PANYCHIDA – Bez pevného bodu se těžko někam směřuje.

Czech„Grief for an Idol“ je název v pořadí třetího alba plzeňské skupiny PANYCHIDA, kterou čtenářům R.U.M. zinu snad ani nemusím obšírněji představovat. Přestože předchozí album „Měsíc, les, bílý sníh ~ Moon, Forest, Blinding Snow“ bylo řádné pestré a promyšlené, tak aktuální novinka vysoce posazenou laťku ještě překonává, jednoduše řečeno: je zábava ji postupně naposlouchávat. Ještě než se však na našem webu objeví recenze, vezměte zavděk tímto rozhovorem s Honzou Vaňkem, který po čase znovu usedl do „rumzinového křesla“. Troufám si tvrdit, že ani protentokrát se u čtení nebudete nudit…

První, co mě napadlo v souvislosti a vaším novým CD, je jeho pestrost. Dá se říci, že každá skladba je úplně jiná, ale přitom je dohromady spojuje jakási jednotná nálada. Byly přípravy desky nějakým způsobem výjimečné? Nebáli jste se trochu toho, že se vám takto pestrá mozaika může snadno rozsypat?
No, to by mohlo být tím, že jsme se Sinneralem skládali docela dost nezávisle na sobě. Něco málo jsme udělali společně hned po natočení minulé desky, a pak si každý dělal svoje a vzájemně jsme si do toho zasahovali až ve zkušebně. Celkově se ale všechno nechalo tak, jak to bylo složeno. Docela z toho bylo cítit, že je každá skladba jiná. Já osobně spoléhal na to, že když se vše nahraje ve studiu a sjednotí se to zvukem a tím časem, který ve studiu společně strávíme, tak to do sebe hezky zapadne. A taky se tak stalo, přestože do některých skladeb jsme si navzájem zasahovali, ale to bylo všechno až ve studiu. Tam se vždycky objeví místa, kde člověk přijde s nápadem, se kterým prve nepočítal.

Prozradil bys, která ze skladeb vám při nahrávání dala nejvíce zabrat?
Jó, tak to já už ani nedokážu říct. Někdy jsou chvilky, kdy se trápíš, občas je dobrý, že je ve studiu víc lidí, a když si s tím neví rady jeden, tak si to vezme na chvíli druhej a ono z toho něco vyleze. Ale která byla nejtěžší, nevím. Spíš obecně je největší problém vymyslet nějakou takovou vyhrávku ve stylu sóla. S tím se trápíme vždycky nejvíc.

Přiznám se, že mě většina songů hodně zaujala a z toho se rodí otázky! První mě napadá song „Don’t Tell Lies Children“, dost možná nejmelodičtější kousek, byť mě teď zajímá spíše onen pikantní text. Prozraď, o čem přesně vypovídá?
Mě obecně docela fascinují různé konspirační teorie, se kterými to trochu souvisí. Pak taky vliv moci a obecně manipulace s veřejným míněním, viz všechny ty myšlenky spojené s náboženstvím. Vidím to tak, že dítě je prázdná nádoba spoléhající se pouze na svoje první kontakty a zkušenosti, které přijímá v úplných počátcích od svého nejbližšího okolí. Nicméně okruh osob se poté neustále rozšiřuje, až dojdeme právě k veřejnému mínění či náboženským doktrínám. Ovšem už tam někde na počátku může být učiněn ten nejpodstatnější krok. Mám pocit, že děti by měly vyrůstat v bezpečí s možností spolehnout se na své nejbližší okolí. To se ale dnes děje méně a méně, neboť slábne vliv rodiny na výchovu dětí. Dalších vyústění je nekonečně mnoho.

Domníváš se, že je v dnešní době mnohem těžší vychovávat děti ve srovnání s dobou, kdy jsme vyrůstali my?
Nevím, já se nad tím zamýšlel asi spíš v obecné rovině. Sám děti nemám, nějak si to ani neumím představit. Možná je to těžší právě kvůli těm mnoha podnětům, které se na ně ze všech stran hrnou a hned poté je taky problém je u něčeho udržet. Bez pevnýho bodu se těžko někam směřuje.

Skladbu „Minnestund“ nazpíval V’Gadr z HELHEIM, což je pro českou kapelu rozhodně nezvyklé, zvláště, když je text skladby v norštině. Můžeš prozradit, kterak se tahle spolupráce vlastně zrodila? Jak moc složité je přimět takového umělce, aby s vámi spolupracoval? Je mi sice jasné, že mezi vámi panují přátelské vztahy, ale úplně si nemyslím, že by zrovna tihle hudebníci chtěli riskovat svou pověst a spojit svoje jméno s něčím, co se jim příliš nepozdává….
No je fakt, že se nějakou dobu známe, takže šlo jen o to vznést dotaz a prokázat, že nejde o nějaký totální brak. Což nešlo, hehe. Song byl kompletní až na text, a proč nemít na albu norštinu, že? Dokonce sám V´gandr se ptal, zda preferujeme angličtinu nebo norštinu. Angličtiny je tam až až, a aby si napsal text sám, to byla pro nás výzva, navíc si mohl docela pohodlně upravit frázování. Myslím si, že se člověku rozhodně lépe zpívá, když si text napíše sám. Jinak hotové to měl asi za hodinku, a pak nám jen poslal soubory a my si to tu zmixli. Tohle se dnes dá řešit naštěstí snadno. Jaké by to bylo, kdybychom se osobně neznali, netuším. Asi bychom se ani nezeptali, nepřipadalo by nám to vhodné.

Bylo možné alespoň v obecné rovině zasáhnout do obsahu textu? Jaké pocity tebou cloumaly, když jsi slyšel svou hudbu podpořenou takhle známým vokálem? Naplnění klukovského snu?
Dá se říct, že ten sen se mi splnil už dávno. Já si pamatuju, jak jsme ještě před vydáním prvního CD jeli podepsat smlouvu s Folter Records na německý Rägnarok Fest a HELHEIM tam hráli. To jsem byl uplně nadšenej, že je tam uvidím, protože v ČR tohle nehrozilo. Poslouchal jsem je už nějakou dobu a přesně za rok jsme se s nimi setkali v Plzni. To už samo bylo dost šílený, ovšem nějak jsme si padli do oka a za další rok jsem s nimi objel půl Evropy a posléze ještě jednou, čímž tedy chci říct, že mě účast Vgandra na naší desce nikterak nevykolejila. Navíc , za dobu co děláme v Plzni festival Phantoms Of Pilsner, tak jsme už poznali tolik dalších lidí, že to už člověk trochu přestal vnímat jako nějaký zázrak, ovšem pocit je to samozřejmě příjemný. A možná i o to příjemnější, když nám třeba Patricia Thomas řekla, že ten song je lepší, než cokoli, co slyšela za poslední dobu od HELHEIM :). Ale to je spíš taková sranda. Jinak k obsahu textu jsem jen sdělil, o čem vlastně my tak zhruba zpíváme a řekl jsem, že to asi nebude až tak vzdálené obsahu textů HELHEIM. To bylo celé.

Zajímají se severské blackmetalové ikony o nahrávky tuzemských kapel ?
Co já vím, tak MASTER’S HAMMER a ROOT :-)) A pak možná ještě CULT OF FIRE haha … Netuším, jestli se jinak nějak pídí po českých kapelách, obávám se, že člověk se vůbec v určitém věku pídit přestane a sleduje už jen to svoje. Myslím, že už se tam blížím.

Jaké ambice máte s PANYCHIDOU do budoucích časů? Existuje vůbec nějaký recept, jak vaší kapelu ještě více zviditelnit ve světě? Nemyslíš, že je právě problém v tom, že se lidé přestávají pídit po nových kapelách a podporují jen ty, které mají léta jméno, ale přitom už nevydávají zdaleka tak kvalitní nahrávky?
Pídit se musejí mladí. Ono vyznat se v tom všem je v podstatě nemožný, spíš záleží i trochu na štěstí, ke kolika lidem tvoje jméno dolehne bez nějaký masivní podpory a peněz, které v tom vězí. No to je fuk… Podle mě se můžeme zviditelnit už jen za předpokladu investice nějaké větší sumy peněz, což mi je proti srsti, byť by to možná pomohlo. Teď tedy mluvím o tom, že i metalová média jsou schopná ti nabídnout placenou recenzi a rozhovor, a to dokonce i v Čechách. Nazvou to balíčkem, přidají k tomu pět postů na Facebooku, otištění letáčku velikosti A8 a chtějí za to zaplatit. Samozřejmě, pokud si někde nechám otisknout reklamu, je to věc jiná, ovšem tomuhle zkrátka nerozumím a nejsem ochoten na to přistoupit. No a pak je tu cesta hraní více koncertů, zejména venku. To je u nás trochu problém vzhledem k obsazení postu bubeníka, který je u nás stále tak nějak napůl. Honza je totiž hodně často vytížen v Hellsoundu, ale i přesto je toho letos v plánu docela dost, předně hned dvě turné po Evropě, každé asi o deseti koncertech, tak snad vše dobře dopadne.

Jak muzikanta z východní Evropy motivuje např. fenomén značky BEHEMOTH? Popularita Poláků je opravdu neuvěřitelná…
Já ani nevím, jestli mě to má nějak motivovat. To je v podstatě případ z jiného vesmíru. To se prostě obvykle nestává… Ani nevím, proč se jim to takhle povedlo. Možná je za tím nějaká faustovská úmluva. S těmihle kapelami se nemá smysl srovnávat, protože od samých začátků byli úplně jinde. My se můžeme srovnávat s lidmi, který to dělají stále jako koníček, nikoliv s profíkama.

Domníváš se, že kvalita hudby je přímo úměrná tomu, kolik je do toho všeho investováno peněz?
To si nemyslím. To záleží na spoustě dalších věcí. Peníze z té hudby často vytvoří sterilnost. A jak se říká: i s malým kašpárkem se dá hrát velké divadlo 🙂

Stylově řečeno:) Možná, že mi to vyvrátíš, ale jako bych měl dojem, že se PANYCHIDA nenápadně zbavuje paganmetalové minulosti, která ji trochu škodila, a to i ohledem na zprofanovanost žánru jako takového. Nevím jak ty, ale mám pocit, že dnes se na všechny ty „pohany“ dívají všichni skrz prsty, ovšem ještě nedávno tomu bylo úplně jinak. Čemu všemu tohle přisuzuješ?
Vše přichází v takových vlnách. Najednou je něco populárního a za chvíli se na to nadává. Nebo se začne nadávat na něco, co má úspěch. Asi nemá cenu se tím nějak znepokojovat. Teď zas letí occult rock :-)) Ale ten se mi líbí :-)) A my jsme, doufám, byli vždycky trochu stranou od těch německých humpa metalů. Pro nás je to především metal, zábava, a že nový skladby znějí jinak je pravda, přece nemůžeme natáčet dokola stále stejný hopsačky (byť na koncertech stejně fungují nejlíp :-)). Člověk si tak nějak při skládání intuitivně asi klade nějaký meze a pod ty nejde, a to celé tu hudbu někam posouvá. Pagan metal, nebo pagan black metal jsme tomu asi nuceni říkat z nedostatku lepší kategorie (a kategorií je třeba, všichni neustále všechno potřebujeme kategorizovat, jinak bychom se v tom ani neorientovali, děláme to i v běžném životě s obyčejnými věcmi…). Uvidíme, kam nás zařadí po nové desce.

Z čeho v současné době čerpáš inspiraci pro psaní textů a komponování hudby? Ovlivňuje tě kromě jednoznačných vlivů, které jsou v tvorbě PANYCHIDY zřetelné i nějaké celospolečenské jevy?
Hudbu si skládám úplně nezávisle na ničem. To prostě něco najednou vyjde ven, a jak se to stalo, nedokážu vůbec říct. Netuším ani, co mě v tom ovlivňuje, nebo jak ten proces nastartovat. Ideální je brát do ruky kytaru co nejčastěji, a pak se něco objeví. A texty … no tak nějak mi k PANYCHIDĚ nějaká témata jednoduše sedí, často jsou nastartovaná nějakou četbou, anebo právě myšlenkovými pochody v závislosti na okolních událostech a stavu věcí. Tak třeba vznikla už probíraná „Don´t Tell Lies“. Někdy text vypadne sám od sebe jen na základě pocitu z již složené hudby, je to různé. Ale jak říkám, některá témata pasují více a jiná vůbec. Ale to je asi celkem jasné, že se v PANYCHIDĚ neobjeví text ve stylu CANNIBAL CORPSE.

Co jsem si tak všiml, tak se docela intenzivně zajímáš o politiku, což bych dříve vůbec neřekl. Jak všeobecně nahlížíš na politickou kulturu a na jednání lidí obecně?
Já se o politiku až tolik nezajímám, mě jenom vytáčí různý věci, který se v politice dějí. Jinak si tím ale nechci kazit dny. Reakce lidí jsou v dnešní době taky přehnaný, každý na internetu si myslí, že se z jeho názoru všichni poserou, nemluvě o tom, že každý druhý je hned na všechno odborník. S tím se asi nemá cenu moc zabývat. Těžko s tím něco uděláme, tak to prostě je.

Naskýtá se otázka spojená s LP verzí „Grief for an Idol“. Za jakých podmínek je pro vaší kapelu schůdné se do takového „dobrodružství“ pustit?
Pustíme se do toho pouze v případě, že se na to vydělá. Nemá cenu nechat udělat 300 vinylů a mít jich pak 250 doma ve skříni. Takže, když bude zájem o album v podobě CD a mp3, tak peníze z toho se použijí zase dále, ale bohužel to zatím nevypadá. Lidé vesele stahují z ruských serverů a ani cena 80 Kč za album, nikoho moc nemotivovala a pochopitelně CD se prodávají obecně bídně, možná budeme rádi, když zaplatíme jejich vydání. Uvidíme, jak se věci vyvinou.

Považuješ i v dnešní době stahování hudby za hrozbu, anebo jsi rád alespoň za to, že se někdo o vaši hudbu zajímá, i když třeba právě tímto způsobem?
Je to na jednu stranu velká výhoda, na druhou přicházíš o peníze, které by tě mohly posunout zase dál. Ale nemyslím, že nás tohle musí znepokojovat, to je spíš problém pro velké interprety. Nám to možná skutečně více pomáhá, než škodí. Je mi to asi tak nějak jedno, taková je doba. Já spíš doufal, že když dáme celou desku ke stažení za symbolickou cenu, tak si lidi řeknou: „Ok, dám jim na úkor 2-3 piv svejch pár korun.“ Kdyby těch lidí bylo 200, tak už to bude znát… Ale bohužel, lidi na to zareagovali stejně minimálně, ovšem já si nestěžuju, jen říkám, jak to je.

OK, řítíme se do finále! Pokus se vyjmenovat nějaké nahrávky za rok 2013, které tě zaujaly a k tomu i nějaké zdůvodnění, proč jsou tebou zmíněná CD tolik zajímavá?
Tak určitě IN SOLITUDE – Sister (je to něco jiného, neohraného a měl jsem rád i obě předchozí desky); NECROPHOBIC – The Womb of Lilithu (obecně mám rád NECROPHOBIC a tahle deska se jim povedla, byť bych jí možná trochu zkrátil); DJEVEL – Besatt Av Maane Og Natt (měl jsem rád LJAA a tohle je v jejich duchu, je to klasickej norskej BM, žádný sraníčka okolo typu všichni jsme najednou velký okultisti ); BLACK CRUCIFIXION – Coronation of King Darkness (hodně nedoceněná kapela, která konečně vydala album se stopáží, jakou bych od nich očekával už před lety a zároveň s kvalitou předchozího „Hope Of Retaliation“ EP); KOLDBRANN – Vertigo (starší desky moc nemusím, ale tohle je dokonalý a jen tak se to neoposlouchá;VALKYRJA – Antagonists Fire (naprosto dokonalá švédská práce); DIABOLICAL – Neogenesis (ve spojení s tím příběhem, který je součástí CD v podobě knihy, nemá tohle album příliš konkurentů); JEX THOTH – Blood Moon Rise (tu mám rád od prvního alba, to je opravdovej pagan!); SIGUR ROS – Kveikur (nevím, co k tomu dodat, to je deska, která se jim hodně povedla, už mi trochu upadali v zapomnění a tohle mě rozsekalo); … no a pak systematicky v návalech ujíždím na KING DIAMONDOVI a IRON MAIDEN :-)) Těch alb bych určitě vyjmenoval víc, ale jak to nemám před sebou, těžko se vzpomíná. Jó, a pak ještě GHOST – Infestisumam … a hlavně naživo poprvé v Londýně naprosto super :-)) Z českých pak INFERNO – Omniabsence Filled By His Greatness a MASTER – Witchhunt… to je v podstatě taky už český.

Vaše nejbližší plány? Čím hodlíte vaše příznivce v nejbližší době potěšit?
Máme na květen v plánu turné se srbskými INFEST, pojedeme víceméně na západ od nás, malé akcičky po klubech. Na to se těšíme. Na září je poté v plánu turné s kapelami ARKONA (PL), INFERNO, PANYCHIDA, ARMADA (Mexiko) po Polsku, Německu, Srbsku,Chorvatsku, Slovensku a ČR. Ve vzduchu pak pochopitelně visí ještě ten vinyl… Jinak Míra už má dva nový songy na další desku :-)) Co se týká festů, tak to záleží vždy na tom, kam nás kdo pozve. Zatím je potvrzen myslím jen Eternal Hate Fest v Nýrsku, kde se taky rýsuje zajímavá sestavička…

ALL

http://bandzone.cz/panychida

http://panychida.bandcamp.com/

2 thoughts on “PANYCHIDA – Bez pevného bodu se těžko někam směřuje.”

  1. Humpaaa metaly jsou finský Jene, německý metaly jsou Papundekel 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *