O metalové legendě METALLICA jsem v životě nenapsal ani řádku. Není se čemu divit. Když jsem jako mladý klučina pronikl do metalové hudby, byla metalová hydra již celosvětovou senzací a nebylo tak důvodu ji podporovat v undergroundovém plátku. V pozdější době pak už každý článek či biografie ztrácela význám z jednoduchého důvodu – všechno už bylo řečeno! Jelikož ale mám METALLCCU rád do dnes, rozhodl jsem se, že nějaký ten článek stejně napíšu. Po několika odkladech jsem se do toho pustil a tady máte výsledek…předem však předesílám, že se nejedná o výčet stěžejních faktů, ale spíše shrnutí mých prožitků, jenž jsou spojené právě s METALLICOU.

Když METALLICA vydala své první album „Kill ´Em All“, byli mi teprve tři roky. Neměl jsem tudíž šanci prožít pravou metalovou hysterii a možná i kdybych tu možnost měl, řežim zkrátka nedovoloval, aby se člověk jen tak jednoduše k aktuálním nahrávkám dostal. Ovšem ještě před tím než se v Praze začalo „zvonit“ vším možným, dostala se ke mně nahrávka „Light The Lighting“. Tedy dostala…starší kamarád mi ji nahrál na kazetu a pokud si dobře vzpomínám, jednalo se o skutečně šílenou – x-tou kopii kopií. Když si k tomu připočtete bíldný kazeťák … uff :). Totální metalový středověk! Ze všech skladeb mě najvíce uchvátila úvodní vypalovačka „Fight Fire With Fire“ a slovutná klasika „The Creeping Death“. Naopak jsem příliš nechápal, proč se kapela takového formátu  snižuje k baladám typu „Fade To Black“. Až postupem času jsem zjistil, že právě tato skladba je skutečně nádherná a dodnes patří k mým oblíbeným.

Metalová horečka semnou začala cloumat čím dál tím víc, a tak když jsem později získal album „Masters Of Puppets“, byl jsem z něj úplně ohromen! Bylo těsně po revoluci a v obchodech a všemožných krámcích se začala objevovat spousta západních nahrávek, ovšem ty ceny :). To jsem si jako kluk skutečně nemohl dovolit (lépe řečeno rodiče) a proto jsem si kupoval spíše česká „elpíčka“. Ale zpět k METALLICE. „Masters Of Puppets“ mě totálně odrovnalo. Tu nahrávku jsem točil několikrát dokola a kazeta značky Akai byla pak natolik obroušená, že zvuk začal pozvolna chřadnout a kolísat. Nicméně kvalita nahrávky byla už přece jen o něco vyšší, než tomu bylo u „Light The Lighting“. Z „Master…“ se postupem času stala legenda. Všechny zastoupené skladby patří k absolutním klasikám… Nedá mi to však, abych se s vámi nepodělil o jeden zážitek, který jsem prožil ve slánské prodejně Supraphon. Od začátku devadesátých let tu byl skutečně pestrý výběr, a protože jsem byl kluk zvědavá, vzal jsem do ruky LP, které bylo poseto kříži a zeptal se prodavačky:“tohle je poslední album METALLICY?“. Ona odpověděla, že všechny nahrávky, které zde má jsou prakticky novinkami!Až posléze jsem zjistil, že řadovka „Masters Of Puppets“ vyšla už v roce 1986! Vůbec jsem to nechápal?! Ve škole nám teprve rozdávali slabikáře, učili nás o krásách naší socialistické vlasti a ti kluci vlasatí už měli na pažbě takový skvost?!

Pokud jsem však nestihl zrození „Masters Of Puppets“, tak u vyvržení „černého alba“ jsem už byl! Revoluční deska naprosto zbortila hudební průmysl a z METALLICY se stala prakticky mainstreamová kapela. Nemalé procento věrných fanoušků ji tudíž odvrhlo, nicméně většina zůstala a přidali se i další. Pro některé posluchače navíc tato deska zapůsobila tak, že od té doby začali METAL normálně poslouchat. Najednou už nešlo o kravál, ale o bestiálně nasranou hudbu, všechny spojující bez rozdílu!. Osobně jsem tehdy vůbec nechápal, že by bylo něco špatného na tom, že moji spolužáci najednou METALLICU rovněž poslouchají. Prostřednictvím velkého boomu jsem se navíc dostal ke starším nahrávkám, které jsem prakticky neznal. „…And Justice For All“ vyšlo v roce 1988 a pro mě se na dlouhou dobu stalo zcela nenápadným počinem. Synonymem desky jsou pro mě především skladby „Harvester Of Sorrow“ a nesmrtelná „One“, která se však proslavila až po vydání „černého alba“ – jasný, ale pochopitelný paradox! Nejvíc mě však zpětně zasáhl debut „Kill ´Em All“. Sposuta lidí vůbec netušila, že něco podobného METALLICA vůbec vydala! A tak moje osvěta vypadala asi takhle: „jo, „černé album“ je dobré, ale poslechněte si skladby jako „Motorbreath“, Seek & Destroy, „Whiplash“ – to je ta pravá METALLICA! Na nastudování starých alb jsem měl dost času! METALLICA cestovala kolem světa, ovšem s další řadovkou vůbec nespěchala. Západní část světa byla nervozní, východní poprvé vítala své oblíbence na vlastní půdě! Metalová revoluce byla dokonána! A já? Z malého klučiny pomalu vyrůstal kluk zkoumající MTV (hlavně pořad Headbangers Ball), sakra, ten satelit, to byl ale kup! Člověk se tak konečně dozvěděl něco o tom, že Dave Mustaine (MEGADETH) byl v začátcích členem METALLLICY, ze které byl nakonec vyhozen, získal informace o smrti Cliffa Burtona, skvělého basáka, kterého nakonec nahradil Jason Newsted.

Když se METALLICA vrátila nas scénu s deskou „Load“, byl můj hudební vkus užpřece jen jinde. METALLICA už nepatřila ani do mé top „desítky“, byť na její starší desky jsem nikdy nedal dopustit. Novinka na mě působila poněkud nedůvěryhodně. Nakonec jsem si i zde našel několik skvělých skladeb, ovšem dodnes toto album považuji za zbytečně dlouhé. Kapela ve větším měřítku opět zabodovala, ovšem už ne tolik u věrných příznivců. Někteří se dokonce rozhodli kapelu bojkotovat jen z toho důvodu, že se všichni členové nechali ostříhat !:) Jak hloupé… Nicméně druhý pokus „Reload“ dopadl o poznání lépe. Je mnohem agresivnější, ovšem z obecného hlediska se jedná o nejméně výrazné album v diskografii. V té době jsem to tak skutečně cítil, ale když si desku poslechnu nyní, docela se divím určitým skutečnostem, které obecně popisují album jako neúspěšné. Zdrbla ho kritika i fanoušci, očekávajíc „černé album č.II“. S METALLICOU to šlo z kopce (z obchodního hlediska samozřejmě ne).Když se posléze na trhu objevil neřadový výběr „Garage Inc“, uvědomil jsem si jediné. Buď METALLICA definitivně vypustí duši, a nebo v budoucnu vytvoří další velké věci. Spojení se symfonický orchetrem k tomu však započítat vůbec nelze. Komerční tah kapely, která se plácala v bahně, skomírající křik krvácejícího šakala. CD/DVD „S&Mů skutečně „nemusím“!

Pokud chtěla METALLICA něco změnit, musela začít znovu od píky. Ponorková nemoc mezi jednotlivými členy však přerostla únosnou mez. Z kapely odešel basák Jason Newsted, James Hetfield se utápěl v alkoholu a hledal ztracenou inspiraci. Co jsem si o tom v oné době myslel? S kamarády jsme probírali situaci dosti důkladně. Metal se stal byznysem a mnohým kapelám se z toho zatočila hlava. „Když mají tolik prachů, proč neudělají něco brutálního?“. Vždyť mohou namlátit něco ostrého, nemusí se bát, že by se nic neprodalo, protože zajetá značka stejně prodává?“. Ne, skutečně nejsem prorok, ovšem nakonec se má představa skutečně realizovala. METALLICA  natočila brutální album s dřevní atmosférou, žádná načinčanost a už vůbec ne atmosféra zhýčkaných milonářů. „St. Anger“ je plné flustrace a opětovné nasranosti. Teď už nezuří mladíci – teď už zuří chlapi v letech! Z této desky jsem byl z počátku rozpačitý, ale po důkladném poslechu jsme si ji hodně oblíbil. Zn. žádná sóla a „plechový zvuk“ bicích! Deska však dostala „nafrak“ jak od kritiky, tak fanoušků. Zajímavé ovšem je, že s novými tracky se nedokázali vyrovnat především ti, co kapele předtím vytýkali „vyměknutí“. „St. Anger“ je první krok k návratu skutečné METALLICY! Nový basák Robert Trujillo byl u toho společně se starým kámošem, producentem Bobem Rockem (podílel se na slavné „black albu“)!Vřele doporučuji shlédnout snímek „Some Kind Of Monster“. Podle mého názoru se jedná o vůbec nejlepší hudební dokument. Jeho autentičnost je naprosto úžasná!

Rok 2008? METALLICA  je tady stále a ještě k tomu s novou deskou! „Death Magnetic“ je skvostným návratem k „Masters Of Puppets. Pokud bylo „St. Anger“ pouhá razance a přímočarost, tak jeho starší bráška je o košatosti a absolutní promyšlenosti. Kdo má rád METAL ve své ryzí podobě a nepohrdne dávkou současnosti, nemůže se stát, že se mu deska nebude líbit. Pohádka o METALLICE tak končí šťatsně! Žádná pochybnost ! „Death Magnetic“ je parádní !

ALL