Svéráz moravského kovu“, to je Olas Hladký. Tvrdohlavý mezek s kytarou, jehož posláním bylo bořit stylové škatulky a provokovat zatvrzelé a konzervativní metalisty. Možná i proto byly ohlasy na domovskou kapelu RHODIAN vždy plné rozporů. Jedinou výjimkou je ovšem rozlučkové album „Schizzover“, jednoznačně nejlepší fošnu, kterou „Rh“ dali dohromady. Paradoxní na tom všem je, že právě tato deska je stylově nejroztříštěnější… a jak pravil Olas: „v nejlepším se má přestat“. Nicméně definitivní položkou v biografii se „Schizzover“ přece jen nestal. Olas se totiž rozhodl dráhu RHODIAN ukončit knihou, pojednávající o osudech RHODIAN v plné parádě. Obsah knihy je skutečně velmi upřímný a oslovit může nejen fanoušky kapely, ale i ostatní hudební příznivce. Olas nepíše pouze o RHODIAN, ale také o pořadatelích koncertů a festivalů, hudebních publicistech, ostatních kapelách, poměrech na hudební scéně… a nyní už rozhovor!
Ahoj Olasi! Knihou si mě opravdu totálně uzemnil! Jak tě vlastně napadlo napsat biografii RHODIAN?
Já jsem jako malej parchant psal nejrůznější sci-fi, protože to tady bylo nedostatkové zboží. Později jsem kreslil komiksy (také nedostatkové zboží). Takže vlastně nic nového, i když tentokrát vše ze života.
Pracoval si na knize už před plánovaným rozpadem kapely, a nebo si začal psát až po jejím úplném konci?
Začal jsem psát, když před námi byly poslední tři koncerty, a ten poslední byl dokonce natolik strhující, že jsem měl chuť psát hned po příjezdu domů, abych zachoval jakousi autenticitu. Naštěstí je to napsané s odstupem.
Jak se kniha líbí tvým ex-spoluhráčům? Věděli, že něco podobného chystáš?
Kolegové z kapely FEAR OF SILENCE (kapela před Rh) se mě nedávno ptali, jak jsem to s ostatními konzultoval nebo jakým způsobem jsem jim to oznámil. A já jim prostě přiznal: „No… oznamoval?Konzultoval? Dnes ráno odcházely balíky s knížkama doporučeně…“
Hodně mě zaujalo, že ses pustil i do širšího popisu osob RHODIAN! Dokonce si někdy i zabrousil do jejich soukromí, a třeba takového mladíčka Hanse si vůbec nešetřil. Už znáš reakce svých kolegů?
Znám skoro všechny a jsou nadšené. Hans si pro knížku osobně přijel, a když jsem mu několik pasáží přečetl, válel se spolu s jeho přítelkyní smíchy. Takže dobré. Výlety do soukromí nejsou v knížce časté a jednoznačným kriteriem byla zábavnost.
Biografii už mám takřka přečtenou a musím uznat, že se to čte skutečně krásně. Je vidět, že v tobě dřímá spisovatelské střevo. Troufl by sis ještě na nějakou knihu, a nebo je historie „Rh“ spíše výjimkou ?
Asi zůstane jen u ní. Jsou to zážitky z posledních 13-ti let a před tím jsem se jen flákal a hrál nohejbal. Nic zábavného. Ani sci-fi příběhy už nejsou vzácností, takže není důvod připojovat se k armádě grafomanů co píší o obludách a zázračných strojích.
Kniha je plná vašich zážitků, ovšem určitě se tam nevešly všechny. Existuje nějaká skutečně nepublikovatelná historka, kterou si raději nechtěl publikovat?
Ale jo, jenže to jsou zážitky literárně nesdělitelné. Třeba když jsem investoval hromadu energie ke sbalení lesbičky, abych jí poté řekl, že když už si nestáhla kalhotky, může si stáhnout nějaký skladby u nás na webu a něco napsat do guestbooku…nic zábavného:)
Jak moc náročné bylo celé dílo realizovat? Knížka vypadá skutečně profesionálně, fotky jsou krásně barevné…kolik kusů bylo vytištěno?
25 kusů. Jsou skoro rozdány. Poslal jsem to všem dostupným členům (sestava byla docela stabilní, takže jich nebylo moc), pár žurnalistům a fanouškům. Když se ozve aspoň deset dalších zájemců, udělám dotisk. Na této knížce jsem se naučil pracovat s Corelem a všechny návrhy jsem přinesl kompletně zpracované. Jinak na tom nic není. Dneska už je možné všechno. I vydání knížky v mikronákladu.
Docela mě překvapilo, že jste prováděli na pokojích či hotelech takové nepřístojnosti? Na mě jste vždy působili spíše kultivovaně a i moje maminka říkala: “ti byli moc milí, přijedou někdy zas“ ?
Ale jo, jenže to víš – alkohol, atmosféra a hotel. Ten je vždycky dost anonymní nato, aby tě nějaká lumpárna napadla. V životě každé kapely asi přijde bod, kdy začneš spávat po ubytovnách, protože se koncerty za víkend nakupí a je to zkrátka výhodnější, než se štrachat domů, a pak zase na cesty. Hotely a ubytovny mají nejrůznější úroveň vybavení i designu – spali jsme v retru á la 70 léta, v dřevěných srubech, chatkách, nablýskaných hotelech…a po určitém čase přestaneš mít k těmto prostorám pokoru a respekt.
Jak vlastně probíhaly poslední koncerty? Panovala v kapele sentimentální atmosféra, a nebo jste se rozešli bez emocí a v klidu?
Rozchod byl ideální. Udělali jsme to v pravý čas a nemohlo to být lepší.
Je pro tebe těžké žít bez své milované kapely? Nechybí ti ten rozhodující “Rh” faktor? To znamená součinnost mezi tebou, Martinou a Marisem ?
Musíš si představit, že máš za sebou dlouhých třináct let. Za tu dobu řekneš co říct máš a koncerty se stanou trochu stejnými a unavujícími. To všechno je v pořádku, pokud máš nový materiál a jedeš ho předvádět. My jsme cítili, že další desku po „Schizzoveru“ už nenatočíme. Nedávno jsem se viděl s Martinou na pivu a ta říkala, že zpívá v jedné funky kapele, která se sejde vždycky jednou za půl roku na zkoušce. Ohromně jí takové tempo vyhovuje.
Uvědomil sis, že jste vlastně první kapela z tuzemského undergroudnu, která má svou vlastní biografii v knižní podobě? O jaké kapele u nás by sis chtěl něco podobného přečíst?
INSANIA, PRVNÍ HOŘE, DARK GAMBALLE, JOLLY JOKER AND PBU. Musím říct, že tyto knihy by dalece předčily náš počin, protože tito lidé jistě zažili 14265x víc než my.
Jak je to nyní s tvými hudebními aktivitami? Zlí jazykové tvrdí, že jsi teď na volné noze? 🙂
Zlí jazykové měli vždycky ty nejlepší informace. Trošku dělám do leteckých simulací (zvuk, trailery pro kampaně atd.).
Dokázal by se Olas uplatnit jako producent? Už tě někdo s obdobným přáním oslovil ?
Tady je důležitá jedna věc: nechtěl bych řemeslně vyrábět klon něčeho, co už existuje venku. A na druhou stranu: kapela, která ničím takovým není (třeba moji milovaní PRVNÍ HOŘE), má ve svých řadách takové osobnosti, že si dělá producenta sama sobě a to je to nejlepší, co může
Teď trocha bulváru…když už jsi tedy tak trochu mimo scénu, dokázal bys pojmenovat faktory, které tvojí kapele nejvíce ubližovaly? Jak moc těžké je mít dnes v Česku alternativní a nezávislou formaci?
Tady je pořád rozšířená legenda, že kapelám někdo hrozně ubližuje. Všichni jsou hrozně nadaní, originální, ale pak přijde ten strašnej kapitalismus a všechny je začne požírat. Ne. Nejvíc nám ubližovala zahleděnost do sebe (i když do jisté míry byla motorem) a pomalost ve vývoji. Docela dlouho třeba trvalo, než jsme přišli na ladění, které všem vyhovuje. Několik let! A přitom si umím představit člověka, který na první zkoušce řekne „Pozor! Uděláme tohle…“
A nyní mi prozraď své současné oblíbence? Určitě jich je dost, protože nemáš kapelu, musíš mít zákonitě moře času na poslech.. 🙂
Je jich čím dál míň. Třeba PARADISE LOST by to klidně mohli zabalit a nic by se nestalo. Z kapel za zenitem je mi trochu smutno, ale je to zákon. Jen málokdo dokáže tvořit pořád něco nového a překvapujícího. Příklad? MASSIVE ATTACK nikdy nezklamali. „Paradise Circus“ (včetně původního klipu) je zkrátka skvělý a celá poslední deska taky.
Díky moc za odpovědi! Doufám, že se nám někdy povede se opět potkat. Dej vědět až budeš v Práglu 🙂
Jo, třeba zaměřovat nějakou fasádu..:)
No… to je Olas, no 🙂 🙂
ALL