Pokud chcete někoho blízkého opravdu vytočit, na plné koule mu pusťte dánskou formaci HIRAKI. Myslím si, že tenhle „bolehlav“ se totiž může líbit jen digitálním maniakům, kteří už samou rozmazleností neví, co by si do uší napumpovali. Se „Stumpling Through The Walls“ ovšem opatrně. Dánské uskupení na své druhé řadovce připravilo vskutku nehorázný bordel, a přestože je deska žánrově hodně roztažená, lze ji zařadit do kategorie horko těžko poslouchatelných. Nebo spíše takto: pokud jste v minulosti neprošli kurzem, jenž byl veden např. NINE INCH NAILS, SKINNY PUPPY či MENTALLO AND THE FIXER, budete si s HIRAKI připadat jako v Jiříkově vidění. Bez tohoto „doučovacího kroužku“ budete mít velký problém album pobrat.

Možná je samozřejmě i varianta, že vás HIRAKI nakopnou takovým způsobem, že se posléze začnete pídit po divoších, kteří měli na kluky z Dánska určující vliv. Je třeba brát v potaz, že synth/rock/core s prvky EBM už mnohem dokonaleji opracovali jiní střelci, nemluvě o výše uvedených. Nicméně i HIRAKI se mají čím pochlubit. Tou největší zbraní je sázka na punkový výraz a minimalistický přístup, díky němuž kapela tak trochu vybočuje z řady. Posluchač by zde spíše čekal zvukovou vymazlenost, avšak opak je pravdou. Kdyby měli SEX PISTOLS možnost dělat kravál za pomoci samplů, možná by jejich produkce zněla přesně takhle.

Z „hudby“ je cítit obrovská naštvanost a vzdor vůči zaběhnutým pořádkům, to je naprosto zřetelné. Noisová intermezza tento můj pocit umocňují v každém tracku, nejvíce pak v experimentálním kousku „Proto Skin“. Myslím si, že tato forma „rozmáchlosti“ je u HIRAKI tou nejpříjemnější stopou. Dánům docela dobře funguje model monotónnosti, a to v součinnosti právě s punkem a barbarským industrialem. Naopak značně jednotvárné se mi zdají vokály. Rozhodně bych zde snesl o něco více kreativity, od věci by nebyly ani jiné druhy hlasů. Naštvaný „metalcoreový“ řvoun sice představuje „řádnou pěst“, ovšem je používán i v místech, kam se evidentně vůbec nehodí. V některých momentech to až mlátí do uší. Je mi záhadou, že si toto kapela trochu více neohlídala. Paradoxní je na tom všem účast třech pěveckých hostů, přičemž z řady nejvíce vystupuje vokalistka Rikke Fink. Právě její přednes zcela přesně koresponduje s hudebním pozadím. Však je také kousek „New Standards“ zcela nepochybně tou nejlepší položkou. Škoda, že takto nastřelený kontrast není na albu přítomen ve víceo skladbách. Pak by to byl kauf! Zlo za každou cenu, to není vždy ta nejlepší alternativa.

Celkově je však album „Stumpling Through The Walls“ poměrně zajímavou skládankou. Lze ji však brát spíše jako takový šílený kolos soundrack, jemuž můžete ve finále poděkovat za obohacení všedního dne. Přiznám se, že kdyby byli HIRAKI jediní na světě, pravděpodobně bych z jejich CD skákal do stropu. Takhle ale nahrávku spíše uložím k ledu, neboť právě v elektronickém světě existuje nespočet zvukových inženýrů, se kterými není radno se poměřovat. Jasně, HIRAKI míří jinam, jsou punk, ovšem spokojte se s tím…

Skladby: Common Fear, Wonderhunt, Proto Skin, New Standards, Blossom Cuts, Mirror Stalker, Peach Lung, The Alarmist

Sestava: Jon Gotlev – vokály, synths, noise; Tue Schmidt Rasmussen – kytara; Tim Frederiksen – bicí, doprovoné vokály

Hosté: Cara Drolshagen – zpěv („Common Fear”); Rikke Fink – zpěv („New Standards”); Anders Jørgen Mogensen – zpěv („Peach Lung”)

ALL

https://hirakiband.bandcamp.com/