Také máte rádi pohádky? Díváte se každé Vánoce na kultovní příběh s „Čerty nejsou žerty?“ Anebo snad, že by vám tahle každoroční tradice lezla na nervy? Nevadí, mám pro vás hudební alternaci. DRZÝ ČERT však není ani tak drzý, jako spíše starý a zhrzený. Když byste ho v pekle navštívili, nevyděsil by vás, ale spíše by se rozhovořil:
„Jó devadesátá léta, to se to hrálo! Fanoušci byli řádně zarostlí, nosili džínové bundy s řetězy a až ke kotníkům byli okovaní. Tohle byl prostě METAL! Ne jak dneska, kdy si mládež vymejšlí na hlavách všemožné komedie, voní se a ještě do tý hudby tlačí různý ty córy, techna a depešáky! Fujtajxl!“
Sečteno a podtrženo. Chlapi z DRZÉHO ČERTA zkrátka milují ten tradiční „old school“ a možná, že i oni sami by se rádi vrátili do časů, kdy scéně vévodily party jako V.A.R., DEBUSTROL, TERMINATOR a další… Z osobního hlediska bych tenhle návrat také v klidu podstoupil. Člověk se ničím nemusel stresovat, chodil na základku, kreslil si šílená loga na penál a z každé druhé nahrávky byl odrovnaný. Na druhou stranu, kdyby mi v té době někdo vysvětlil, kam se ona scéna (vlastně scény) bude ubírat za nějakých dvacet let, nebyl bych proti.
Na hudbě mě totiž nejvíce láká evoluce. Je nesmírně vzrušující pozorovat, kterak se žánry prolínají, jak se vyvíjí zvuková modernost a další a další záležitosti. Když se potom objeví nahrávka typu „Codex Gigas“, jsem na pochybách. Neustále se říkám: „Dělají si ti hoši legraci sami ze sebe, anebo to opravdu myslí vážně?“
Těžko říci, kde je pravda, ovšem můj názor je ten, že se kapela zabývá ryze dobovou hudbou, která měla pro současné třicátníky-čtyřicátníky nepopsatelnou váhu. Sám jsem to prožil, vím o čem tohle všechno bylo. Jenomže současná mládež tohle všechno pochopitelně cítit nemůže, to je úplně stejné, jako kdyby moje babička přinesla z půdy hromadu swingových pecek a chtěla si semnou zatančit. Tím chci odvrátit return všech ortodox fans, kteří často v diskuzích píší o tom, kterak je všechno na hovno. Ne, opravdu není všechno na hovno…
Pokud si nyní říkáte, „kurva, co je tohle za recenzi“, dozajista máte pravdu. Na druhou stranu se mi ovšem příčí, abych na tomto místě kapele vymlouval její hudební přesvědčení. Mám dojem, že by to nevedlo vůbec nikam. DRZÝ ČERT se zkratka za nic na světe nechce vzdát svého kopyta. Libuje si v klišé i poněkud úsměvných textech, které ovšem k onomu řemeslu bezpochyby patří. Tímto respektuji vůli kapely konat i další „hříchy“ , ačkoliv sám jsem zastáncem úplně opačného hudebního vývoje. Co bych to taky byl za pisálka, že? 🙂 „Codex Gigas“ na mě působí jako film pro pamětníky. Zavzpomínat, utřít slzu a znovu zavřít do kumbálu.
ALL
http://drzycert.galerie.cz/5775791-promo-fotografie-2012