To nejlepší na konec (roku)? Jednoznačně ano! Sedm let trvalo čekání na další hudební cirkus, ovšem stálo to za to. PRVNÍ HOŘE vrací úder prostřednictvím „Achtung, Sultan“ a přirozeným způsobem navazují na spanilou kolekci „Křehký mechanismus pozemského štěstí“. Tu osobně stavím velmi vysoko v žebříčku svých oblíbených alb, ovšem už nyní vím, že novinku zařadím minimálně na stejné místo. Pokud zbožňujete hudební rozpustilost vyšponovanou do největších otáček, ostrou satiru a dadaismus narvaný do textů a provokativně infantilních melodií (např. „Maškaráda“), tak právě zde jste na té nejlepší adrese.
PRVNÍ HOŘE nikomu nic nedluží, nespekulují o tom, jestli by něco mohlo být hloupé, dětinské či málo tvrdé. Prostě a nečistě do skladeb nacpou všechno možné i nemožné, a přestože jejich produkce není určena širokým masám, tak o to víc boduje u posluchačů nezatížených stereotypy. Myslím, že existuje mnoho důvodů, proč tuhle taškařici nenávidět, vždyť pro „běžného živočicha“ musí být právě tohle hotová „audio-smrt“. Nicméně i zde jsou songy, případně jejich části, které originálním způsobem pokukují po popovém mainstreamu. Bez okolních souvislostí by klidně mohly být součástí odpoledního rozhlasového proudu. Vždyť takový „Hochštapler“ je tak „krásná píseň“, něco jako „Pink Cigarette“ na albu „California“ od MR.BUNGLE. Zainteresovaní dobře vědí, že i naši zástupci jsou v tomto punktu naladěni na stejnou notu, pro radost hezky krásně českou: „Kdekdo by chtěl být Churchillem, anebo přinejmenším Jiřím Menzlem, nakonec budem rádi když to tady přežijem, jen s monclem…“ (skladba „Svatý Salieri“).
Budiž tento druh šansonů stěnou odrážející metelice typu „Velkej developer“ (ukrutná hitovka) či klipovka „Prase s kamerou“. Nahrávku však o pár levelů výš posouvají zejména zlomyslné taškařice, přičemž každá z nich v sobě ukrývá nějaké nečekané „surprise“. Ostatně vzpomeňme na neuvěřitelnou bláznivinu „Čobol a Čehún“ z minulé desky, jež se musela vrýt do hlavy i člověku z hudebního hlediska konzervativnímu (pokud na ni omylem narazil 🙂). Obdobné grády zde má vtipně sebereflexní hymna „Yummy Yummy“ („We are the music fundamental, better than Queen and Fairh No More…“ ), růžově perverzní „Bohnická“ a japonským black metalem políbena „Wasabi exklusiv“, která celé dílo uzavírá. Kdybych měl přece jen album k něčemu přirovnat, bylo by to dílo „Scarsick“ od PAIN OF SALVATION. Sice není zdaleka tolik rozverné, ovšem provokativní retro-synťáky velkou měrou ovlivňují výstupní feeling. Ale toto berte spíš jako takový můj osobní dojem z tohoto jinak naprosto skvělého díla. PRVNÍ HOŘE opět baví, a to s ještě větším šklebem než kdy dřív.
Závěr? Hoši jsou zpět ve vrcholné formě. Ambice sice už dávno uzamkli do skříně, ovšem ani v nejmenším nerezignovali na skladatelskou náročnost a hráčskou vytříbenost. Zábavná deska od první do poslední minuty. „Ať mír dál zůstává s touto kapelou!“ (Citát jsem záměrně upravil, ten originál si v drážkách musíte najít 🙂).
PS: Pokud Vám některé mé věty přijdou nepřehledné, podívejte se na ústřední obrázek desky. Možná z něho lépe pochopíte, oč tu vlastně běží…
Skladby: Už to slyším, Maškaráda, Velkej developer, Hochštapler, Osolen, Svatý Salieri, Yummy Yummy, Prastarej Noe, Malovali četrty, Neboj se stínů, Prase s kamerou, Bohnická, Wasabi exklusiv