Původně jsem neměl v plánu udělat seriál obdobných rozměrů, ovšem nakonec jsem si řekl – „proč ne“. O velkých metalových legendách toho bylo sepsáno mraky, ale proč nepřihodit polinko ryze subjekivního rázu? Každý člověk si nese svou vlastní historii ve svém srdci i mozku. Pokud milujete hudbu, patří k nedílné součásti vašeho života. U metalové komunity toto platí dvojnásob. Stačí jeden festival a máme tu okamžité diskuse ve smyslu:kdo byl nejlepší, kdo nejhorší, kdo měl nejlepší zvuk, kdo zklamal … Berte nyní mou výpoveď jako takové subjektivní přiznání. V obdobném stylu se recenze a články nepíší! A teď už vzhůru opět do Ameriky! JE TU PANTERA!
Aleši, ty patříš už k trash metalové generaci“. Proto se ti ty metalové klasiky nelíbí“. Řekl můj starší kolega, kterému jsem se vysmál, když mi řekl, že HELLOWEEN jsou nejtvrdší kapelou na světě. IRON MAIDEN?! „To je metalová kapela? Vždyť ten Dickinson ječí jako kdyby mu řezali koule! METALLICA a SLAYER! To je ta hudba nasranejch a rozlobenejch kluků! Ovšem kdo tohle všechno dokázal povýšit ještě o několik stupňů výš? PANTERA! Paradoxní ovšem je, že právě tato kapela patřila také k těm „přitepleným“ glam metalovým máničkám. S kapelou PANTERA jsem se poprvé seznámil prostřednictvím stanice MTV. Tehdy jsem na vlastní oči spatřil PEKLO! Deska „Cowboys From Hell“ je dodnes unikátním dílem a prakticky všemi fanoušky je považována za debut. Obrovská síla, vynikající vokál Phila Anselma a především buldozerující zvuk kytary v podání Diamonda Darella. Psal se teprve rok 1990 a trash metal byl porvé povýšen na „entou“. K samotnému albu jsem se však dostal mnohem později, řekněme tak v roce 1993. Desku jsem měl nahranou na klasické kazetě a na druhé se už blištilo místo pro nejdospělejší PANTEROVSKOU explozi! (Celý příspěvek…)
Ledy se hnuly! A klip „Volný radikál“ začíná dýchat…Tuto sobotu, 28.11., se na utajeném místě v Brně natáčí klip k albu „Kult hyeny“. Od šesti ráno začíná tvrdé jádro konspiračního týmu stavět za tmy ve zchátralé tovární hale jeřáb pro kameru, vyhřívaný party stan (jako zázemí) a reflektory. O 2 hod. později se začne scházet širší bojůvka cca 20 lidí, včetně herců a postaviček z panoptika, v němž nebude chybět např. Che Guevara či někteří známí herci z Ha Divadla. Režie: Mitchi. Vše se musí stihnout do příchodu tmy. Držte nám palce! Později přineseme fotoreport na našich stránkách a profilech.
Po rokoch odmlky sme sa vrátili na scénu. Momentálne máme pripravený koncertný program, ktorý obsahuje prierez našej tvorby spolu s pár prevzatými skladbami a zároveň sme sa už pustili do komponovania nových vecí. Aktuálna zostava je podobná zostave z obdobia albumu „Feelings Of Guilt“, čo počuť aj na novej tvorbe. Mladou krvou a skutočnou posilou v našich radoch je bubeník Jano Navrátil – brat basáka Majda. Nedávno sme zaregistrovali na adrese www.bandzone.cz/desecrateddreams profil, v ktorom je okrem iného k dispozícii na stiahnutie celý posledný album „Die!mensions“ z roku 2003. Vzorka nových skladieb bude nasledovať začiatkom roku 2010, kedy plánujeme nahrať 2-skladbové pr omo, aby naši priaznivci vedeli, čo môžu čakať od našej novej tvorby. Informácie o novinkách, koncertoch, kontaktoch a podobne nájdete na:
Hlas od SIX DEGREES OF SEPARATION: „A je to venku:-) V rámci February Hard Show 2010 budeme pořizovat filmový záznam pro naše první DVD! Podrobnosti o celé akci můžete průběžně sledovat zde (

Uff, než jsem napsal název, přešla mě chuť psát recenzi. Ale jsem statečný kluk a jen tak něco mě nepovalí. Na pohlednici, doprovázející stříbrné CD-R, vše vloženo do bílé papírové pošetky, jsou informace seřazeny jaksi logicky, ovšem co je název 4-splitu jasné není. Vezmu to tedy zčásti intuitivně a trochu podle hracích časů.
O malý kousek biografie jsem poprosil kapelu BRAINSCAN, se kerou vyjde v dohledné době rozhovor!
Z Estonska dorazil další materiál, tentokrát se jedná o raritní split album, jehož náplň není nikterak růžová. Nosič byl totiž realizován na památku hudebníka Alana Kalma, který zemřel v roce 2000 při autonehodě. Dle dostupných informací se jednalo o talentovaného instrumentalistu a nejeden estonský muzikant o něm dodnes hovoří s velkým respektem. Svůj dar z nebes mohl prodat v právě rozjíždějících se LOITS, ale osud tomu chtěl jinak… I po necelých osmi letech si jeho přátelé vzpomněli na jeho přínos estonskému metalu a bez fanfár do oběhu poslali památeční CD splitko, o které je v tamním undergroundu skutečně velký zájem. Skupina ASSAMALLA sice nepatří ke spolku, ve kterém by Alan působil, ovšem není vůbec od věci, že se jednalo o blízké přátele. Na disk bylo zachyceno téměř deset let staré demo s názvem „ Taamalt Tõustet Toonetarmu“ a ještě než jsem ho zasunul do přehrávače, vnitřně jsem se připravoval na sníženou kvalitu zvuku a roztroušené hudební výkony! Výsledek? Nic z toho se nekoná! ASSAMALLA se představuje jako velmi solidní black metalové komando, jenž nemá blízko k pohanské auře starých dobrých BATHORY! Musím říci, že mě jejich produkce velmi mile překvapila! Když si představím, že je nahrávka skutečně deset let stará, klobouk dolů… 













