Plzeňská UMBRTKA patří ke kapelám, které si za dlouhá léta existence vybudovaly zcela osobitou pozici na domácí scéně. Nikdy se neřídila trendy ani očekáváními posluchačů a její tvorba byla vždy postavená na originalitě, absurditě a ochotě překračovat žánrové hranice. Právě tato nevypočitatelnost je jedním z důvodů, proč si skupina získala oddané fanoušky. Zároveň ale platí, že ne každý její experiment musí zákonitě fungovat. Album „Krotký tank“, vydané na konci roku 2025 u HellStorm Production, představuje další výrazný odklon od metalových kořenů.
Osm skladeb se pohybuje někde na pomezí alternativního rocku, avantgardy a recitačního hudebního divadla. Typické umbrtkovské motivy – hospody, noční krajina, jízda na kole, samota nebo existenciální úvahy – zde sice zůstávají zachovány, ale průmyslová mytologie a metalová razance starších alb ustupují do pozadí. Titulní skladba „Krotký tank“ například používá jízdní kolo jako symbol osobního dopravního prostředku i životní pouti, což dobře ilustruje současnou poetiku kapely. Právě texty jsou bezpochyby hlavním bodem celé desky. Jsou zvláštní, místy surrealistické a plné asociací, jejichž význam nejspíš dokonale chápou pouze sami autoři. To samo o sobě by nebyl problém – UMBRTKA byla vždy svá a právě podobné šílenosti k ní patří. Jenže tentokrát jako by hudba hrála pouze roli kulisy. Většina skladeb působí velmi prostě, bez výraznějších nápadů či momentů, které by posluchače vtáhly nebo překvapily.
Velkým kamenem úrazu jsou také vokály. Recitace, pokusy o zpěv i záměrná nedokonalost mohou být uměleckým prostředkem, zde ale často působí spíš rušivě. Intonační nepřesnosti jsou natolik výrazné, že doslova tahají za uši a místo budování atmosféry odvádějí pozornost od samotných skladeb. Nepomáhá ani stopáž alba. Přestože obsahuje pouze osm skladeb, působí deska velmi dlouze a její poslech vyžaduje značnou dávku trpělivosti. Místo postupného rozvíjení nápadů přichází pocit monotónnosti a hudební nevýraznosti. Tam, kde dřívější metalovější UMBRTKA nabízela alespoň několik silných riffů nebo zapamatovatelných momentů, zůstává tentokrát především dojem jednotvárnosti. Je samozřejmě potřeba ocenit, že UMBRTKA stále odmítá dělat kompromisy. Jde proti proudu, nebojí se být výstřední a za každou cenu si zachovává vlastní identitu. Jenže právě tentokrát jako by byla ona výstřednost cílem sama o sobě. Experiment bez silného hudebního základu ztrácí účinnost a výsledkem je album, které spíše unavuje, než provokuje. Pochvalu si naopak zaslouží výtvarná stránka vydání. Obal alba i graficky povedený booklet jsou zpracovány velmi kvalitně a patří k tomu nejlepšímu, co fyzická edice nabízí.
„Krotký tank“ bude bezpochyby patřit k nahrávkám, které posluchače rozdělí. Jedni v ní mohou vidět důkaz, že UMBRTKA stále neuhýbá ze své vlastní cesty a odmítá se podřizovat jakýmkoliv pravidlům. Jiní však budou marně hledat důvod, proč se k desce vracet, protože přes veškerou originalitu postrádá výraznější hudební obsah i momenty, které by dokázaly skutečně zaujmout. Pokud ale čekáte hudebně silnou desku nebo alespoň něco z energie starší metalové Umbrtky, budete nejspíš zklamáni. V mém případě převládl pocit nevýrazné a únavné nudy, kterou zachraňuje snad jen povedené výtvarné zpracování.
Skladby: Ležím-li, Krotký tank, Synu, hnůj, Žena asfaltu, Pod tlakem, Sukně do sklenky, Variace na téma noci, Popření
Sestava: Strastinen, Morbivod, Well, Karl
Hosté: Marek Pišl, Michal Pustay, Don Zaros
ALL