Pokud byl doom metal na počátku nového milénia jen uschlou větvičkou, tak v současné době se začíná přece jen blýskat na lepší časy. Existují samozřejmě soubory, jejichž tvorba se od doom metalových kořenů značně vzdálila, ovšem na metalové mapě naleznete také hromadu kapel, jejichž láska k pomalým a temným motivům stále ještě nevychladla. A právě do té druhé skupiny patří polská gothic doom metalová šestice VIA MISTICA. S touto tesknou formací jsem se setkal už v roce 1999, kdy se mi do rukou dostalo jejich první demo „In Hora Mortis Nostre“, které jsem si s chutí zařadil do své doom metalové sbírky. Od té doby jsem o těchto Polácích už vůbec neslyšel, a kdyby se na našem redakčním stole neobjevila nahrávka „Under My Eyelids“ z letošního roku, tak bych se skoro domníval, že VIA MISTICA budou jednou z těch kapel, co nepřežili transparentní umíraní nejnádhernějšího metalového žánru, který se v té ryzí podobě objevuje opravdu už jen minimálně (a když se objeví, málokoho to zajímá, samozřejmě vynechávám pravé undergroundové nadšence).
VIA MISTICA však rozhodně nelenili a v mezidobí vydali dvě oficiální alba, přičemž to první obsahuje pouze skladby, které posluchači najdou už na prvním demu. Deska „Testamentum (In Hora Mortis Nostre)“ vyšla v roce 2003 a hned o rok později spatřilo světlo světa dílko „Fallen Angels“. O vydání se v obou případech postarali Metal Mind Productions, což je v Polsku jasná jednička mezi metalovými labely, a také díky této firmě máme možnost posoudit, kterak nová tvorba VIA MISTICA vlastně chutná.
Jak jsem už výše naznačil, kapela se bez ohledu na všemožné trendy stále drží doom metalového kopyta, přičemž nelze nepřeslechnout tradiční gothic rockové vlivy, opírající se o legendární temné party z období let osmdesátých. Zároveň by se slušelo připomenout, že právě tyto žánry se v Polsku těší stále velké oblibě, o čemž svědčí množství velkých i menších koncertních akcí, o kterých třeba tady v Čechách nemáme ani ponětí. Hudebně VIA MISTICA nepřináší nic extra nového, ovšem to je zřejmě jediná piha na kráse, kterou zde musím bezpochyby zmínit.
Ostatní atributy už dýchají naprostou přesvědčivostí a jednotlivé skladby jsou natolik kvalitní, že zkrátka posluchači nechybí chuť si celý ten zasmušilý kolotoč roztočit znovu. Nahrávce vévodí dominantní dívčí vokál, připomínající Liv Kristine v dobách THEATRE OF TRAGEDY (samozřejmě, že mám na mysli první dvě alba). Vokalistka Kaská se však také představuje jako skvělá instrumentalistka. Její hra na housle dodává celé nahrávce doslova křídla a pomáhá tak podpořit už tak velmi pestrobarevné skladby. Podobně se snaží také kytarista Marek, jehož doplňující growling je rovněž dosti kvalitní. Celé album je myšlenkově propojeno a při pozornějším studiu textů vychází najevo výsledek, vycházející jednoznačně z celistvého konceptu. Mezi nejlepší skladby dle mého soudu patří především ty, ve kterých se překvapivě objevuje polská lyrika, jakožto doplňující prvek (skladby „Reflected In My Last Tear“ a „Fairy Tale“). Právě v těchto momentech je hudba kapely ještě mnohem důvěryhodnější a jsem přesvědčen o tom, že „Under My Eyelids“ si své příznivce určitě najde.Závěrečnou pochvalu zaslouží vskutku parádní zvuk, posunující kvalitu nahrávky ještě o nějaký ten stupínek výš. VIA MISTICA se ke mně po čase vrátili jako bumerang a je velmi potěšující, že se jejich třetí počin tolik leskne. Dle mého soudu na celé čáře poráží poslední počiny „velkých“ hvězd, jako jsou např. MOONSPELL nebo právě THEATRE OF TRAGEDY… to už bychom ale byli v trošku jiné pohádce.
ALL