SYLVIE KROBOVÁ – Stín (CD – 2006, Black Point)
S prvními tóny hlasu zpěvačky mi přišla na mysl Helena Arnetová, ale pak díky barvě spíše Zora Jandová. Protagonistka se sama doprovází na piáno nebo akordeon, průběžně je podporována baskytarou Oty Sukovského a/nebo violoncellem Vojtěcha Havla. Volnější nálady odráží vážnější témata v textech. Tyto nejsou jen ploše zpívány, ale je tu snaha o zesilování výraziva třeba operní manýrou v „Odloučení“ (2), změnami dynamice v „Ten“… (3) i mnoha dalšími a jinými pocity. Ač tu není klasická rytmika v podobě bicích nástrojů není vůbec důvod si stěžovat. Baskytara zaskočí, violoncello zahustí, občas zazáří netradičními zvuky jako třeba v „Čase“ (4). Střídání akordeonu a piána drží průběh desky na úrovni poslouchatelnosti. Všechny texty a hudba jsou původní, jak se na profilové album sluší. Výjimkami potvrzujícími pravidlo je hudba u „Obrazů“ (15), kdy přiložili ruce a nástroje k dílu oba basující pánové a „Rjabina“ (16), coby ruská lidová, pojatá a capella dvěma hlasy.

Chvění znělých tónů mi zpočátku chvíli lezlo na mozek, ale uvyknul jsem. Na objevnou velikost Tori Amos u nás není prostor, přesto by mě zajímalo, kolik lidí může vydavatelství Black Point přesvědčit a kam se lze s jinak velmi solidní, upřímnou a přesvědčivou muzikou dostat. Pokud minimálně k oslovování nadšených posluchačů v komorním prostředí, má to smysl. Abych nezapoměl, ještě bych rád pochválil jednoduchý obal, s křehkým nápadem, který smazává rozdíl dvou generací – obě dámy jsou krásné, každá ve své době i s pomyslným přesahem desetiletí.

SYLVIE KROBOVÁ – Svět podivínů (CD, 2008, Black Point)
Druhá deska po dvou letech v dvoučlenném obsazení. Sylvie Krobová a Tomáš Alferi hrají střídavě na dva nástroje. Společnými silami nám nabízejí k poslechu, stejně jako na debutu, třináctku autorčiných písní. V soupisce ještě nalezneme Jiřího Bilba Reidingera, ktera vtipně dvakrát vypomůže (5,13). Pro úplnost se sluší dodat, že na disku se jako bonus nachází videoklip „Svět podivínů“.

Celek bych mohl počastovat pídomky křehký, vážný, vláčný, dramatický, posmutnělý. Piáno, akordeon a poletující hlas k tomu všemu poskytují mnoho příležitostí. Ač jsou písně logicky každá jiná, vyznívají vlastně dosti podobně. Může to být minus, ovšem na straně druhé je možno vnímat hudební nápady a soustředit se na texty. Album je sevřené do pevného celku a po zkušenosti s prvním albem Stín, které jsem poslechnul právě včera, se nemohu zbavit přímého srovnání, kdy u mě vyhrává právě to z roku `06, což samozřejmě nijak nesnižuje kvality tohoto. Kdybych chtěl někomu nutně rychle přiblížit Sylvii Krobovou na téhle desce, řekl bych, že zní jako Lucie Bílá, ovšem skromnější, bez předvádění hlasových ekvilibristik, ksichtů a opičáren, sedíce na francouzském nábřeží.

JAROSLAV KOŘÁN – Zahrada (CD-R- 2009, Polí5/Pagoda)
Kořán? Jaroslav Kořán? Ajó! Ten byl i v předminulé recenzi. Ale tam se jmenuje Michal. To jsem z toho jelen! Vysvětlení je jednoduché, tihle kořánové jsou bratři. Michal je potentní na klidné plochy, Jaroslav na klidnou rytmizaci. Doprovodné moto alba je vepsáno na hráškově zeleném insertu: „Toto CD je reedicí kompilace domácí hudby, která vznikla v letech 1988 až 1992. Nahráli jsme ji s bráchu Michalem a přáteli doma v klidu pro radost. Zvuky dětí, koček a ptáků jsou nahrávkami z okna, které jsem pořídil na kotoučový magnetofon Tesla B 116.“ Pětice porůznu prostřídávaných muzikantů používá škálu nástrojů a přístrojů, jimiž dosahuje rituálních, šamanských, léčivých, meditativních a jinak poklidných zvukových výjevů. Chvíli zazní do příjemna rozlévané klávesy, jindy předivě skotačí cinkrlofony (Šumavský cinkál), klamou bimbamfonským tělem (Orloj snivců), hlasy jsou zaznamenány klidně i pod peřinou nebo z okna bytu, terénní nahrávky nahrávky doplňuje TV přenos z katedrály Sv. Víta, zahrady, domácího narozeninového koncertu. Mohlo by se zdát, že Vám popisuji ohyzdnou (s)kul(p)turu. Nic takového! Všechny zmíněné komponenty a mnohé další drží pokupě s plynulými přechody. Dalo by se říci, že křivky jsou ladné. Úmyslně nezmiňuji názvy skladeb ani jejich pozice. Prostě si můžete skvělou desku pustit jako kulisu k odpolednímu čaji nebo třeba jí podbarvit dlouhé cény domácího videa.

SAIWALA – Moje hudba (CD – 2009, Saiwala)
Pěkný poctivý digipak a více než velkorysý booklet. Polní scenérie v dramaticky černožluté, mračná obloha v meditativní lila. Vše podstatné, tedy seznam písní, obsazení a detaily jsou na zadní straně obalu, 32-stránková skládací knížka (50x50cm!) má na sobě texty, uvnitř pak vyosený obraz jakéhosi lístečkového panďuláčka, který je blízko vnitřnímu vyhoření. Samozřejmě toliko jen mé vysvětlení, které je dozajista úplně mimo umělcův záměr a pravdu.

Středobodem nahrávky Saiwaly je Stanislav Stejskal, skladatel hudby, textař, zpěvák, kytarista a muzikant obsluhující další nástroje. V poděkování s láskou, pokorou a radostí děkuje všem lidem, kteří pomohli na svět třinácti písním. Ty není třeba nazývat přídomkem alternativní. Folková muzika je sic někde ozvláštněna netradičními nástroji (didgeridoo 2,11,13, alikvotní a hrdelní zpěv 2,11-13), ale bral bych to spíše jako přirozené oživení a posunutí dále od klasického pojetí. Jímavé písničky (povětšinou) se španělkou nejsou tajemné, nesnižují se k zadumanosti. V poklidné atmosféře jsou použity nejrůznější perkuse jako např. cabasa, kalimba, maracas, dešťová hůl, africké basové bubny, conga. K dosažení ještě větší křehkosti duetu zazní obligátní klavír (9), k vyniknutí houpavé hutnosti zase baskytara (12). Ku prospěchu vystupňované album mě opravdu do sebe vtahovalo už při prvním poslechu. Další dvě opětovná sezení utvrzovala záchytné body, rozšiřovala už slyšené a dala objevit předtím nevnímané. Zpočátku divné, uvnitř normální, nakonec výrazné, nebo lépe řečeno silné. Za více než chytré považuji nesobecké využití ženského elementu. Jednotlivým skladbám se tak dostává dalším rozměrům, celku pak dalšího barevného spektra. Co bych oželel jsou anglické kousky (4,8-10), obzvláště „Fly“ (4) mě krapet ve výslovnosti tahá za uši, což se kupodivu neděje u „Shining Swallows“ (8) ani u zbývajících dvou. Nevím čím to je, asi mýma špatnýma ušima. Pokud je ale deska cílena i do zahraničí, pak budou tamními posluchači oceněny. Vědom si toho, že podobně vypravený, kvalitně nahraný titul není v současné době úplně v kurzu, těší mě dvojnásob jeho existence. I proto chválím!

RadeK.K.