Čím víc nové album SIX DEGREES OF SEPARATION poslouchám, tím víc se mi líbí! Může být většího vyznamenání? Kapela, která za dva roky oslaví třicet let existence, netáhne káru do kopce, ale v solidním tempu si to mete sjezdovkou do údolí. Bylo tomu tak na albu „Old Dogs“ a stejně tomu je i na „Never After“. Postupná evoluce, nikoliv překotná, zavádí stmelenou partu do neprozkoumaných lovišť a nálad. Když si desku zapnete, okamžitě poznáte rukopis SIX DEGREES OF SEPARATION, přičemž až pozvolné rozbalování celku odhalí řádky doposud neslyšených postupů. A to je moc dobře!
Kapela přitom není zatížená na kompozice. Staví na položkách s klasickou minutovou stopáží a nešetří atraktivními riffy a zvukovými kudrlinkami. Taktéž střídání poloh je u SIX DEGREES OF SEPARATION jednou z velkých devíz, a tak se tu lze potěšit jak s naléhavými kousky ve středním tempu („New Everyday Little Angel“), tak přímočarými vypalovačkami („Disinformed“). Pikantní sortu, řekněme v rámci nejširší možné barevnosti, reprezentuje zejména „Glutton“, jehož „digitální finále“ je obzvlášť výživné. Na desce však neschází ani exkurz do vod rockových, téměř „nekonfliktních“. Kupodivu ale i toto klukům z nějakého zvláštního důvodu funguje („Silo“). Příkladně tenhle song by mohl v pohodě obstát mezi komerčnějšími rádiovými šlágry. Co však havěti nenaládujete do tlamy, to tam není. Nedá se nic dělat, nicméně uznání od mainstreamu je zřejmě to poslední, po čem kluci touží. Kdyby jim výrazně záleželo na tomto, zjevně by se jinou cestou vydali už dávno. Ale pojďme dál..
Mezi nejbarevnější písně dále patří jemně melancholická „Live Hard“, kterou svými doprovodnými vokály okořenil Stanislav Valášek, jinak samozřejmě „mistr zvuku“. Druhým neméně významným hostem je Bruno z HYPNOS, jenž si v podstatě zahostoval ve své vlastní skladbě. SIX DEGREES OF SEPARATION totiž v závěru přispěchali s předělávkou skladby „Breeding the Scums“, ovšem zde ji opatřili názvem „Breeding the Wrath“. Vězte, že tato úprava není zdaleka jedinou. Skvělý nápad a jednoznačně parádní finále celé desky. SIX DEGREES OF SEPARATION nejsou rock, nejsou ani thrash či death metal a už vůbec nevzpomínají na své doomem prosvícené začátky. Určitou dávku melancholie však jejich produkce beztak vykazuje, to je naprosto zjevné. „Degrees metal“ s prvky alternativy a progrese? Nějak tak by to mohlo být…
„Never After“ je dalším skvělým počinem z dílny SIX DEGREES OF SEPARATION. Kvartet v tom nejlepším navazuje na předchozí tvorbu, ovšem nebojí se ani patřičného provzdušnění osvědčených pořádků. Zatímco mnohým kapelám před třicítkou dochází dech, „Six Degrees“ si naplno užívají svobody a instrumentálních fantazií. Ani jedna skladba není z laciného kraje, od začátku do konce je co poslouchat a čemu tleskat. V neposlední řadě je to i díky ryze extraligovému zvuku, pomyslné třešničce na dortu. Spolupráce S. Valášek x SDOS jenom kvete, konkurovat jí může v téhle zemi opravdu málokdo. Subjektivní dojem, samozřejmě… ale opravdu, nahrávka hraje vpravdě parádně. A Radkovy vokály? Je to stále stejné. Pro jednoho typický znak bandu, pro druhého nepřekonatelné břímě. Za mě ale všechny palce nahoru!
Skladby: Phae, Little Red Running Hood, Optionless (For Kaku), New Everyday little Angel, A Star Has Not Been Born, Glutton, Disinformed, The End, Silo, Live Hard, Passing On, Breeding The Wrath
Sestava: Doc (Radek Zábojník) – kytara, zpěv; Jirka „Pickard“ Gajdošík – bicí; Canni – kytara; Vlasta Urbanec – kytara;
Hosté: Stanislav Valášek – zpěv („Live Hard“); Bruno (HYPNOS) – zpěv („Breeding The Wrath“)
ALL