Z Estonska dorazil další materiál, tentokrát se jedná o raritní split album, jehož náplň není nikterak růžová. Nosič byl totiž realizován na památku hudebníka Alana Kalma, který zemřel v roce 2000 při autonehodě. Dle dostupných informací se jednalo o talentovaného instrumentalistu a nejeden estonský muzikant o něm dodnes hovoří s velkým respektem. Svůj dar z nebes mohl prodat v právě rozjíždějících se LOITS, ale osud tomu chtěl jinak… I po necelých osmi letech si jeho přátelé vzpomněli na jeho přínos estonskému metalu a bez fanfár do oběhu poslali památeční CD splitko, o které je v tamním undergroundu skutečně velký zájem. Skupina ASSAMALLA sice nepatří ke spolku, ve kterém by Alan působil, ovšem není vůbec od věci, že se jednalo o blízké přátele. Na disk bylo zachyceno téměř deset let staré demo s názvem „ Taamalt Tõustet Toonetarmu“ a ještě než jsem ho zasunul do přehrávače, vnitřně jsem se připravoval na sníženou kvalitu zvuku a roztroušené hudební výkony! Výsledek? Nic z toho se nekoná! ASSAMALLA se představuje jako velmi solidní black metalové komando, jenž nemá blízko k pohanské auře starých dobrých BATHORY! Musím říci, že mě jejich produkce velmi mile překvapila! Když si představím, že je nahrávka skutečně deset let stará, klobouk dolů…
Ze všech skladeb je cítit duch chladného severu, klávesy si pohrávají se strunami kytar jako podzimní vítr s korunami stromů. Možná, že kdyby ASSAMALLA nepocházeli z Estonska, dávno by měli smlouvu s nějakou osvědčenou evropskou firmou. Ukazuje se, že tamní scéna vůbec nemusela čekat na LOITS či METSATÖLL… ovšem jak se říká, štěstí nechodí jen tak po horách a ne každému je zkrátka přáno. Tohle platí všude, nejen v metalu. Ale zpět ještě k tvorbě první zastoupené formace. Ta nejenže umí pěkně šlápnout na plyn („Verineid“), ale také dokáže vytvořit velmi příjemnou atmosféru („Vaevasounast“), sahající až k branám doom metalu. Přiznávám se, že kdybych neměl tomuto promu žádné podklady, byl bych schopen uvěřit, že se jedná o poměrně čerstvý soubor kompozic!
Jak už samotný název druhé formace napovídá, byla pojmenována čistě podle hlavního protagonisty, který ji vdechl život. Materiál však nejde příliš srovnávat s počinem předchůdců ASSAMALLA, jelikož v případě KALM se jedná o nekompromisní black metalovou smršť se špetkou voňavé pohanské sýry. Nahrávku je však třeba brát s velkou rezervou, nepatří zrovna k tomu nejlepšímu, co KALM vytvořili. Spíše se jedná o kousky, které se nikdy nedostaly na CD, a kdyby hlavní protagonista náhle neskonal, možná by se stříbrného kotoučku vůbec nedočkaly. Zbylí členové však chtěli vzdát hold svému příteli, a tak učinili poslední připomínku názvu (či jména) KALM. Z pochopitelných důvodu už nemělo smysl držet kapelu pohromadě… Za pozornost ovšem stojí závěrečná bonusovka „Vaenu Verest Värvitud“, pohanská pohřební elegie, při které vám až husí kůže naskočí. Tento závěrečný „dárek“ byl nahrán až po Klamově smrti a je smutnou rozlučkou s jeho životem a existencí kapely vůbec. Je smutné, že o něčem obdobném musím psát… Závěrem podotýkám, že počiny obou kapel lze stáhnout z oficiálních stránek kapely ASSAMALLA. Čest památce Alana Kalma…
All