Nedávno se mě ptali přátelé, kterak jsem strávil víkend v době návštěvy Papeže. „To si ani nezapnul televizi, co?“. Ale kdepak, zapnul. A dokonce jsem se i díval. Vždycky potřeba pozorovat opozici a její čachry. Žel těch anti-humánních vět bylo na jedno odpoledne až moc, dlouho jsem to nevydržel a pustil si nové CD „Mrtvá komora“ od Lorda Morbivoda a jeho STÍNU PLAMENU. Udělal jsem si tak skvostný klip, při kterém jsem se skoro až za břicho popadal. Představte si přešlapování několika desítek „Mikulášů“ a Morbivodův drsný přednes. Ale teď už pryč od „christ-czechtekku“, čeká nás další pouť po západočeských kanalizacích. Přiznávám se, že předchozí album „Odpadní galerie“ mě zpočátku vcelku potěšilo, ovšem jak šel čas, úplně jsem na něj zapomněl a ani dnes mě nic nenutí k tomu, abych si ho pouštěl. Byl jsem tedy zvědav, co nového ze stoky vytáhl Morbivod tentokrát, byť jsem měl už dopředu zprávy o tom, že novinka bude zas trochu o něčem jiném. A opravdu! Deska je jakýmsi pozdravem skandinávským kapelám, a to nejen na pomezí black metalu, ale také death metalu. Rozhodně jsem nečekal, že deska bude obsahovat tolik melodických motivů, jako tomu ve skutečnosti je.
Skladby jsou doslova napěchovány nápady a velmi pochvalně se musím vyjádřit rovněž o zvukové jakosti, která je zkratka ušitá celému konceptu doslova na zadek. Především kytary znějí naprosto šťavnatě (toto slovo jsem si vypůjčil od našeho šéfredaktora 🙂 ), a když si teď třeba vybavím novinkové desky některých předních black metalových kapel, skoro až nevěřím vlastním uším. Co se týče konceptu, tak Morbivod zůstal věrný kanálům, kanalizacím, stokám…atd.
Přiznává se, že těmto záležitostem vůbec nerozumím a ani fascinace nad proudem vody v kanálu ve mně nevzbuzuje žádné omamné nadšení, ovšem hlavního protagonistu tato témata zajímají a co si budeme nalhávat, neznám žádnou jinou kapelu, která by se třeba jen podobným tématům naplno zabývala. Když už jsem výše zmínil srovnání s předchozím albem, tak mi dovolte ještě jeden postřeh. Pokud byly skladby na předchozím albu jaksi „master’s hammerovsky“ roztahané, tak nové skladby působí o dost svěžeji, přičemž některý z nich mají jasný statu „černého hitu“. Mezi nejlepší vzorky rozhodně patří otvírák „Úhlavský kanalizační sběrač“, hororově ponurá „Pod tíhou tmy“ a zapomenout nemohu ani na titulní skladbu, která na mě působí nejautentičtějším dojmem, sálá z ní skutečně kanalizační atmosféra, kterou lze do řádků stěží popsat.
Pokud jsem tedy od STÍNU PLAMENU nečekal nic extra speciálního, možná o to více jsem nyní překvapen (a hlavně potěšen). „Mrtvá komora“ má skvostnou atmosféru, příznačný zvuk a především jednotlivé skladby jsou samy za sebe zkrátka kvalitní. Uvidíme jaké překvapení vyrotuje z Morbivodova rukávu příště. Mám však pocit, že v obdobném stylovém ranku už nezůstaneme, stejně jako voda, která se v podzemí neustále točí! Tahle deska zkrátka baví!
ALL