Nebylo by ani možné, aby kluk „postižený“ metalam, nenarazil na SEPULTURU. Brazilská formace v sestavě Max Cavalera – zpěv/kytara, Andreas Kisser – kytara, Paulo Jr. – Basa a Igor Cavalera – dokázala během jednoho léta uhranout hudební svět naprosto dokonale. Dodnes si pamatuji, kterak jsem se s kapelou poprvé střetl. O jménu SEPULTURA jsem sice už nějaký ten pátek věděl, ovšem kterak se dostat k jejím nahrávkám, to byl tehdy úkol naprosto nadlidský. Zvláště pak pro dvanáctiletého kluka. Opakovala se tak obdobná situace jako při mém prvním kontaktu s kapelou DEATH. Starší kamarádi neměli vůbec pochopení pro nové metalové tváře, ta hudba se jim nelíbila, a tak jsem se musel houštinou objevování protloukat úplně sám. „Dead Embryonic Cells“ byla první skladba, kterou jsem kdy od SEPULTURY slyšel. Pochází ze čtvrtého řadového, jenž kapelu posléze katapultovalo mezi metalovou smetánku. Klip k této skladbě jsem si nahrál na VHSku a donekonečna jsem obdivoval tu neskutečnou energii! Tohle byl metal z jiné planety. Po nějakém čase se mi do rukou dostala cela nahrávka, samozřejmě „pouze“ nahraná a ta mě svou přesvědčivostí naprosto odstřelila. Dodnes mám po těle takové zvláštní mrazení, když slyším doprovodné intro k titulní skladbě „Arise“. SEPULTURA přinesla do metalu něco magického a přitažlivého. Dodnes mám pocit, že se tímto albem značně rozechvěl trash metalový trůn, patřící neméně úspěšné skvadře SLAYER!

V roce 1993 však SEPULTURA dokonala definitivní obrat na sto procent! Album „Chaos A.D.“ je zhudebněná rebelie, pocházející z nejchudších brazilských čtvrtí. Nasranost, divočina a především impozantní instrumentální výkony. Když jsem o rok později navštívil Dánsko, zakoupil jsem jeden tamní časopis, ve kterém místní redaktor označil SEPULTURU za jednu z nejtalentovanějších kapel vůbec. Článek končil větou – „velké věci ještě přijdou“. Prorocká slova! SEPULTURA se stala skutečným králem (hodilo by se spíše královnou 🙂 metalu. Prakticky všechny zastoupené skladby se staly nezpochybnitelnými hity. Vzpomínáte ? „Refuse/Resist“, „Territory“, „Biotech Is Godzilla“, „Propaganda“… snad ani nemá cenu pokračovat. „Narodili jsme se v bahně, žijeme v bordelu a zemřeme ve sračkách…“. To je část citátu, kterým Max Cavalera označil příběh alba „Chaos A.D.“. Mou osobní vsuvkou budiž skutečnost, kterou dodnes tak trochu nechápu, ale je tomu opravdu tak. Desku jsem měl nahranou asi na třech kazetách, znám ji dokonale, ale dodnes ji nemám na CD :). Paradoxně jsem si to uvědomil až při psaní těchto vzpomínek

Nejzásadnější milníkem v mém vztahu k SEPULTUŘE bylo však album „Roots“. Revoluční mix thrash metalu, hard coru a etnické hudby se ukázal být kouzelnou formulkou, kterou si Cavalerovci a spol. podmanili celý svět. Popularita SEPULTURY se tak vyšplhala na úroveň mainstreamových hvězd, aniž by kapela musela udělat kdovíjaký ústupek. A teď k mé přímé vzpomínce, dětinské, ale přesto krásné! Píše se rok 1996, českými městy chodí Mikuláš a v pražské sportovní hale probíhá jeden z nejunikátnějších metalových koncertů na našem území. Tohoto metalového svátku jsem se zúčastnil s plnou polní, ovšem okolnosti tomu chtěli, aby má účast nebyla ledajaká. Zhruba čtrnáct dní před koncertem jsem si totiž přivodil úraz, který ještě ke všemu přišel opětovně, a tak se má šance vidět SEPULTURU ztenčila na minimum. S nohou v sádře jsem tedy pobýval doma a do školy jsem nechodil. Ve svém pokoji jsem se smutkem žmoulal lístek za cca. šest stovek a marně promýšlel a kombinoval. Jak se na ten koncert dostat? Po několika kombinacích jsem s maminkou uzavřel kšeft. Když na koncert se sádrou bez pohodlí – úplně stejně do školy včetně následujícího dne po koncertě. S „těžkou koulí“ u nohy jsem se tedy vydal s dalšími třemi kamarády na nádraží, abychom již brzy přešlapávali v přeplněné hale. A myslíte si, že jsem si šel sednout? Ani nápad! Zkrátka já ty kluky z Brazílie chtěl co nejlépe vidět! V srdci rozdováděného kotle jsem se zmítal a moje stabilita byla hodně na hraně. V hale bylo s určitostí dvacet tisíc lidí a právě ti nejdivočejší si dali sraz těsně pod pódiem. Samotný koncert byl fascinující, energický, spontánní a především instrumentálně vyšperkovaný. Album „Roots“ bylo v přímém přenosu ještě o poznání říznější a koncert samotný dodnes jistě patří do zlatého fondu metalových památníků. Tohle si zkrátka nešlo neužít! Pravé „sepulturovské“ trampoty však měly ještě přijít…

Jelikož se z haly těžce dostávalo, ujel nám i ten poslední vlak. Bylo tedy jasné, že celou noc budeme trávit v pražských podchodech. A co čert nechtěl, zima byla obrovská, nemluvě o únavě a zválcované noze, pomalu stávkující. Nakonec jsme noc přežili (co zbývalo), ovšem s východem slunce na mě čekala škola, do které sem zkrátka jít musel. Z celého dnes si však dodnes pamatuji jen příchod. Ve škole jsem padl na lavici a prakticky celý den spal. Vrcholem všeho pak byla žádost třídní učitelky o omluvenku. Tvrdila totiž, že toho dne jsem ve škole skutečně nebyl. Protože jsem si tohle všechno nestačil uvědomit, byl bych schopen uvěřit tomu, že jsem ve škole skutečně nebyl. Prozradila mě však nedostatečná z účetnictví! Na bílém papíře nebylo absolutně vůbec nic. Snad kromě jména… dodnes však přesně nevím, kterak tento školní „po-sepulturovský“ den vlastně probíhal. Jestli na mě vůbec někdo mluvil? Je to možné, ovšem mně zhruba celý další týden hrozitánsky pískalo v uších. True metal story!

SEPULTURA v maximální formě! Ano! Jenže za par dní se v éteru objevila zpráva o Maxově sporu s ostatními členy kapely a co se stalo pak, to už každý fanoušek určitě ví. Maxův odchod dal vzniknout projektu SOULFLY a SEPULTURA si našla svého nástupce. Stal se jim černý chlápek Derrick Leon Green, jenž měl postavený stroj znovu nastartovat. Pokud budeme hodnotit úspěšnost z hlediska fanouškovského zájmu, do dnešních let se to nepovedlo. Od památného koncertu uběhlo přesně deset let, SEPULTURA se do Prahy vrátila, ale už „pouze“ v roli předskokana švédských IN FLAMES. A můj osobní postoj? Prakticky obdobný jako masa. Nová SEPULTURA má dodnes své kvality, ale bez Maxe mě už zkrátka přestala bavit. Proto v mysli a srdci uchovávám pouze tři „svatá alba“, produkty do učebnice s názvem „Metalový dějepis“.

A tady mé vyprávění o mém vztahu k SEPULTUŘE končí… SOULFLY, CAVALERA CONSPIRACY, NAILBOMB…to už jsou pohádky z úplně jiných knížek, a tak je ponechávám bez komentáře…

ALL