Když se mě někdo zeptá, jestli poslouchám punk, tak většinou odpovím, že moc ne. Přiznávám se, že mě žádná česká punková kapela nikdy příliš nezaujala (když pominu legendární HRDINY NOVÉ FRONTY a klasiku VISACÍ ZÁMEK). Jedinou kapelu, kterou jsem si v tomto ranku oblíbil, byli právě V.T.MARVIN. Možná to bylo tím, že jejich specifický druh humoru mě vždy dokázal oslovit. Nehledě nato, že muzikanti této kapely si nikdy nehráli na „neuměteli“ a nikdy nepůsobili nikterak punkově ortodoxně. „Marvini“ se na hudební stezce pohybují cca 15 let. Mají na svém kontě několik zajímavých nahrávek (často vzpomínám na demáč z počátku devadesátých let – „Vesele vesele, aneb co umíme z rádia“, který byl sestaven pouze z předělávek (dostalo se mimochodem i na Ivana Mládka a kapelou milované MOTÖRHEAD). Debutu se soubor dočkal v roce 1995. Album dostalo do vínku název „DSPSN“ (dle dětské školní hry „Do Smrti – Po Smrti – Neodpouštím). Také jsem někde zaslechl legrační hlášku, že ten název z určitostí znamená: „Doprdele SPS Ne“, ale nechtěl bych tady zbytečně rozšiřovat fámy. Každopádně „Velcí Tvrdí“ měli vždy smysl pro nevšední humor a tak doufám, že i tuto mou legrácku přejdou. Deska se každopádně povedla. To pravé však přišlo s druhým albem „Namaluj čerta na zeď“. Perfektní songy, legrace, nadhled, skvělé muzikantské výkony (PBM je moc šikovný bicman). Kapela vytvořila doslova album plné hitů. Škoda, že poté deska tak trochu zapadla. V.T.MARVIN do té doby neměli žádného vydavatele, a tak s distribucí svých nahrávek měli zřejmě vždycky problém.
Každopádně si moc dobře pamatuji, že nahrávka vyhrála v tehdy skvělém časopisu BIG BENG! celý žebříček tehdejších novinek! Tuhle desku mám opravdu moc rád! Povedla se skvěle! Následné CD „Přirození“ mě už tolik nenadchlo. Trošku mě odpuzoval hodně nepovedený zvuk, který se s albem předešlým vůbec nedal srovnat. Možná otázka financí? A přes tuhle velkou okliku se dostávám do současnosti. Nejde se nevšimnout některých zásadních změn. Kapela si zkrátila název naV.T.M, což možná souvisí i s personálními rošádami. Tou nejzásadnější je rozhodně změna za mikrofonem. Sympaťáka Kuláče nahradil jistý Bád.
Více se mi zjistit nepodařilo, jelikož webové stránky nepatří zrovna k velkým devízám „sýrových hrdinů“. A jaká je novinka pod zkráceným názvem? Inu, není špatná, ovšem kvalit dvou úvodních alb rozhodně nedosahuje. Svébytný humor však zůstal naštěstí zachován. Členové touto deskou tak trochu vyznali lásku kriminálnímu seriálu „Profesionálové“, alespoň tedy prostřednictvím úvodní skladby „CI5“ (ne moc OK úvod). Možná jste si všimli, že v samotném titulku je název „CD5“. Osobně tomu moc nerozumím… každopádně vězte, že toto album je čtvrtá řadovka. To skladba „Tichý a klidné bydlení“ už ukazuje V.T.M v té nejryzejší podobě. Fajn hitovka s textem plným nadhledu a vtipu. Mezi další povedené pecky patří pedofilně laděná „Dvougenerační beat“, kde se poprvé představuje host Jeff Biograf, hrající na trubku.
Velmi příjemně působí také „Zima“. Ihned se mi vybavila skvělá pohodovka z debutu – „Sláva, léto!“. Ostatní skladby až tak hitové nejsou. Samozřejmě s ohledem na předchozí tvorbu. Trošku rozpačitě na mě působí „óda“ „Motörhead“ a závěrečná „Dobřy večer“ (chyba je v názvu schválně), a to především ultra- punkově znějícím úvodem, z kterého doslova praskají uši. Největším mínusem však zůstal opět zvuk. Řekl bych, že v tomto ohledu kapela spíše nemá peněz nazbyt.
Jak jinak si tedy vysvětlit fakt, že dvě první desky jsou po zvukové stránce OK a ty dvě poslední značně haprují? Je to opravdu škoda. Výsledek by byl ještě mnohem kvalitnější. I přes tyto neduhy má rozhodně cenu si toto CD pořídit. Stále totiž z něho čiší ten neutuchající nadhled, kterým si mě V.T.M dostali už v dávné minulosti. Pankáč ze mě nikdy nebyl, nikdy nebude, ale tuhle pražskou partičku mám opravdu rád… ano, dělají to po svém…
ALL