Jednoho večera jsem tak probíral svůj metalový archiv a vzpomínal na kapely, které jsem poslouchal (nebojím se napsat) v dětství. Cestu zpět mi připomněl CITRON, VITACIT, TITANIC, SAX, TERMINATOR… a řada dalších. Zapomenout však nemohu také na slovenské zástupce. Jedním z nich byla kultovní formace METALINDA, po které se však po rozdělení republik jaksi zavřela voda. Alespoň tedy pro českého posluchače. Proto stále nejoblíbenějšími deskami jsou v Česku první tři: „Metalinda“ (1991), „Za všetky prachy“ (1992) a „Slnko na druhom brehu (1992)“. Další řadovky byly na tuzemských pultech takřka nesehnatelné a já mám pocit, že dodnes tomu není jinak. Čestnou výjimku tvoří pouze CD „Hitovky-Best Of“ a následné dvojalbum „Tutovky“, z poloviny tvořené starými kousky. Za mikrofonem však už nestojí Palo Drapák, vokalista, se kterým METALINDA dosáhla největších úspěchů… a proto, že předmětem tohoto článku je právě výše zmíněný vokalista, zaměřím se pouze na jeho osobu…

Přiznávám se, že jsem Palův odchod z kapely vůbec nezaregistroval a vlastně jsem se po něm ani nijak nepídil. Zajímali mě úplně jiné kapely, a když přišel čas na sentimentální chvilku, sáhla má ruka po osvědčených hitovkách z metalindovského období. Když jsem se však dozvěděl o tom, že Palo Drapák od skupiny odešel, vcelku zvědavě jsem se začal pídit po jeho dalších aktivitách. Pro česká media nebyl tento chlapík nijak zajímavým, ovšem slovenské noviny se stárnoucímu rockerovi věnovaly vcelku pravidelně – ani bych nechtěl věřit tomu, že jeho osoba přitahuje i bulvár. Ale jak říkám…sláva na Slovensku – to není sláva v Česku. Ačkoliv…debutové sólo album, „Už prišiel čas“, bylo provázeno výraznou promo kampaní a ve finále se ji účastnili i hokejoví mistři světa, Ján Lašák a Rasťa Staňa. Žel, desku jsem prokaučoval a do dnešních dnů jsem ji neslyšel. Totéž platí o následující „Prebra“ z roku 2004. Má předpojatost i bojácnost z „popové šedi“ mě ani trochu nevyburcovala a dost možná jsem se polekal i poněkud pompézních fotografií. Zkrátka a dobře, tato etapa mi zatím zůstala zapovězena …

TO, co mě však motivovalo k napsání tohoto článku, TO se nachází až zde. Jednoho dne si tak brouzdám po netu a čert tomu chtěl, abych po nějakém tom roce, navštívil domovské stránky Palo Drapáka. A že jsem se toho dozvěděl! Předně mě velice překvapilo, že se Palo spojil s opravdu zajímavými muzikanty, jejichž hudební minulost slibovala ledacos zajímavého. V roce 2007 vyšlo album nazvané prostě a jednoduše – „3“. Kytarově silná rock-metalová sbírka nabízí jedenáct skladeb s výtečným zvukem a především výkon najatých muzikantů je naprosto excelentní! Palo se i po letech představuje v tradičním „metalindovském přednesu“ , což je rozhodně dobrá zpráva pro všechny bigbítové příznivce. Když pominu jednu jedinou výjimku („Verni platia láskoů), tak musím konstatovat jeden příznačný fakt a to ten, že album není „vyměklé“ a nepodléhá úlisným manýrům popových hvězd. Přiznávám se, že právě toho jsem se před prvním poslechem nejvíc obával, ovšem Palo mé pochyby naštěstí nekompromisně rozmetl. Samozřejmě, některé skladby nepatří do úplného metalového ranku, nicméně minimálně hard rock tu rozhodně najdete. Ono si stačí přečíst, jaké vzory mají „chalani“ z nové sestavy. Tak např. kytarista Los uvádí DEATH, TESTAMENT, ATHEIST…. ne, nebojte se, podobného hukotu se bát nemusíte, i když někdy jsou kytary opravdu hodně ostré – překvapivě hodně ostré!

První skladbou je tradiční rockovka „Ty vieš to“, ničím výjimečná, avšak hitová až běda. To pravé ořechové však přichází hned vzápětí s nesmírně působivou skladbou „Dvaja spolu v noci“. Teď to možná přeženu, ale proč mi tato píseň připomíná Hapku v metalovém střihu, to tedy nevím, ale nejspíš na tom něco bude. Každopádně mám na zádech husí kůži, znamení práce, odvedené nadmíru přesvědčivě. Od balad však přejděme k pravým metalovým rachejtlím. K těm bezesporu patří aranžersky pestrá, „Po tele prebehol mi mráz“, podtržená přesvědčivou prací bicmena Vandy (jak by řekl Payo, „ty bicí jsou fakt mlaskavý O něco přímočařejší je jedna z největších hitovek, „Na vrakovisku snov“ – s opravdu unikátním textem. Zajímavá je také autorova zpověď v „Mal som tisíc nerestí “. Uff… takové zrcadlo vlastní osoby bych asi neměl odvahu nastavovat, ačkoli ke stylistice Palova vyjadřování to zkrátka patří. Vzpomeňte si na některé „metalindovské“ texty (viz. egoisticky-úsměvná „Zalúbená žaba“). Kromě metalových skladeb však album obsahuje také poddajné rockovky „brichtovského“ střihu. Tak např. jednou takovou je „Čertovský bál“, příjemná věc, kterou bych si dokázal představit na rádiových vlnách, leč mediální „know-how“ je dnes (až na výjimky) v oněch neslušných místech.

S třetí sólovou deskou mě Pala Drapák vrátil do časů dávno minulých. Nepopírám, vzpomněl jsem si na METALINDU. Nicméně i přes ten kus sentimentu..toto album není plné patosu ani klišé. Zkrátka se jedná o stylový „drapák rock/metal“ a pokud jsou ještě mezi vámi fanoušci jeho hlasové polohy, rozhodně si pošmáknete! A co je asi největším úspěchem, deska zní současně a nebojím se použít slovo – MODERNĚ!

BONUS : Palo Drapák se na malou chvíli objevil v teplickém MOTORBANDU. To jest v kapele, která slavila největší úspěchy s Kamilem Střihavkou. Tato spolupráce však nevydržela nijak dlouho…(příčiny neznám).

Kontakt:

www.palodrapak.sk