R.U.M. zine

Jak si budete moci v následujícím rozhovoru přečíst, Poly a jeho INSANIA hledí do budoucnosti! Nelze však zpochybnit, že právě tato brněnský hydra patří k tuzemským undergroundovým legendám, přičemž právě slovo „legenda“ lze brát jako velký kompliment, ze kterého kapela paradoxně vůbec netěží, to spíše opak je pravdou. Poly a spol. jsou v nejlepší formě, o čemž svědčí i aktuální novinka „Kult hyeny“, o které jsem diskutoval právě s Polym…

Nejprve přijmi gratulaci za další velmi povedené album, které zkrátka otevřeného posluchače musí vtáhnout. Z prvních reakcí posluchačů jsem vystupoval toto: “nová INSANIA je více metalová“. Co na to říkáš?
V dnešní době už skoro ztrácím přehled, co která škatulka přesně znamená. Jestli se tím ale myslí, že jsme dali ještě větší prostor tvrdě nasekaným, podladěným kytarovým riffům, tak souhlasím, že jsme teď víc metaloví.

INSANIA je kapela, se kterou si prožil dobré i zlé. Od časů zákazů až po zisk Anděla s předchozí deskou „Rock ´n´ Freud. Jaké pocity v tobě probouzejí vzpomínky? Vedeš si třeba archiv starých článků či rozhovorů?
Mám doma docela podrobný archiv se vším, co o nás vyšlo v tisku, ale přiznám se, že posledních cca. 10 let už to tolik nesleduji. S nástupem internetu to navíc přestalo mít smysl. Jinak já nejsem založený nostalgicky, takže vzpomínky ve mně neprobouzejí nic hřejivého. Spíš naopak. Radši koukám dopředu.

S jakou vizí jste přistupovali k tvorbě nových skladeb? Existuje nějaká spojitost mezi „Kultem hyeny“ a deskou „Rock ´n´ Freud“?
„Kult hyeny a „Rock ´n´ Freud“ jsou si, myslím, po hudební stránce, docela podobné. „Kult Hyeny“ je ale daleko ostřejší, nasranější album. Po stránce textů i zpěvu. „Rock’ n´ Freud“ byl ještě spíš takový zasněný, plný metafor. (Celý příspěvek…)

MASTURBACI zná každý …a nebo snad ne?! Shodněme se alespoň na tom, že tu pražskou rozhodně. Kapela provokující perverzními texty a až úsměvně ortodoxní image, dělající si legraci z kruhu, ve kterém se všichni pohybujeme (METAL!, he!) „Nablinkáno, nakakáno, spapáno“ je aktuální počin, o kterém semnou spravil řeč lídr Matěj Lipský (alias Agos!)

Na úvod otázka skutečně pikantní. Pamatuji si na rozhovor s MASTURBACÍ, který vyšel tak cca. před patnácti lety v Bang!u a zde jste uvedli něco v tom smyslu, že na vás chodí i Lucka Vondráčková či co ? O co tehdy přesně šlo?
Ne to my chtěli z recese dostat malou Lucku na nahrávku MASTURBACE. To se pak ale neuskutečnilo. Nejdál jsme byli tam, že jsme si ji nechali podepsat na náš demáč „The Labyrinth Of The Round Square“. Dnes už máme zase jiné choutky… třeba hosty z Mexika apod.

Slovo „masturbace“ jako název kapely…uff, mámpocit, že si tímto názvem tak trochu koledujete o nepřízeň z řad kultivovaného publika. Často jsem slýchával: „MASTURBACE? A to je jako kapela? To musí být hrozný“…
To je asi pravda, ale pro tyto lidi my nehrajeme, tak je to jedno. Stejně si to pak tajně pustí, jako si to tajně udělají… a hrozný to není, mám osobní zkušenost.

Na aktuální novince jste se pustili do ostřejší satiry metalového (nebo tedy black metalového) publika. Domníváš se, že většina metalistů sdílí váš smysl humor? S jakými ohlasy ses prozatím setkal?
Trefujeme se do vlastních řad a kupodivu nám to prochází. Většina lidí, co poslouchá black, tak podobně jako my, odsuzuje ty neofašistické a rasistické tendence, které se v poslední době na této scéně objevily. Navíc se jim ta parodie líbí, alespoň podle recenzí a reakcí z řad fanoušků. Ctíme totiž styl, jen text je trefný a závěr z toho dělá maškarádu. Jde o pozérství, které je ale nebezpečné, pokud zachází do takovéhoto projevu extremismu. Posledně jsme se navezli do neofašounů v řadách skins, tentokrát bijeme do vlastních řad. Souvisí to s naším přesvědčením. Nicméně na příště si trochu dloubneme i do naší xenofobní společnosti, kde jakmile napíšeš, že cikán něco ukradl, tak jsi rasista. Mára už má název, ale zatím ho nebudeme veřejně prezentovat… musíme to dost dobře promyslet, abychom nedopadli jako Aleš Brichta . Nám nejde o Romy (mimochodem pojem od společnosti, správně je to cikány), ale o naši společnost, která je xenofobní, někdy až rasistická a schovává se za tyto pózy. (Celý příspěvek…)

LUNATIC GODS dnes už patří mezi legendární metalové spolky. Časy se mění, lidé stárnou, děti rostou, ale Hirax a spol. stále táhnou tu samou káru jako tomu bylo na začátku devadesátých let, kdy metalová scéna byla v absolutním rozpuku. A právě s Hiraxem jsem vedl tento tématicky košatý rozhovor, který potěší nejen fanoušky metalu, ale také příznivce jeho literárních děl.

Ahoj Hiraxi! Na úvod mě napadá přímá otázka: co nového u LUNATIC GODS? Kdy se mohou fanoušci těšit na nové album? Bude nové tvorba navazovat na předchozí desku „Ante Portas“, a nebo se vrhnete do úplně jiných vývojových rybníčků ?
Materiál na nový album pôjdeme nahrávať koncom roka, prípadne na jar 2011. Nie, chystaný album nebude nadväzovať na Ante Portas. Bude sa jednať o album, který môžeme rozdeliť na tri celky: klasický LUNATIC GODS, teda experimentálny mix death / black metalu plus desiatky iných vplyvov až po jazz, potom slovenské ľudové piesne pretavané do „lunatic black / doom“ podoby a poslednú časť by tvorilo čisto akustické cedečko, ktoré by sa nepredávalo, ale pridávalo gratis k mojej tretej básnickej zbierke.

Na hudební scéně se pohybujete už pěknou řádku let, dá se dokonce říci, že jste všechny „konkurenty“ i přátele přežili. Jak se za ta léta změnil váš postoj k vedení či směřování kapely?
Je to čoraz vica pohodovejšie. Už sa nikam neženieme. V pokoji sa stretáváme na skušobni, tvoríme, neplánujeme. Žijeme v prítomnosti bez nejakých velkých plánov do budúcnosti. Kde-tu zahráme koncert a je nám jedno, či tam je desať alebo tristo fans. Sme radi, že tvoríme. Nielen sami sebe sme dokázali, že nám vždy išlo o tvorenie a skladanie vlastnej muziky. Tvorenie je energia, očistný rituál. Všetko ostatné je divadlo. (Celý příspěvek…)