Kde se vzala tu se vzala, ze švédského podhoubí vyloupla se vskutku impozantní kapela, po které ihned skočila ruská vydavatelská společnost Solitude Productions. Nedá se zkrátka svítit, ti seveřané to zkrátka mají v krvi. Už debutové albu „Ass All Torn Asunder“, jež spatřilo světlo světa prakticky před rokem, patřilo do kategorie zajímavých doomových rozjezdu, ovšem co je ke slyšení na „Thy Dark Seenity“… to je skutečně balzám pro všechny milovníky melancholického death/doomu. Trojice hudebníků v sestavě Peter Laustsen (kytara, basa, klávesy, čisté zpěvy), Jan Sallander – kytara, zpěv, Johan Ericson – čisté vokály, se zkrátka vytáhla (za bicí soupravu usedl jako host Jerry Torstensson pozn.aut.). Alespoň tedy v rámci doom metalu…a to je přesně místo, do kterého Švédové míří, je to přesně to místo, ve kterém se cítí nejlépe.

WHEN NOTHING REMAINS vpravdě nevymýšlí nic nového, v jejich hudbě rozhodně nehledejte démonické prvky progresu, dokonce i některé hudební postupy jsou trošičku okoukané, ale to je tak všechno nad čím lze láteřit. Švédové jsou totiž maximálně suverénní, v podstatě každá ze skladeb má hitové parametry, přičemž potřebný punc exklusivnosti zajišťuje také prvotřídní zvuk, jež zároveň dopomáhá vytvářet naprosto dokonalou atmosféru. Co se týče jednotlivých kompozic, tak ty jsou vskutku velmi „nakažlivé“. Vše startuje strhující track „I Forgive You“, jež vzdáleně připomíná starou tvorbu německých CREMATORY. Zjevné také je, že se kapela snažila oproti debutu skladby zjednodušit a primárně se zaměřit na tvorbu úderných a snáze zapamatovatelných partů.

Ze své valivosti však až na zmíněný úvod neztratili WHEN NOTHING REMAINS prakticky nic. Navíc se jim ještě podařilo vyztužit všechny druhy vokálů, včetně těch čistých, čili symbióza hodná k velkému poplácávání po zádech. A čert vem všechna ta klišé spojená s útrpnou bolestí či značně neoriginálními texty. Ono je vůbec problém celou tuhle záležitost nějak řešit, jelikož kapela zcela záměrně vytváří to, co přesně vytvářet chce, a pak už je jen na posluchači samotném, jestli dá přednost přefiltrované novince, dosti kvalitní, anebo lety prověřené klasice. Já osobně se nakonec přece jen přimlouvám za tu první možnost, protože by bylo hříchem tohle album jen tak odložit. Skladby jako „She Died In Autumn Rain“ či „Like An Angels Funeral“ mohou z fleku posloužit jako naučný materiál pro začínající doomaře. Skvost!

„Thy Dark Serenity“ je nesmírně silné album a rozhodně by byla velká škoda, kdyby zapadlo někam úplně do ztracena. Kapela laskavě a naprosto přesvědčivě ctí tradice old schoolu, neřeší otázky spojené z osobitostí a možná díky tomu se dokáže lépe soustředit na tvorbu skladeb, které dokáží ohromit a především zaujmout na první poslech. Zároveň se však není třeba obávat přehnané podbízivosti. Zkrátka tahle porce klasického death/doomu má své kouzlo, atmosféru, krásu. Vskutku mě nenapadá, jak lépe by v dnešní době šlo vytvořit kvalitnější doom metalalové dílko. WHEN NOTHING REMAINS svým druhým počinem naprosto jednoznačně atakují nejvyšší příčky onoho žánru. Bez přehánění.

ALL

https://www.reverbnation.com/whennothingremains