R.U.M. zine

Malajsijský borec je známá figura, pokud se alespoň trochu v experimentální scéně pohybujete. Zaslaná novinka je jedním z nejčerstvějších přírůstků jeho diskografie, ač byl sestaven ze záznamů v letech 2005-2008.

44-minutové album obsahuje devět skladeb, zřejmě rozdělených do čtyř úseků, čtvero nahrávacích zastavení. Vnitřní tři strany papírového digipaku jsou jednoduše černé s bílou soupiskou skladeb a informací. Vějšek ja věnován třem obrazů Melissy Lin. Ty na první pohled splývají v podobném duchu i výrazné barevnosti, což je jen důvod pro podrobnější ohledání. Pirátských sosačů je mi líto… ale vlastně není. Obal přece nehraje, hehe!

Dva tříminutové kousky Godot Is Coming I (1) a II (8) jsou modulací různých zdrojů zvuku. Nejprve hlasu a poté snad syntezátoru. Zvukům je měněna rychlost i výška, nabíhají, klouzají, ztrácejí se, což je výraznější u kláves. Pěkné hračky. Čekání na Godota se vyplatilo, Godot přichází!

„Hands III (2), I (3) a II (7) mají na desce přeházená pořadí. Popíšu Vám je tak, jak jdou za sebou. Pokud je zde pojmenování Ruce kvůli tomu, jak bylo postupováno při nahrávání, tedy údery vrchních končetin do čehosi, pak je to sylšitelná pravda pouze u třetí části (2), kdy je navíc lehce přimícháván ostrý digitální ruch. (Celý příspěvek…)

Pokud sledujete můj blog, o RYOKUCHI (jap) už byste mohli mít pojem (pro pořádek zde a tady). Ani na téhle kompilaci neustoupili. Z celkových deseti minut zatraceně těžkotonážních a pomalých riffů uzobli čtyři pro klidný úvod a decentní závěr. I tak je to hustýýýý!

CADAVER EYES (isr) chvíli klamou tělem, když navozují dojem elektronických brumů. Avšak i oni rozeznívají kytary, aby se dostali k cíli v podobě experimentálního sludge bláta. Emotivně exponovaný hlas je trochu mimo mísu, což by spravil jiný poměr při mixu. Nekonečných šest minut!

ZENOCIDE (jap) destruují Room. Muzika je šnekovitě svižnější a vokál je tu vymod(e/u)lovám přesně naopak než u předchozích kamarádů – je tupě zastřen do celku. Docela normální píseň.

Zřejmě do zkušebny uzavření LIETTERSCHPICHDIET (isr) vyplňují prostor kytarovou masou do které vokalista vskutku útrpně naříká. Pokud bylo doposud dostatečně hudebno, teď poprvé přišla na řadu i složka hlučná. Bicí jsou tu jen jaksi do počtu.

Než začnou MONEYI$GOD (jap) v nejkratším příspěvku na kompilaci hrát, uběhne minuta, během níž hlavně zní obrovité transformátory. Poté se přidají tepající bicí a tu a tam štěkající vokál. Za polovinou se rozjede elektronické peklo s neutuchající energií. Vynikající kousek a zajímavá kapela! (Celý příspěvek…)

Jak se zdá, tak smrtícímu kovu se daří dobře také u protinožců a to by se mohlo zdát, že tam o nějakém death metalu nemají ani tušení. Kapela PSYCROPTIC však už nepatří mezi žádné zelenáče. „Symbols Of Failure“ je v pořadí třetí album, premiérové však pro label Neurotic Records. Začíná tak útok na evropského posluchače, zmlsaného zdejšími metalovými špičkami. Pro PSYCROPTIC úkol nelehký, ovšem nikoliv neřešitelný. Na ploše necelých čtyřiceti minut najdete kopec kvalitní muziky, připomínající přehyb mezi americkým a evropským death metalovým pojetím. Všech devět skladeb je nabito maximální energií a syrovostí. Celkový čas naštěstí není přehnaně dlouhý. Něco málo přes půl hodiny death metalu docela stačí.

Je zajímavé, že Australané nepodlehli stihomamu zámořských souborů a snaží se do svých skladeb zakomponovat co možná nejvíce kytarových fines. Zkrátka žádná jednoduchost jak pro muzikanty samotné, tak pro posluchače. Vzniká tak vcelku zajímavý diagram, kde jednu stranu můžeme označit za brutální a násilnou, a tu druhou za promyšlenou a instrumentálně košatou. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že tyto mladší ročníky svými novými alby dokonale válcují pardály jako jsou např. CANNIBAL CORPSE nebo MALEVOLENT CREATION. Od těch prvně jmenovaných si však PSYCROPTIC odloupli něco málo inspirace, což je ale konec konců „problém“ dalších „x“ kapel. (Celý příspěvek…)

Nejen zvukem je člověk živ, nýbrž i obraz přijde vhod. Pražské vydavatelství alternativní sféry (desky, kompakty, knihy a dévédéčka) se zdá vskutku býti nezmarem. Pomalu, ale jistě se vpíjí pod kůži závislým na kultuře.

Osmnáctým titulem (EPP 018-9) Pětipolí je DVD video/film. V limitované edici třistatřiatřiceti kusů nahratelných digital versatile disků se zjevuje dílo s tajemným názvem. Obsah je rozdělen do dvou částí, Hrej! a Bonus, ve kterém je ukryt Rozhovor s herci. Jednostranná výpověď byla na čtrnácti minutách rozdělena do čtrnácti kapitol. Nekonečné plžení nenudí. Je živé, pestré a měnící se v pomalém toku času. Spojení s deformovanými andělskými chóry působí zajímavě, výraznější změna přijde až v kapitole deváté. Kartónový obal s tajemnou zásuvkou je vybaven černobílou přelepkou a proužkem z pauzáku.

Působivé ztvárnění podstaty s minimálními prostředky a maximálními nápady. Bezmála hodinová plocha filmu má pevnou kostru, hybný děj a přirozený spád. Slabosti a rozmary stvořitelovy jsou neskrývané. Mění se úhly pohledu na role tvorů a živočichů. Trochu neseriózně působí mluvené průpovídky při tvůrčím procesu, ale je možno je brát jako narušení poklidně napínavého scénáře. Divákům uvyklým na vycizelovaně natočené, přeprodukované filmy se může zdát tento snímek primitivní, amatérský, nečistý. Ano tím vším je, navíc zviditelněním nápadu i zhmotněním názoru.

RadeK.K.

Byly to krásné časy. Českomoravská vlna výtečných doom metalových kapel, velká očekávání a slibná budoucnost. To všechno se skrývalo v bohaté tuzemské základně, které však nebyly vytvořeny podmínky takové, aby mohla směle překročit hranice našeho pidi státu. Naštěstí se však dochovala velké spousta demáčů a čas od času dochází k jejich reinkarnacím. Projekt NEGATIVE FACE sice v devadesátých letech nepatřil k ústředním představitelům žánru, nicméně demo „The Dance Of Mournful Clown“ rozhodně zajímavé bylo a svým obsahem v podstatě navázalo na severomoravské předchůdce. Recenzenti předpovídali NEGATIVE FACE slibnou budoucnost – pokud vydrží. A Matěj Lipský, nadšenec i poeta, skutečně vydržel, překlenul se přes důležité hudební milníky, aby dnes slavil velké úspěchy s impozantním dílkem „The Garden Of Wishis“. K tomuto časově náročnému projektu vedla strastiplná cesta a právě toto demo lze chápat jako jeden z prvních odrazových můstků v záplavě stylového hledání a prolínání…

I když demo…dík novému remasteringu a bohatému bookletu se o tomto počinu dá hovořit jako o legitimním albu, na kterém sice je znatelná dobová stylistika, ale to vzpomínající pamětníky rozhodně mrzet nemusí (nepředpokládám, že by na tomto CD ujížděl někdo z mladších posluchačů). NEGATIVE FACE slaví patnáct let a rozhodně není nic lepšího, než si dát dárek v podobě hodnotného doplnění diskografie. A věrní příznivci jásají taktéž! (Celý příspěvek…)