Jaj, tak tohle je naprostá devadesátková nostalgie v objetí blackmetalové syrovosti a gotické melancholie, toť ve zkratce. Podle mého soudu představují „Olověné sny“ dosud nejpřitažlivější počin v diskografii WAR FOR WAR. Lord Morbivod na této nahrávce rozehrává pozoruhodnou hudební partii, v níž se čím dál výrazněji odklání od ryze industriálního pojetí a otevírá dveře mnohem pestřejšímu zvukovému dobrodružství. A vlastně se svým způsobem vrací k původnímu hudebnímu řemeslu. Do popředí se opět dere blackmetalová minulost, ovšem tentokrát zahalená do melancholického oparu gotického metalu devadesátých let. A jako by toho nebylo dost, občas se mezi jednotlivými pasážemi mihne i stín deathmetalové agrese. Právě tato nečekaná žánrová souhra dodává celku mimořádnou přitažlivost a vytváří prostor, v němž se střetává temnota s melodickou vzletností.
Významnou roli v tomto hudebním přerodu sehrává vokální součinnost Lorda Morbivoda a Lenky Machové. Její ženský hlas vnáší do jinak hutného a místy neprostupného zvukového přediva potřebnou křehkost, eleganci i nádech tajemna. V kontrastu s Morbivodovým drsnějším projevem vzniká pozoruhodná harmonie, která oběma polohám umožňuje naplno rozvinout jejich výrazové možnosti. Tato kombinace působí až překvapivě přirozeně a podle mého názoru funguje mnohem přesvědčivěji než dřívější, převážně industriální podoba WAR FOR WAR. Právě zde totiž hudba získává další rozměr a vedle typické syrovosti se jí dostává také potřebné emocionální hloubky. Největší kouzlo „Olověných snů“ však spatřuji v nostalgickém ohlédnutí za hudebními trendy devadesátých let, které se zde snoubí s osobitou image projektu a jeho charakteristickou textovou poetikou. Gothicmetalové nálady, melodické blackmetalové výpady a výrazné klávesové ornamenty připomínají období, kdy se temná hudba nebála velkých emocí, teatrálnosti ani rozmáchlých kompozičních gest. Přesto album ani na okamžik nepůsobí jako pouhá rekonstrukce dávno zašlých časů. Jeho zvukový kabát je moderní, důrazný a patřičně hutný, takže vzniká zajímavé napětí mezi staromilskou hudební estetikou a současnou produkční uhlazeností. Právě tento kontrast je jedním z nejpůsobivějších atributů celé kolekce.
Samozřejmě si kladu otázku, nakolik tato hudební koncepce osloví posluchače, kteří nezažili zlatou éru gothic metalu a melodického black metalu. Pro mě osobně jde ovšem o mimořádně příjemné připomenutí dob, kdy se podobně laděné kapely těšily mé značné přízni. Titulní „Olověné sny“ se například líně a majestátně převalují v těžkotonážním tempu, přičemž jejich atmosféra mi místy připomíná ranou tvorbu německých EVER EVE. Jejich alba (hlavně debut „Seasons“) jsem před mnoha lety poslouchal opravdu intenzivně, a tak mě podobné asociace vracejí do časů, kdy mě okouzlovala specifická kombinace melancholie, temné romantiky a výrazných melodických motivů. Nejde přitom o žádnou lacinou nápodobu, nýbrž o příbuznost nálad, které v mé paměti zanechaly nesmazatelnou stopu. Ještě výraznější devadesátkový odér se line ze skladby „Oltář z rezavých drátů“. Především klávesové party zde rozehrávají atmosférickou hru, která jako by vypadla z dobových gothicmetalových katalogů. Mají v sobě cosi majestátního, lehce teatrálního a zároveň podmanivě melancholického. Právě takové motivy bývaly pro tehdejší scénu příznačné a jejich přítomnost ve skladbě působí jako vítané oživení. Morbivod s nimi navíc zachází s citem a dokáže je zasadit do vlastního hudebního kontextu, aniž by sklouzl k pouhému nostalgickému ornamentu. Výsledkem je kompozice, která příjemně dráždí vzpomínky, ale současně si zachovává dostatek osobitosti.
Že ovšem Lord Morbivod nezapře své hluboké blackmetalové kořeny, dokazuje bez jakýchkoli pochybností „Pod zem“. Tato skladba představuje patrně nejrazantnější okamžik celé nahrávky a její agresivní náboj působí jako prudký výboj elektřiny v jinak poměrně melodickém prostředí. Syrové riffy, nekompromisní energie a neklidná atmosféra připomínají, že za projektem stojí hudebník, jehož tvůrčí identita je s extrémním metalem pevně spjata. Právě tento výbuch dravosti je důležitý i z hlediska celkové dramaturgie. Připomíná totiž, že „Olověné sny“ nejsou jen nostalgickým výletem do gotických zákoutí minulosti, ale také pořádně ostrou metalovou záležitostí. Kompozičně nejpestřejší tvář pak odhaluje Poslední nádech šachty. Její struktura se neustále proměňuje, rytmické figury místy přecházejí do zvláštního klusavého tempa a celková nálada získává až obřadní charakter. Když se k tomu přidá souhra obou vokalistů a symfonicky laděné aranže, vynoří se mi v mysli vzpomínky na starší tvorbu švédských THERION. Také zde se totiž snoubí majestátní atmosféra s metalovou razancí a kompoziční rozmáchlostí. Morbivod však ani v tomto případě neztrácí vlastní tvář. Všechny inspirace procházejí jeho osobitým filtrem a výsledná podoba zapadá do ponurého světa WAR FOR WAR naprosto samozřejmě.
Neméně důležitou součástí alba je jeho tematická a vizuální stránka. Hornická historie, industriální dědictví, zchátralé podzemní prostory a temná zákoutí lidské minulosti vytvářejí svébytnou kulisu, která hudebnímu obsahu propůjčuje další vrstvu významu. Právě propojení těchto motivů s gotickou melancholií a blackmetalovou neústupností považuji za jeden z nejzajímavějších aspektů celého projektu. Morbivod dokáže prostřednictvím hudby i textů vykreslit prostředí, které je současně nehostinné, fascinující a zvláštním způsobem poetické. Industriální motivy zde nepůsobí jako samoúčelná stylizace, nýbrž jako organická součást širšího uměleckého záměru. Výsledkem je nahrávka, která v sobě spojuje zdánlivě protichůdné vlastnosti. Je hutná, ale současně melodicky podmanivá. Syrová, přesto místy až křehce éterická. Temná a nekompromisní, avšak občas prosvětlená ženským vokálem, který jí propůjčuje nečekanou eleganci. Jednotlivé skladby mají dostatečně výrazné melodické háčky, aby se posluchači snadno dostaly pod kůži, a zároveň si uchovávají potřebnou atmosférickou hloubku. Přestože v rámci jednotlivých žánrů nepřinášejí žádné převratné objevy, jejich vzájemné propojení funguje natolik přesvědčivě, že případná absence originality přestává být zásadním nedostatkem.
„Olověné sny“ jsou zkrátka deskou, která mě svým směřováním zasáhla přesně tam, kde mám jako posluchač své dlouhodobé hudební slabosti. Lord Morbivod zde dokazuje, že i po letech lze znovu objevit přitažlivost hudebních postupů, které už mnozí považují za dávno překonané. Nejde však o bezduché vzpomínání na zašlou slávu devadesátých let. WAR FOR WAR dokázali tyto vlivy přetavit do svébytné podoby, která respektuje minulost, ale současně stojí pevně v přítomnosti. Pokud máte v krvi gothic metal devadesátých let, melodický black metal, symfonické výlety do temných hudebních krajin a všeobecně inklinujete k atmosférickým nahrávkám s osobitým rukopisem, „Olověné sny“ by rozhodně neměly uniknout vaší pozornosti. A jestliže jste podobně jako já kdysi propadli kouzlu kapel typu EVER EVE či starších THERION, je docela dobře možné, že vás tato nahrávka zasáhne i na velmi osobní úrovni. Pro mě jde o mimořádně povedený počin a dosavadní vrchol diskografie WAR FOR WAR.
Skladby: Mise Langenzug Bleierzzecher, Olověné sny, Oltář z rezavých drátů, Pod zem, Poslední nádech šachty, Královna stínů, Portál, Morální voda
Sestava: Lord Morbivod – hudba, zpěv; Lenka Machová – zpěv