Výlet do minulosti, to jest materiál skupiny WIZARD, který byl nahrán v roce 1992 v Internátnom rozhlasovom štúdiu Bratislava. Pokud si ještě vybavíte časy TUBLATANKY či METALINDY, dost možná si rádi zavzpomínáte prostřednictvím tohoto upřímného „dokumentu doby“. Přiznávám se, že v onom čase jsem registroval i další obdobně laděné spolky u našich východních sousedů, ale na tvorbu WIZARD jsem patrně nenarazil. Zpětně mě ale překvapuje, kterak razantní hudba WIZARD vlastně byla. Klasický heavy metal/rock sice ano, ale tu a tam lze dokonce registrovat prvky thrashe, a to řádně hutného.

Dalším překvapením je pro mě (samozřejmě zpětně) zpěv Marka Vykoukala, jenž nepodlehl vlivu západních stars a svůj pěvecký projev založil na obdivuhodné přirozenosti. Myslím, že se mu to docela povedlo… Překvapení třetí, které mě v souvislosti s nahrávkou napadá, se týká celkové zvukové úrovně. Opravdu jsem v tomto ohledu očekával poněkud slabší dílo, nicméně ukázalo se, že už na začátku devadesátých let u nás byli fajnšmekři, kteří uměli sejmout zvuk v poměrně dobré kvalitě. Jasně, mladší posluchač metalové hudby asi těžko dokáže ocenit toto snažení, nemůže pochopit upřímné kouzlo minulosti a všeobecného metalového nadšení, které bylo přirozenou součástí devadesátých let. Ale My? Pokročilí? Slza z oka ukápnout musí…

Když tak hudbu na tomto CD poslouchám, je mi docela líto, že se to WIZARD nepodařilo dotáhnout dál. Instrumentálně a hlavně stylisticky na to pánové měli, což je zjevné. Především oceňuji, že se nesnížili ke „křížkovským“ baladám a tvorbu hudby podstoupili čistě své vlastní intuici. A v tom byl dost možná i zakopán pes širšího úspěchu. Na CD totiž nenajdete skladby nikterak poddajné či přehnaně melodické. Tomu doba tenkrát fakt nepřála… Po těch dlouhých pětadvaceti letech se ale některé skladby mohou jevit jako vcelku prozřetelné, alespoň tedy s ohledem na pozdější módu pohanství („Valhalla“ či „Yggdrassil“). Kdo to tehdá mohl tušit?

Finále recenze nemohu zakončit ničím jiným, než zprávou o striktní dvaceti kusové edici (mám číslo 20!), která by snad při širším zájmu fans nemusela být konečná. Toto píši s vědomím toho, že celému dílu vdechl život můj kolega Dagon, jenž CD vydal pod značkou Unholy Pagan Fire Records. CD má klasický barevný potisk, kolorován byl i booklet s několika dobovými fotkami. Více o WIZARD si pak můžete přečíst v nedávno uveřejněném rozhovoru. Jednoduše příjemné vzpomínání, škoda, že to tak rychle uteklo (a utíká)…

ALL