Do prd*l*, co to je (podruhé!)? Minulá deska byla klidná až běda a teď mi Moonjune předkládá nálož jaxviň. Omlouvám se, pokud budu nadužítat hrubostí a vykřičníků, ale zdá se, že to bude nutné!! Jak se jinak vypořádat s málem schizofrenickou smrští, která se hrne bez výstrahy hned od počátku? Pardon, vlastně tu bylo klávesové intro, hehe. Ale ihned po něm se to sabbatovsky těžkotonážně valí, utrápeně se tu řve, bláznivě preluduje a death metalově kvasí a po mezihře ještě jednou. Dvouminutovka „Dead Baby“ (1) zdá se řekla vše podstané o co tu půjde. O co šestici SH.G.N. z Belgie kurňa jde? Je to normální vyplácat všechno střelivo hned na začátku? Uff! Hmm. Aby těch divností nebylo málo kapelu nevede kytarista, ale klávesák, přesto na vlastním území není sólistou. Ani se snad nedá vystopovat, kdo hraje prim.

Jakoby se všichni předháněli, společnými silami se uklidňovali a znovu a znovu vybuchovali jako nepřetržitý proud chrlený z granátometu. Aby toho nebylo málo, šestým členem je vibrafonista, což jen podporuje nepopsatelnou úchylnost. Pozor, nejde však o volnomyšlenkářskou improvizaci. Sopečně natlakovaná „Eyjafjallajökull (3) je kromě neskutečných zkreslení vlastně poklidná s uměleckou podstatou. Dál očekávání a mého zbožného přání vše vyrovnává „Shitgun“ (4). Překotná jízda nástrojů, zpěvákových výlevů, metalizujících hradeb a psychedelického vibrafonu. To vše jen a pouze v necelé první půli songu.

Krátká improvizovaná mezihra s hvízdajícím synťákem a jede se dál. Rockové opakování s nervním hutněním. Bláznivé kontrastování kapele není cizí, spíše naprosto vlastní. Osamocené bicí, trylkující vibrafon a přednášený text vydrží bez drobných chvilek šest minut. Pište si ale, že v těch drobných chvilkách Vám sexteto pořádně vypráší kožich! Ať už zaburácením kytary, nebo klávesových psycho sólem. Další Kulomet, kterého je nutno se obávat (6) bez uzardění cituje hard rock, za který by se nemuseli stydět ani Zeppelíni. Robert Plant v blázinci! Nafalšovaná hardrocková pasáž včetně onanistického kytarového sóla se vyjeví dále třeba v „A Glimpse Into Eternity“ (9). Tam také dojde na zneužívání Lordovských varhan a hanobení páne Gillana. Úvodní španělské „Esta Mierda No Es Democracia“ (10) umocňuje zkreslený řev, divnosti dále dodá i (snad) vlámština. Aby to nevypadalo, že výsledek je „normální“, nenechte se mýlit. Slabé nátury si před hudební spouští odplivnou, uvyklí na tvrděhudební fúze se budou ošívat před rockově najazzlými vpády, ale tipuji, že právě oni by mohli přijmout kapelu za svou. Mě se to povedlo.

Ke všemu co jsem se Vám snažil marně přiblížit si přidejte fakt, že nahrávka je živák, na obalu netančí smrtky z černobílé rytiny, ale vše je pestrobarevné. Krasavice táhne děťátko za xicht. I roztomilá zvířátka se dají dohledat, žel všechna oběšená, hehe! Ano nechal a nechávám se unést, ovšem nemohu jinak. Je to přesně moje gusto!!!

Tisková zpráva nabízí „kacířský neo-středověký-karneval-folk-metal-jazz-rock-v-opozici“. Asi aby na něco nezapomněli, hehe! Podobnou sběř bych ale spíše očekával z Ameriky nebo Japonska, v žádném případě ne z Evropy.

RadeK.K.

http://moonjune.com/