Japonská úderka UNHOLY GRAVE je zajímavá kapela. Počtem porůznu realizovných titulů je jednou z nejaktivnějších skupin, lehce ji rozpoznáte díky logu, vzhledu obalů a používanému fontu, který užívali také GORE BEYONG NECROPSY. Co mě po těch letech, kdy je poslouchám a sleduju, stále zajímá, nakolik jsou schopni složené skladby opakovaně přehrávat. Každý titul obsahuje několik desítek krátkých písní, jež jsou rychlé, strukturované a v rámci grindcore svým způsobem i nápadité. Přitom nevyznívají improvizovaně ani přehnanou podobností. Můžete vyslechnout neurvalou divokost ne však klopýtání, zběsilost s jistotou a zkušeností. Tu prosvitne odrhovačkově metalové odlehčení (6), troška legrace (9), punkový rokerol (10), ale třeba i rozpoznatelní „Ramones“ (16).
Další zajímavostí jsou texty. Vždy jsou na obalu pečlivě přepsány, ale když je sledujete společně se zpěvákovým přednesem pohybujícím se na škále hrdelního řevu, křiku a jiných extrémních výlevů, nevychází to ani za mák. 
Neřeší se tu moc přesné frázování. Je jisté, že u přednesu jde spíše o zvukový pocit a texty jsou určeny k přečtení a zamyšlení. Položených otázek a názorů je v nich dosti.
Neposlední specialitou budiž zvuková stránka. Ti chlapi si v ní snad libují! Ne, vůbec nemám na mysli precizní, vycizezovalný super sound, ale právě naopak. Třiadvacet skladeb na aktuální desce, počítáno včetně úvodu a závěru mluveného slova, bylo nahráno 15. září 2008 v Holandsku, ve zkušebně kapely FUBAR. Na záznam stačily dvě hodiny. I po vlastním remasteringu z února 2009 nese zvuk známky garážového demáče, což netřeba brát jako závadu. I studiové kousky japonských divochů si totiž udržují zastřenost.
RadeK.K.