Objevování nových kapel je pro mě stále zábavné. Tak nějak si nedovedu představit, že bych zůstal u pěti základních představitelů z každého žánru. Pravda, možná by to i stačilo, ovšem proč nedat šanci novým projektům, jež dokáží vyjádřit dostatečně kvalitně to, co slavnější předchůdci? Zároveň ale dnes platí, že i zcela neznámé formace mohou vyprodukovat parádní porci muziky, která nezaostává za „známějším zbytkem světa“. Nějaký příklad? Tak třeba zrovna němečtí VOIDHAVEN, jejichž tvorbu jsem objevil teprve nedávno. První velká deska s názvem „Lithic“ je doslova čítankovým doom-death metalem, s nímž cílová skupina posluchačů najde společnou řeč snadno a rychle. O tom jsem bytostně přesvědčen. Zároveň jsem moc rád, že vám VOIDHAVEN mohu představit prostřednictvím rozhovoru, kterého se zúčastnili hned tři členové kapely (Simon Schorneck – kytara, zpěv | Phil – kytara | Norman – bicí).
Dobrý den, zdravím Vás z České republiky. Simone, mohl bys nám něco povědět o historii VOIDHAVEN? Kdo z vás přišel s myšlenkou spočívající v založení zrovna doommetalové kapely?
Simon: Ahoj všichni, děkujeme ti, že jsi o nás projevil zájem. Vznik VOIDHAVEN byl tak trochu plynulým procesem. Pravděpodobně to nejzásadnější se váže k roku 2016, kdy bylo zřejmé, že věci nemohou pokračovat tak, jak byly. Téměř všichni členové kapely v té době hráli v jiné doommetalové kapele s názvem CRIMSON SWAN. Jenže když se kytarista a hlavní skladatel přestěhoval do druhé poloviny Německa, bylo zřejmé, že na dálku už to takhle dál nepůjde – byť jsme se snažili kapelu udržet pohromadě. Posléze se však zbývající členové z Hamburku rozhodli pokračovat jako VOIDHAVEN. Hned poté jsme začali hledat nového kytaristu, kterým se nakonec stal Phil z kapely OPHIS. O změně stylu jsme nikdy pořádně nemluvili, neboť všichni prostě rádi hrajeme doommetalovou hudbu. V roce 2018 jsme vydali stejnojmenné EP u Solitude Productions, aby poté následovala změna v sestavě. Tehdy z kapely odešel bubeník Martin, kterého nahradil Norman. Pak přišla doba covidové pandemie a série našich životní událostí, díky nimž se všechno značně protáhlo. Z tohoto důvodu vyšlo velké album až teď.
Co vás vlastně přivedlo k doommetalové hudbě? Je to ideální hudební forma pro prezentaci vlastních pocitů?
Norman: Na extrémním metalu jsem byl závislý už od raného dospívání, ovšem velmi brzy se ukázalo, že pomalejší, emotivnější tóny mě chytly ze všeho nejvíc. Pro mě osobně je „Angel And The Dark River“ od MY DYING BRIDE naprosto zásadním albem. Tento doommetalový milník na mě měl velmi silný vliv. Rád bych teď vyjmenoval všechny své oblíbence, ale bylo by jich opravdu hodně. Nicméně kapely jako MORGION, SYVEN, SKEPTICISM a FOREST OF SHADOWS ve mně rozhodně zanechaly hluboké stopy. Podle mého názoru žádný jiný hudební žánr nedokáže vytvořit tak intenzivní hudbu. Osobně mě doom metal nejen stahuje dolů, ale také mě povzbuzuje a dodává energii.
Vaše debutové album „Lithic“ je nádherný kusem doommetalového umění. Dosáhli jste všeho, čeho jste ve skutečnosti chtěli dosáhnout? Co to pro vás znamená a kam si myslíte, že by pro vás mohla nyní vést cesta?
Simon: Moc děkujeme za pochvalu, vážíme si toho! Při práci na „Lithic“ jsme se snažili stavět na kvalitách našeho prvního EP a zároveň trochu rozšířit stylový záběr mezi různými skladbami, a zvýšit kvalitu produkce. Myslím, že jsme toho všeho dosáhli, což je potěšující. Musím říct, že se mi také dost ulevilo. Vydání tohoto alba pro mě hodně znamená. Cesta k němu byla opravdu dlouhá, přičemž samotný tvůrčí proces neprobíhal zrovna snadno. Abych byl upřímný, chvílemi jsem si nebyl úplně jistý, jestli to album bude vůbec nahráno. Pokud jde o cestu vpřed: stále jsme uprostřed procesu vydávání a všeho, co s tím souvisí. Proto nyní až tolik dopředu nehledím, v podstatě si jen užívám zpětné vazby, které se nám dostává. Jinak je pravděpodobné, že ještě letos začneme dělat na nových písních. Zároveň i doufáme, že práce na druhém albu nebudou trvat tak dlouho – jako tomu bylo u toho prvního.
Jak byste charakterizovali zvuk, který je na nahrávce prezentován? Můžeš album obecně popsat lidem, kteří ho ještě neslyšeli?
Simon: Rádi tomu říkáme „melancholický death doom metal“. Kritici to popisují jako směs různých stylů – „doom s prvky funeralu“ či „epic doom“ atd. Myslím si, že to sedí. Snažíme se udržovat rovnováhu mezi drtivou tíhou a melodiemi tak, aby věci zůstaly zajímavé. Těch šest skladeb na albu by vás mělo srazit dolů a pak zase pozvednout -zanechat ve vás celkovou atmosféru uklidňující melancholie. Pokud jedete kapely jako MY DYING BRIDE, SWALLOW THE SUN, HAMFERD, SATURNUS nebo OFFICIUM TRISTE je dost velká šance, že „Lithic“ bude věcí i pro vás.
Jaký druhem témat se na albu zabýváte? Která z písní je pro vás tou nejdůležitější?
Simon: Myslím, že každý z kapely by na tu druhou část otázky odpověděl trochu jinak, neboť naše oblíbené písně na albu se liší člověk od člověka. Také jsou ale skladby, které fungují lépe naživo, a ty, které fungují lépe na nahrávce. Předpokládám, že je zcela jisté, že v nadcházejících živých setech předvedeme „The Everblazing Picture“ a „Something Cruel Within“, protože fungují dobře. Prezentace „The Desolate Throne“ by na druhou stranu mohla být problematická, protože ani Phil ani já pravděpodobně neumíme reprodukovat hostující kytarová sóla, haha.
Co se týče textů, myslím, že jsme naše témata trochu rozšířili. Stále řešíme osobní boje a pocity, jako například na „The Desolate Throne“. Na druhou stranu je zde poměrně hodně skeptického sledování světa a kritické reflexe sociálních vztahů. „Resting On Tombs“ je například o rozšířené sociální nerovnosti a stále rostoucí propasti mezi super bohatými a extrémně chudými, zatímco „Sermon of Scorn“ je tvrdou kritikou organizovaného náboženství. Zpracováváme i zkušenosti z našich zaměstnání, kde řada z nás působí v sociálním sektoru. „The Everblazing Picture“ je alegorie na řešení traumat a „To Walk Among Ghosts“ je inspirována prací s lidmi trpícími různými formami psychóz, jako je paranoidní schizofrenie nebo anankasmy.
Vládne u VOIDHAVEN demokratický přístup ve všem podstatném, nebo existuje výrazný lídr, jenž činí všechna důležitá rozhodnutí?
Phil: Už jsem hrál v několika kapelách (a stále hraji), ale VOIDHAVEN je zdaleka nejdemokratičtější, ve které jsem kdy byl. To je požehnání i prokletí, protože to zajišťuje, že nikdo není ignorován a každý může přispět. Zároveň to ale znamená, že samotné psaní trvá věčnost. A také to mimochodem znamená, že celá věc může skončit rozmělněným kompromisem. Řekl bych, že přesně tohle je největší výzva naší kapely.
Přemýšlíte už při psaní o tom, jak budou skladby znít naživo?
Phil: Jen tak dalece, abychom se ujistili, že jsme schopni hudbu živě reprodukovat. Jinými slovy, nenapsali bychom něco pro čtyři kytary, když máme jen dvě. ???? Jinak to neřešíme.
Jaké jsou vaše zkušenosti se Solitude Productions? Jak těžké bylo vydat plnohodnotnou desku po „konci“ tohoto labelu?
Simon: Najít nový label pro dlouhohrající desku nebylo naštěstí tak těžké, jak jsme si původně mysleli. Zeptali jsme se u několika firem a měli to štěstí, že více než jedna projevila zájem. I navzdory tomu, že jsme pořád malá kapela. Ardua Music nám však dali nabídku velmi rychle a s veškerou rozhodností. Z toho jsme měli opravdu hodně dobrý pocit, říkali jsme si, že nám asi důvěřují. Nebyl tedy důvodu do této spolupráce nejít. Zatím všechno funguje skvěle a korektně.
Jaké jsou vaše vztahy s ostatními kolegy – hudebníky? Jste přátelé, nebo spíše konkurenti? Věříte v „podzemní kulturu“ a ryze přátelské vztahy?
Phil: Konkurence je úplně zbytečná. Doom metal se nikdy moc neprodával, tak proč by nás to mělo zajímat? Že prodáme o pět desek víc než jiná kapela? Kapely, které prodávají nejvíc desek, nemusí být nutně ty nejlepší, takže i toto by mohlo být považováno za „nespravedlivé“. Ale co s tím? Všechno má své důvody. S mnoha lidmi z rozličných kapel normálně kamarádíme. Když spolu vystupujeme, dobře se bavíme. Koho zajímá, kdo prodává čeho víc? Pokud začne někdo žvanit něco o tom, že je „headliner“, případně že odmítá hrát jako první, je to imbecil a může jít tak akorát do prdele.
Simon: Naprosto souhlasím! Konkurence mezi kapelami je naprosto idiotská. Lidé by si měli společně užívat to, co je baví. Když se někomu nelíbí hudba nebo lidé té či oné kapely, není nic jednoduššího než to nechat být. Je to vlastně úplně jednoduché. Mám pocit, že tento způsob myšlení sdílí mnoho kapel na doom scéně, alespoň tedy v té undergroundové. Je to určitě jedna z věci, díky níž se v této komunitě cítím jako doma. Jak řekl Phil, jsme přátelé s mnoha dalšími doomovými skupinami, a proto jsou společné koncerty často jako rodinná setkání.
Jaké další věci chcete v blízké budoucnosti na podporu alba udělat? Máte už nějaké plány spojené s nějakým turné?
Simon: Snažíme se o zajištění nějakých koncertů, ale v tuto chvíli nic definitivního není. Všichni jsme velmi zaneprázdněni svým každodenním životem, takže máme jen omezený časový prostor a flexibilitu spojenou s možnými koncertními aktivitami. Musíme si tedy nyní ujasnit, co je a bude dál v našich silách. Natočili jsme ale docela skvělé video ke skladbě „The Everblazing Picture“, pokud jste ho ještě neviděli. ????
Jací jsou vaši oblíbení umělci? Kdo jsou lidé, kteří ovlivnili váš hráčský styl? Jste fanoušky starších doommetalových desek?
Simon: To jsou otázky, o kterých by asi každý hudebník mohl tápat donekonečna! Zkusím to ve zkratce. Mám sice hodně oblíbených umělců, byť se samozřejmě jejich výčet začal postupem let měnit. Proto uvedu hlavně ty kapely, ke kterým jsem se vždy v průběhu let vracel a které na mě měly zásadní vliv. Za pro mě nejdůležitější považuji zejména PARADISE LOST, LAKE OF TEARS a SHAPE OF DESPAIR. Všechny tři kapely měly pravděpodobně největší vliv na způsob, jakým píšu skladby. Myslím, že styl sólové kytary Grega Mackintoshe se na mě docela otřel. Co se týče čistých vokálů, musím zmínit Roberta Lowea ze SOLITUDE AETURNUS a CANDLEMASS. A v neposlední řadě je pro mě zdrojem inspirace hlavní kapela našeho kytaristy Phila (OPHIS), a to zejména ve věci psaní hudby, drsného zpěvu a produkce.
Které kapely na vás měly největší vliv?
Phil: Myslím, že to Simon ve své předchozí odpovědi docela dobře shrnul.
Norman: Kdyby se mě někdo zeptal, která tři alba bych si vzal na osamělé místo, určitě by to byla tato: KATATONIA – Dance of December Souls, IN THE WOODS – Heart Of The Ages a ANATHEMA – Serenades. Tyto nahrávky mě formovaly, a dodnes mě fascinují. Je tomu stejně jako tehdy. Na hru (bicí) však toto nemá až takový vliv. Dělám to, co cítím a co mám rád.
Máte pro mě nějaké doporučení z německé scény?
Phil: Pokud jde o doom metal, tak vřele doporučuji ASCIAN, URZA, BST, CARRION MOTHER, DUST, LONE WANDERER, NIGHT SLUG a CROSS VAULT. Všechny tyhle party jsou prostě extrémně dobré. Z deathmetalového ranku mohu doporučit DAWN OF OBLITERATION, PARANOIC, FEACES CHRIST, LIFELESS, DEATHRITE, REPULSIVE FEAST a INCARCERATION.
Jaké jsou vaše ambice ohledně VOIDHAVEN? Jak vysoko si myslíš, že můžete až jít?
Phil: Teď k tobě budu naprosto upřímný. Myslím, že na toto už příliš prostoru mít nebudeme. Ne kvůli hudbě, ale kvůli naší situaci. Nicméně ale doufám, že se nám podaří trochu rozšířit naše hranice a odehrát nějaké samostatné koncerty nebo víkendovky v zahraničí. To si myslím, že by mohlo klapnout. Ale abychom dosáhli skutečně relevantního kroku směrem vzhůru, potřebovali bychom co nejvíce koncertovat – a to se prostě nestane, protože většina členů toto nezvládne. Tady se však nejedná o žádnou hořkost, je to tak, jak to je. Simon je příliš zapojený do rodinného života, Norman nemá chuť na turné a já už hodně hraju s jinými kapelami, takže ještě další tour v mém případě nepřichází v úvahu. To bych už opravdu nedal. V našem případě by tedy muselo dojít k masivnímu posunu v mnoha okolnostech, což nechceme. Ale všichni se na tomto přístupu shodneme, takže žádný problém.
Děkuji moc za váš čas a přeji vše nejlepší do budoucna!
Simon: Děkuji, že jsi nás oslovil s žádostí o rozhovor, děkujeme za podporu!
ALL