Album „Epocha“ od black metalové kapely SILVA NIGRA sice vyšlo už v roce 2007, nicméně na recenzi jsem ho obdržel až nyní, takže tak. Na úvod bych ještě měl připomenout, že právě toto album je z pohledu formace stále aktuální, takže se neinformovaní čtenáři nemusí děsit, že by jim něco uteklo. „Epocha“ je album kapely, která jednoznačně zbožňuje black metal a také ho s plným zanícením hraje. Aby ovšem kapela nezapadla do říše tisíců „bezejmenných“, udělala některé věci jednoduše jinak. Rozhodně tím však nechci deklarovat, že SILVA NIGRA přinášejí něco zásadně nového do černých tůní a rybníčků. Opírá se ovšem o atributy, jenž jsou milovníkům pure black metalu rozhodně blízké. Severský zvuk, bestiální sypačky a mrazivá kytarová sóla, střídání temp, mrazivá a skličující atmosféra… žel, tohle všechno degraduje nepříliš kvalitní vokál, kterému je sice skvěle rozumět, ovšem jeho síla zkrátka nestačí na nejlepší blackové „vrány“ ( a to i v rámci české scény). Když se s tímto neduhem srovnáte, nebudete mít s poslechem výraznější problém…i když, ještě jednu poznámku si neodpustím. Nevím proč, ale bicí mi přijdou vystrčené před ostatní nástroje a v některých momentech působí poměrně rušivě.
Naopak velkou devízou jsou texty, některé slovní obraty jsou skutečně dokonalé. Tak třeba: „…postav dítě před symboly starých/ a tak bezelstně začne hrát si/ chápajíce vnitřní řád těch křivek a čar!/jako zrnko písku z pouště, v souznění s universem“ (skladba „Na památku věci ztracených“) nebo „V osudovém čase tehdy známého světa/ střetla se síla magická s bezmocností člověka“ (skladba „Legenda“). (Celý příspěvek…)
