Skoro na poslední chvíli jsem se svým přítelem (neplést s partnerem) Davidem, rozhodl zajít na koncert další skvělé kapely. Nejednalo se o nikoho menšího než fantastickou finskou stálici tvrdé scény – WALTARI! Koncert proběhl den před křtem nové desky WOHNOUT, na které se členové finské školy v jedné písni podíleli. Asi i díky Lence Dusilové, kterou jsem nedávno viděl také na živo a můžu vám ji vřele doporučit, i když to sem asi vůbec nepatří. Moje dezorientace v Praze skončila díky mobilnímu telefonu (jinak třikrát fuj) a samozřejmě také díky Davidovi (třikrát rum do 1dcl).

Místo konání, Palác Akropolis, jsme tedy našli s přehledem.Byl jsem překvapen různým věkem návštěvníků koncertu. Myslím, že kapela se v tomto směru o svou budoucnost nemusí obávat. Opravdu různorodá společnost, která jen potvrdila, že i tvrdá kapela je schopna oslovit hodně rozdílné posluchače. Rodiny s dětmi a staří pardálové, pravověrní metloši, skejťáci, hezké disko slečny s finskou vlaječkou, těžko pamatující začátky kapely… Avizovaný, skoro dvouhodinový výlet se začal odvíjet velmi záhy. Chlapci, tedy spíše už zasloužilí otcové, nakráčeli něco kolem osmé hodiny a ihned to rozjeli. Frontman zahodil apartní deštníček a odhalil svoje obarvené fousy do ruda. Démon… No, vypadal jako z pohádky “ S Čerty nejsou žerty“. A pekelná akce mohla začít! Průřez posledními alby, prolínaly staré dobré hitovky. Celá kapela předváděla uvolněný výkon a společně pomalu, ale jistě rozhýbávala Akropoli. Občas to byl místy skoro až death metalový nářez se sypačkou a další píseň se zase blížila skoro k popu.Jindy zase trochu tanečních rytmů. Je vidět, že když se chce, dokáže kapela zachovat svůj styl ve všech škatulkách a žánrech. I když ty jsou v případě WALATARI naprosto zbytečné! Tahle kapela si vždycky bude dělat co chce a nebude se omezovat, což dokazoval v postupujícím vystoupení. To že mají rádi české publikum dokázali , když improvizovali text z deníku Metro do jedné písně. Alespoň jsem to tedy tak pochopil. Jak už jsem psal, těžko zařazovat a škatulkovat. Jelikož jsem byl na této kapele poprvé, nechápal jsem, proč jsem nezašel už dříve. Začal jsem tedy propadat skvělému vystoupení a ostatní také. Očekávané hitovky „Space Avenue“ a závěrečná „The Stage“, které jsme s Davidem ocenili, zazněly v plné parádě. Jsem bohatší o další skvělé vystoupení a moje hudební srdce zase získalo další kapelu.

Jo, a taky jsem si ještě pořídil tričko…takže to bude asi celé. Tak zdravím roštěnky s finskou vlaječkou! Upozornění: nekonzumujte před koncertem moc piv. Já to udělal, a pak jsem o celou produkci musel svádět souboj nejen s foťákem (fotky se opravdu nepovedly, ale co by jsem chtěl od zkurveného mobilu), ale také s pocity jít na malou stranu, tedy čůrat. A fronta po koncertě na WC byla značná! Prostata zatím funguje dobře…

Radim