Jak nejlépe představit kapelu AT FOLSOM PRISON? V současnosti jednoznačně prostřednictvím stále čerstvého alba „Every Dream and Every Crisis Means the Rise“, které nabízí vskutku pestrou procházku po post-hardcoreových vřesovištích a nutno podotknout, nejen jich. Pražská čtveřice totiž nikterak nelpí na žánrových standartech a snaží se svoji tvorbu prezentovat hned v několika rozličných odstínech a variacích, přičemž na mě osobně působí hudba kapely neskonale vzdušně a výživně. I z toho důvodu jsem vyzpovídal basáka Michala a vyzvěděl něco málo čerstvých informací…
Jak vlastně vypadaly úplné začátky AT FOLSOM PRISON? Kdy nastal ten definitivní zlom, kdy jste si řekli, že začnete dělat hudbu orientovanou na post-hard core metal?
Zdravím. Nemyslím si, že by přišel moment, kdy bysme si řekli, teď děláme tlustou čáru a budeme hrát tohle nebo ono. Nikdy jsme si přesně nedefinovali, jaký žánr chceme hrát. Snažíme se dělat skladby tak, aby se nám líbily všem v kapele. Základ je tedy se o skládání bavit, zkoušet různý postupy až jsme s výsledkem spokojení. S tím samozřejmě souvisí i to, že nejedeme hudebně pořád na jedný vlně. Když dám pár příkladů z nový desky: „Sleeping Wolves“ nebo „Celebrity“ jsou přímočarý úderný skladby, „It´s Time to Sleep“ je balada, která se pořád vyvíjí a končí depresivní NEUROSIS pasáží, „Dreamhorse“ je jednoduchá rocková odsejpačka a „Aurora“ hypnotickej opus, kterej ti má jako posluchači lehce zamotat hlavu, ale na závěr tě uklidnit, abys měl z poslechu dobrej pocit.
Mohl bys ve zkratce ještě vzpomenout na předchozí nahrávky AT FOLSOM PRISON? Jak je s odstupem času hodnotíš?
Na začátku kapela procházela různejma personálníma změnama, v současný sestavě jsme se ustálili tuším v druhý polovině roku 2009, kdy k nám přišel kytarista Filip. Pár měsíců nato jsme natočili první desku (AT FOLSOM PRISON). Je to materiál, na kterém se autorsky převážně podíleli členové, kteří už v kapele nehrajou, původně byl složenej dokonce pro dvě kytary, takže ve srovnání s dalším věcma AFP, jde o úplně jinou hudbu vycházející primárně z metalu. Ale jsem rád, že jsme to nahráli, chtěli jsme tím uzavřít jednu kapitolu a zároveň nechat vzpomínku na to, co bylo „před AFP“, ikdyž jsme si skladby upravili tak jak seděly nám. V roce 2013 jsme pak vydali EP „From Nails to Velvet“, kde je s intrem pět skladeb. Tady už je náš rukopis jasně znát, metal zmizel a posunuli jsme se blíž k rockový hudbě. Nemůžu říct, že bych zpětně na nahrávce nic neměnil, ale obecně vzato si za ní stojím. Pořád ji beru jako první zkoušku, kterou jsme společně prošli. Prvně jsme spolu skládali, poznávali se ve zkušebně jako muzikanti a hledali, co nás společně baví hrát, to se podle mě povedlo.
Album „Every Dream and Every Crisis Means the Rise“ přináší pro mě osobně dosti příjemnou hudbu, která je křehká i zběsilá zároveň. Existují pro vás v hudbě nějaké hranice, za které byste se nikdy neodvážili dostat?
Hranice si v kapele nestavíme, ale je jasný, že podvědomě víme, nebo aspoň tušíme, kam chceme směřovat. Jak už jsem psal dříve, Za těch pět let, co spolu jsme, se už dobře známe a víme co od druhého čekat. Proto si nemyslím, že na další desce najednou otočíme o devadesát stupňů a začneme hrát metalcore nebo punkrock. Půjdeme si dál naší cestou, budeme dělat muziku tak, jak to vyhovuje nám a jestli to někdo ocení, jedině dobře.
Deska vychází patrně pouze ve formátu LP a protože jsem ji neměl v ruce, tak mě jen tak na oko překvapil samotný obal, na kterém je červený trojúhelník se siluetou města (že by New York?), jež navíc propadá do jakési mlhy. Co tahle symbolika vlastně znázorňuje? Má nějakou spojitost texty?
Tady musím přenechat slovo našemu kytaristovi Filipovi, který obal vymyslel a vyrobil…. Grafika obalu koresponduje především s názvem desky „Every Dream and Every Crisis Means the Rise.“ Základem je moře. Ačkoliv moře představuje velké nebezpečí, bylo vždy cílem objevování a tím i plnění snů o poznání našeho světa. Je tedy zdrojem nejen snů, ale i pádů. Na konci všeho je město, které se do jisté míry stává vrcholem dané civilizace. Vystupuje z moře a je vymezeno trojúhelníkem symbolizujícím mimo jiné vzestup či dosahování cílů.
Nejsem si jist, ale mám dojem, že album vůbec nevyšlo ve formátu CD. Proč jste se takhle rozhodli? Kdyby jste dostali nabídku na realizaci CD od nějakého labelu, využili byste téhle šance?
Album vyšlo jen na desce a v digitální podobě je možný si ho stáhnou na našem bandcampu. Mít album na asfaltu byl náš sen, kterej jsme si tímto splnili. Myslím, že tu nemusím dlouze vysvětlovat, jak je vydání desky vlastníma nákladama finančně náročný a z toho i plyne důvod, proč jsme nešli do CD. Prostě na něj už nezbyly peníze. Takže pokud je tu zájemce, kterej by nám s tím pomohl, nejsme proti.
Dokázal bys ve vaší hudbě nalézt nějaký osobitý prvek, který by se dal označit jako typický právě pro AT FOLSOM PRISON?
To co mě na AFP baví je, že se hudebně nevezeme na žádný módní vlně. Netvrdím, že jsme bůhvíjak originální, ale nejsme trendy kapela. To má samozřejmě svý pro i proti, na jednu stranu to máme obecně těžší s koncertama i fanouškama, protože je těžký nás někam zařadit. Pořád je málo lidí, který by nám nabídli pomoc, takže si tyhle věci zařizujeme většinou sami. Na druhou stranu si ale myslím, že díky tomu spolu ještě dlouho vydržíme, protože v naší hudbě není žádnej kalkul, děláme ji pro radost. A kdo ví, kde budeme za deset let.
Jak třeba na tebe osobně budí dojem kapely, jejichž hudba je veselá a pozitivně laděná? Byl bys schopen skládat podobně zaměřenou hudbu? Zajímá vás např., jaké pocity si z vaší hudby odnášejí samotní posluchači?
Mám rád, když mi poslech hudby zlepší náladu, když se najednou během poslouchání začnu usmívat a nemyslím si, že by to vždycky muselo bejt, protože se kapela snaží dělat veselou muziku. Na hudbě je krásný, že v tobě spojuje emoce, odráží aktuální stav mysli a posouvá ho. Tak to mám aspoň já. Jsou kapely, kde mám obecně jistotu, že když si je pustím, zlepší se mi nálada. Platí to třeba pro punkrock, ale stejnej efekt na mě má i poslech grindcoru. Proto mě tímhle způsobem nakopnou starý BLINK 182 a BOUNCING SOULS, ale taky NASUM nebo REGURGITATE. Pak je tu řada kapel a žánrů, který můžou mít úplně stejnej efekt, ale neplatí to vždycky. Tady už je to čistě moje osobní obsese. Když se vrátím k AFP, jsou i v našich skladbách pozitivně laděný momenty. Pokaždý když hrajeme druhou část „It´s Time to Sleep“, začnu se usmívat, nemůžu si pomoct, prostě mi to přirozeně naskočí a věřím, že to má podobně spousta lidí na koncertě. Pocity fanoušků nás zajímají, je dobrý vědět, co tvoje hudba u ostatních vyvolává za emoce.
V současné době existuje v Česku hned několik kapel, které jsou označovány jako post-metalové. Máš dojem, že zde začíná vznikat nějaká užší scéna? Jaké kapely bys označil za pro vás nejvíce spřízněné, ať už z hlediska přátelských vztahů či žánrové podobnosti?
V první řadě si nemyslím, že jsme post-metalová kapela, když už musíme škatulkovat, tak spíš post-hardcore. K hardcoru máme silnej vztah a hodně nás ovlivnil nejen hudebně. Za spřízněné kapely určitě beru SMUTEČNÍ SLAVNOST, THIS RUIN, BORN AGAIN, SOMETHING LIKE, NO CHANCE OF RECOVERY a ANIME TORMENT.
Jak silnou úlohu má ve vašem snažení internet? Jste v pravidelném kontaktu se svými příznivci?
Internet je už v dnešní době samozřejmost a myslím, že i povinnost pokud chceš, aby kapela nějak smysluplně fungovala. Jedna věc jsou profily na bandcampu, bandzone, facebooku atd, kde komunikujeme s fanouškama, nabízíme svojí muziku a informujeme o dění. Druhá je pak domlouvání koncertů, výroba merche atd.
Nyní by mě zajímal tvůj názor na situaci na Ukrajině a zároveň bych tě poprosil i o komentář týkající se islámského fundamentalismu. Jsou tohle všechno skutečnosti, které vás nějakým způsobem inspirují?
Nejsme politicky zaměřená kapela, takže si myslím, že dění na Ukrajině nebo kolem islámského fundamentalismu není téma, kterým se budeme v naší tvorbě zabývat. O Ukrajině i islámském fundamentalismu bysme mohli udělat samostatné rozhovory, ale ve zkratce. Už je to přes rok, co došlo k protestům na Majdanu, od té doby se podařilo Rusku zabrat Krym a vyvolat na východě země válku. Západní země se snaží situaci řešit politickou a ekonomickou cestou, ani jedno z toho zatím nefunguje a tak to vypadá, že se spor ještě dlouho povleče, protože nikdo si samozřejmě netroufne poslat proti Rusku armádu a vyvolat tak mnohem větší konflikt. Rozhodující podle mě bude, jak dlouho se Putin udrží u moci, respektive jak se bude vyvíjet ekonomická krize v Rusku. Islámský fundamentalismus beru z globálního hlediska jako mnohem větší problém. Vpády USA (podporovaný 
Evropou) do Afghánistánu, Iráku, Líbye za sebou zanechaly hodně křivd, které teď snadno využívají radikální hnutí ve svůj prospěch. Myslím teď především Islámský stát, který tuhle formu propagandy dotáhl do extrému. Téměř denně vidíme videa poprav zajatců nebo výzvy přes Twitter k útokům na civilisty. Tohle chování samozřejmě vyvolává v lidech strach a vede k islamofobii. Stačí se podívat na reakce v České republice, kde žije několik málo desítek tisíc muslimů a k žádnému teroristickému útoku na našem území nikdy nedošlo. Na druhou stranu je dobrý vidět, že vážnost situace si už uvědomuje řada států a začala jednat. Mluvím teď hlavně o muslimských zemích, které musí být tou hlavní opozicí IS. Jordánsko už přišlo s odvetou za popravu jejich pilota a slibují další útoky. Irák plánuje útok na město Mosul, opomenout nejde ani statečnost Kurdů, kteří před IS ubránili syrské město Kobani. Tohle všechno jsou první a důležité kroku k tomu, aby se podařilo IS zastavit. Obdobná situace je teď i v Africe, především v Nigérii, kde v posledních měsících získává moc islamistické hnutí Boko Haram, i v tomto případě se rýsuje plán, kdy se několik afrických zemí připravuje k odvetnému útoku.
Jaké jsou vaše vize a plány s AT FOLSOM PRISON? Existuje možnost, že byste vyrazili na nějakou koncertní šňůru do zahraničí?
Na začátku června chceme společně se Smuteční slavností vyrazit na týdenní turné po Německu/Rakousku. Zatím je to v plenkách, ale věřím, že se nám podaří domluvit dost koncertů a vyrazit za hranice. Kromě zmíněného turné chceme odehrát koncerty po ČR, podívat se na místa, kde jsme ještě nebyli a v létě se ukázat i na pár festivalech.
ALL