Příběh plný spletitých kliček, impozantní útok na posluchačovu nervovou soustavu a v záloze pytel plný nevšedních nápadů! Tohle všechno nalezne posluchač na druhém řadovém albu karlovarských UNNECESSARITY, jejichž instrumentální dovednosti jsou vpravdě excelentní, a když se k tomu všemu ještě připočte schopnost zkomponovat nesourodé (ale zároveň šťavnaté) hudební tvary, vychází mi z CD „Huma:no“ překvapení velké jako kostelní zvon.
Kapela sice nezapře inspiraci v mnoha západních vzorech (FEAR FACTORY, SOULFLY, MESHUGGAH), nicméně i přesto se v její tvorbě vyskytuje celá řada osobitých nápadů. Je zjevné, že UNNECESSARITY zkrátka nechtějí stát v zástupu bezejmenných a důkazem budiž hned první skladba „Rey Cerebro“, jež startuje divokou techno jízdou, která dává vzpomenout na nezapomenutelnou kompilaci „Remanufacture“ od FEAR FACTORY. Oproti slavným Američanům však UNNECESSARITY volí spíše výraznější kytarový riffing, jenž sice potlačuje veškerou melodičnost, ačkoliv na druhé straně je přítomna bezbřehá brutalita a nebal bych se použít slovo „zloba“. Pikanterií pro tuzemského příznivce všeho metalového pak může být i fakt, že karlovarští hoši používají ve svých textech španělštinu a právě její aroma padne do celkového projevu jako ulitá.
Následující „Mente“ je kousek, kde se vyskytují poněkud kultivovanější nasamplované zvuky, přičemž v samotné nitru skladby se nachází atmosferické intermezzo, ve kterém představuje Mr. Guano také „čistou zář“ prosluněné španělské lyriky, jinými slovy, nebojí se používat i nenásilnou formu vokálního přednesu. Vrcholný počin kolekce ovšem přichází s maximálně experimentátorskou kompozicí „El Hambre /Feat. Simon D‘ Souza/“, ve které se to hemží šílenými pazvuky, jež překrývají i ostrý kytarový lomoz. Závětří posléze obstarává „bezstarostné saxofonové jaro“, nicméně ani tento druh anti status qua nevydrží nijak dlouho. Ano, znovu nastupuje mathcoreové inferno, aby svými „stopkami“ a neskutečnými změnami temp, rozebralo finále skladby do posledního drobku. Oproti tomu track zvaný „Variante“ se mi zdá o dost přístupnější a dokonce je zde slyšet jakýsi náznak melodického refrénu.
Škoda jen, že závěrečné dvě skladby už nepřinášejí tolik pestrých ingrediencí, zvláště pak závěrečný track „Dogs Of Village“ je zde spíše z důvodu bonusového (stylově tíhne spíše ke klasičtější formě hard coru). Celkově je ovšem CD „Huma:no“ velice zdařilou hudební procházkou, která žádného milovníka komplikovaného nářezu nemůže udržet v klidu. Pravda, stále se v hudbě UNNECESSARITY najdou sekvence nepříliš originální, ovšem něco mi říká, že právě této partě byla do vínku dána aranžérská šikovnost, která by se měla (doufám) ještě závratněji projevit v blíže neurčené budoucnosti. Hlavně nepřestat experimentovat!
ALL