZERAPHINE (stejně jako i další němečtí zástupci) zkrátka umějí! Navíc…sound opět dokonalost sama!

UMBRA ET IMAGO jsou sice pro někoho legendou, ovšem pro mě to byl úplně nejslabší článek sobotního programu. Zvuk sice OK, ale to je tak všechno. Lopaťácky pojatý gothic metal se mi v podání „Umbry“ nelíbil nikdy a ani po tomto bolkowském setu se nic nezměnilo. Nahá těla sličných dámiček nemohou celkovou tryznu zachránit ani v nejmenším a totéž platí o maskách a všemožných převlecích. Taktéž jsem se zařekl, že „napráším“ naprosto stupidní nápad s hozením naplněné láhve vodou do davu. Proti tomuhle nešvaru bojuje celá řada festivalů, ale na CASTLE PARTY jsem se s ničím podobným z řad diváků ještě nesetkal. Udivuje mě proto, že takovou zhovadilost vymyslí sám frontmen. členové UMBRA ET IMAGO tedy u mě na body jednoznačně prohráli (ale třeba můj kolega Enochian byl nadšen, tak si to přeberte).

V době pokročilé noci a skutečně pořádné zimy, nastoupili na scénu hvězdy večera – DIARY OF DREAMS! Miláčci polského publika se do vystoupení zakousli s obrovskou vervou a hned na úvod zařadili kalibr největší, hitovku „The Wedding“ ze stále aktuálního CD „If“ (mimochodem kapela možná trochu záměrně rezignovala na své osvědčené šlágry a zaměřila se na věci novější), na kterém kapela notně přitvrdila a nejinak tomu bylo i v živém provedení. Dvě kytary jsou oproti minulosti zatraceně znát… Agresivita však nikterak nepošlapala atmosféru, a tak DIARY OF DREAMS servírovali, servírovali a příznivci baštili, papali, sosali i přes tu nelítostnou klendru. Osobně jsem velmi zvědav na nové album, které vyjde již brzy. Jeho název zní „Ego:X“…

NEĎELE:
Druhý festivalový den byl ve znamení setu BRATRSTVA LUNY, což tedy ve zkratce znamenalo, že nějaké to vyspávání nebylo možné, byť únava z předchozího dne byla v prvních ranních hodinách enormní. Kafe v Hacjenda klubu však bylo naprostým zachráncem a spasitelem! Něco kolem dvanácté pak konečně dorážíme do areálu, kde zrovna zvučejí PROJECT PITCHFORK a kromě tradičních hlášek „one, one, two, CZECH :)“, přidávají pro pár jedinců jednu ze svých aktuálních skladeb…

Nedělní program však následně otevřeli domácí REACTOR7X, přísahající na ortodoxní EBM/industrial, a protože mládí je mládí, ohulili to dva zakrvácení kluci a jedna zdravotní sestřička na maximum. Z počátku jsem jejich set poslouchal přímo na pódiu a řeknu vám, neslyšel jsem zhola nic. Slezl jsem proto těsně pod stage, kde to bylo sice trošičku lepší, jenže…produkce bez nápadu, originality, pouze určitou zanícenost lze v tomto případě chválit! Nu… a nyní už k BRATRSTVU LUNY! Pokud se někdo domníval, že kluci odehrají jen klasický koncert, zmýlil se. Divadelní kulisy vážily cestu z Čech až na bolkowský hrad, nemluvě o dalších divadelních proprietách. Borci zkrátka nejsou líní na krok, fotbalovou terminologií řečeno: i útočníci se dokáží zapojit do obrany. Vás už však nejvíce zajímá, jak samotný koncert dopadl!? Nuže, nebudu to prodlužovat. BRATRSTVO LUNY se za předvedený výkon rozhodně nemusí stydět. Zvuk sice nebyl úplně OK, ovšem o nějaké závratné nečitelnosti nemůže být vůbec řeč. Kapele se navíc podařilo svůj set vygradovat skladbami „Nomen Rosae“ a „Signum Diabolicum“, při kterých se mezinárodní publikum chytalo zdaleka nejlépe. Naopak píseň „Stín nad Toledem“ (moje oblíbená) se příliš nevyvedla (zvuk). Hodně diskusí se posléze vedlo i o účasti norského kytaristy Pluta, který svým uměním ozdobil tentokráte všechny kousky (samozřejmě včetně „Fantasmagorie“) a ne vždy to bylo úplně potřeba. Na druhou stranu však mohou mnozí příznivci namítat, že trocha té zdravé exhibice neuškodí. Já osobně jsem v tomto ohledu jaksi rozpolcen, a proto si raději v klidu a tichosti počkám nové album, na kterém by se měl objevit i Pluto, jakožto řádný člen sestavy Bratrstva. Shrnutí? Z mého úhlu pohledu jednoznačné uznání a chvála! BRATRSTVO LUNY hrálo teprve třetí! koncert, první na open-air a k tomu ještě na CASTLE PARTY! Tohle je zkrátka úspěch jako hrom (svědčí o tom i počet zde prodaných nosičů !!!!). Pokud by mě někdo chtěl nařknout z podjatosti, anebo dokonce kapelu očekávajíc report na objednávku, toho odkazuji na mou recenzi alba „La Loba Ante Portas“.

Nevím, kolik českých fans bylo zvědavo na BRATRSTVO LUNY, ovšem většina domácích příznivců byla natěšena  na svůj objev jménem CONTROLLED COLAPSE. Už z toho důvodu se nádvoří ještě více zaplnilo. Kapela má v současnosti hodně našlápnuto, často koncertuje a s publikem umí také dobře komunikovat. Abych se však přiznal, jejich „výrobna“ mě příliš dvakrát nevzala, byť jejich aktuální CD „Things Come To Pass“ zní skutečně zajímavě. Naživo to však jaksi nebylo ono. Vychytávky, kterými je album prošpikováno, se ztrácely v nedohlednu a naopak živá bicí souprava byla na můj vkus razantní až příliš. S přiznáním, že mě CONTROLLED COLAPSE nudili, kráčím na malou sváču, abych byl plný sil na večerní menu. V průběhu konzumace pak ještě sleduji počínání italských DOPE STARS INC., jejichž electro-rock’n roll byl v součinnosti s pódiovým karnevalem vcelku příjemná podívaná. Kdybych však měl tvorbu Italů rozebrat do detailů, musel bych napsat něco o vyvanulém spreji či uleželém lubrikačním gelu. Lidi pod pódiem se však skvěle bavili a i hoši na scéně byli z křepčení některých krásek řádně vykulení. Nějak takhle si představuji metal pro holky (v dobrém!), tolik intenzivní vůně, okamžitý efekt spojený s promenádou- vždyť to taky „hochům“ slušelo! DOPE STARS INC. jakoby plynule navazovaly na estrádní „hair metalové“ spolky z let osmdesátých. Nic proti ničemu, když si obdobná hudba nachází své posluchače, proč ne, ale mě tento druh šarády příliš neoslovuje.

To naopak německá DIORAMA je úplně pravý opak. Na CASTLE PARTY se tahle formace vedená vokalistou a skladatelem Torbenem Wendtem (též klávesy u DIARY OF DREAMS) představila naposledy před čtyřmi lety a již tehdy zanechala v posluchačích nesmazatelný odkaz. Nebylo proto divu, že se spousta fanoušků těšila právě na tyto sympatické „dark elektrikáře“, jež posléze rozpoutali nefalšovanou show emocí a temných nálad. Od prvních chvil měla DIOARAMA posluchače omotané kolem prstu a předhazovala jim nejprve nejlepší kousky z aktuálního alba „Cubed“, aby posléze sáhla do svého best of archívu pro hitovky jako jsou např. „Synthesize Me“, „Advance“, „Logic Friends“ a další. Zatímco nové skladby byly odehrány bez sebemenšího rozdílu s ohledem na CD, tak starší tracky byly olemovány novými electro zvuky, anebo dokonce kytarovými vyhrávkami s jasně metalovou tváří (vždyť měl také kytarista triko ROTTING CHRIST 🙂 ). Z vystoupení kapely DIORAMA jsem byl skutečně nadšen a ještě teď mě při vzpomínce na jejich show mrazí v zádech.

Další legendou elektroniky je holandská spojka SUICIDE COMMANDO, která přijela do Polska oslavit pětadvacet nekompromisních let na scéně. Nasazení a především velká podpora fans skutečně připomínala narozeninovou párty, ovšem poněkud zvrhlejšího charakteru. Nejdrsnější forma EBM totiž není rozhodně pro každého. Kromě neotřesitelného nářezu, brutálního vokálu se SUICIDE COMMANDO opírají o masivní světelnou vozbu, nemluvě o čím dál tím propracovanější videoprojekci. Přiznávám se, že i mě vystoupení dokázalo vtáhnout do svého děje, ale zdaleka ne na dlouhou dobu. Holanďané již delší čas bojují s jednotvárností a jejich poslední řadové desky jsou toho čertužel naprosto zřetelným důkazem. Kapela tak alespoň v živém provedení dokáže zaujmout, ačkoli hodnota prožitku v mém případě klesá a klesá. Věrní fans si však zřejmě přišli na své, jelikož ihned po vystoupení zatarasili cestu k merchu a vrhli se do nakupování. A v tomto ohledu jsou SUICIDE COMMANDO opravdoví mistři svého oboru. Jejich CD produkty jsou vyvedené vskutku luxusním způsobem, nemluvě o limitovaných edicích. Člověk by si to skoro koupil i s vědomím, že to doma poslouchat nebude.

Ještě o několik stupňů větší jméno mají legendární PROJECT PITCHFORK a rovněž jejich kvality v rámci žánru netřeba zpochybňovat. Veteránům EBM scény to zkrátka stále šlape a i tento večer byl zvuk samplů a kláves naprosto vynikající. Představte si, že tihle němečtí matadoři mají na kontě už třináct řadových alb a stále se snaží kráčet s těmi mladšími a poměrně se jim to i daří, ovšem tentokráte nebyli hoši jaksi ve své kůži. Jejich set na mě působil značně ospale a téměř totéž se dá říci o reakcích publika. Zkrátka není každý den posvícení, navíc i únava všech přítomných mohla hrát určitou roli. Nicméně nad PROJECT PITCHFORK bych si nikdy nedovolil zlomit hůl. Jen je škoda, že jejich show nepřišla o něco dříve.

Konec letošního ročníku CASTLE PARTY se tedy pomalu chýlil ke konci, ale protože noc byla ještě mladá, navštívil jsem společně s R.X Thámem a basákem Haikem Hacjenda Club, kde právě začínal dozvukový program s názvem „United Colours Of Dark“. Člověk by skoro nevěřil, kolika lidem se ještě nechtělo spát! Opodstatnění bolkowských after akcí je však naprosto příhodné, jelikož někteří fanoušci mají velkou možnost setkat se se svými oblíbenci, prohodit s nimi pár slov, vyfotit se…Zkrátka opravdu jedna velký pohoda. A právě slovo POHODA mělo v tuto noc obzvláště pikantní příchuť. Při návratu do hotelu totiž R.X. Thámo zjistil, že jeho klíčky od auta byly jistým nedopatřením odvezeny do Čech! Jak se tedy dostat do auta?! Jenže R.X. pravil: „moc se netlemte, bude ještě hůř, nemám ani klíče od našeho pokoje“. A právě zde začíná reality show, kterou jsem hned na začátku sliboval. R.X. Thámo začal celou situaci nekompromisně řešit a nakonec pro nás oba zajistil jiný pokoj, přičemž náš zabydlený „gothic room“ zůstal i nadále zapečetěný. Ovšem zapomenout nemohu na blahodárné vysvětlení zmatenému Polákovi, pracujícímu na recepci. Hláška typu: „já jsem Čech, ty jsi Polák, oba jsme Slovani, budeme si rozumět“, mě úplně odzbrojila. Navíc chlápek z počátku vůbec nechápal…naštěstí po pěti minutách usilovného vysvětlování mu všechno došlo. Taškařice tedy nakonec dopadla stylem: „s milovaným bratrem v cizím pokoji“ – pan Hapka by měl jistě radost. Tu však rozhodně nemohl sdílet další člen „Luna týmu“, Láďa „Hůlka“, který v euforii dojel do Česka, aby si hned brzy ráno přečetl zprávu ve tvaru SOS – značka: „přivezte nám klíče“. Nakonec však i tato pohádka dopadla dobře a domů jsme se nakonec zdárně dostali…i když… 🙂

Letošní ročník CASTLE PARTY se skutečně vydařil. Vybrané kapely předváděly opravdu skvělá představení, zvuk byl po celou dobu festivalu na té nejvyšší úrovni a rovněž festivalová organizace nevázla ani v nejmenším. Je sice škoda, že páteční program byl zrušen, ovšem podle posledních zpráv hrát opravdu nešlo. Závěrem zdravím všechny účastníky zájezdu a kompletní BRATRSTVO LUNY… včetně spolupracovníků…

[nggallery id=13]

PS: Další fotografie najdete na Facebooku.

ALL

FOTOS: Enochian