Apathia Records jsou známí tím, že dávají přednost kapelám, jež jsou talentované a zároveň se vymykají běžným žánrovým konvencím. A protože francouzská scéna nabízí v současné době dostatek kvalitních zástupců, je rozhodně z čeho vybírat. VOID PARADIGM ovšem nelze zařadit mezi úplné nováčky, vždyť všechni tři umělci, jež jsou pod tímto názvem zakukleni, mají velké zkušenosti napříč metalovým undergroundem.
Jmenovitě dvojice Julien Payan/Jonathan Théry bude českému fanouškovi určitě známá, neboť oba umělci působí už delší dobu v doom metalové formaci ATARAXIE. Posledním jmenovaným je pak ještě Alexis Damien z avantgardního spolku PIN-UP WENT DOWN, který pomohl nahrávku nabubnovat. Další nezbytnou informací budiž i to, že aktuální album „Earth’s Disease“ nepředstavuje debut, ale pokračování započaté na prvotině „Void Paradigm“ z roku 2012, kde se trojice představila jako blackmetalové těleso s přesahem k avantgardě a pozoruhodné formě doomu. Novinka jde však v tomto ohledu ještě mnohem dál a podle průvodního infa, by nahrávka měla oslovit hlavně fanoušky DEATHSPELL OMEGA, VED BUENS ENDE, IHSAHN a dalších. Ve skutečnosti je však hudební přesah VOID PARADIGM mnohem rozmanitější a hned úvodní skladba „Crushing The Human Skull“ o tom bohatě vypovídá.
Obsahuje totiž celou řadu vskutku líbezných melodií, ale zároveň nemá daleko k agresivním partům ve stylu THE DILLINGER ESCAPE PLAN, byť emočně je hudba Francouzů úplně někde jinde. Do tohoto zajímavého koktejlu pak ještě vstupují hypnotické části, řekněme doomové, ovšem zároveň řádně zatěžkané hutnou kytarou a agresivním vokálem.
Ještě mnohem rozsypanější představení je však ke slyšení v nikterak útočné skladbě „Revenge“, post-metalové báchorce s úsečnými kytarovými riffy, doomovou atmosférou a blackmetalovým stylem zpěvu. Titulní „Earth’s Disease“ poté znovu vrací produkci k divočejšímu projevu, přestože o samotný závěr se překvapivě stará symfonická vsuvka, jejíž parametry vedou až k břehům klasické hudby. V „Sick Life Fading“ se pak VOID PARADIGM asi nejvíce přibližují k funeral doomové atmosféře a částečně i pomalosti. Ta je ovšem přesně v prostřední části „narušena“ zběsilejším partem, ovšem závěr je znovu pustý a temný. Pro mě osobně však úplným vrchol desky představuje nejdelší kompozice s názvem „From The Earth To The Skies“, kde se přece jen objevuje asi nejpočetnější skrumáž avantgardy ve spojitosti s black-doomovou temnotou.
Přes všechny klady a nepochybné kvality, které „ Earth’s Disease“ album bezpochyby má, postrádám zde trošku více nakopávajících impulsů, emocí a taktéž určující image se nahrávky jaksi nedostává. Sám za sebe tedy předvedený výkon kapely v podstatě oceňuji, ale pro pravidelnější poslech si budu raději vybírat z jiných zástupců. A jak Vy?
ALL