Rok 2010 a UMBRTKA hlásí druhý příchod. Bude to nuda? Ale kdeže. Tenhle projekt se postupem času dostal do levelu nekonečných možností, a tak se s každou další nahrávkou lze těšit na hudebno všeho druhu. A není tomu jinak i u aktuálního počinu „IVO“, jenž blackmetalové nadšence šokuje hned úvodní skladbou „Umbrtka“, kterou výraznou měrou okořenil svým vokálem legendární František Štorm. Především refrén „Čtu bibli pozpátku a vzývám při tom Umbrtku/ čtu bibli pozpátku a visím hlavou dolů…“ je skutečně rouhavě komediální. Člena znovuzrozených MASTER´S HAMMER lze pak ještě zaslechnout v několika dalších skladbách, také v poněkud plytké písni „Strava“, která ovšem více vypráví než hraje. Žel obdobných kousků je zde více, a tak se někdy dokonce stane, že UBMBRTKA zabrousí do obyčejné bigbítové lopapaťárny (nic proti bigbítu). Názornou ukázkou budiž text skladby „Popelář“: „Největší nářez/ kontejnery na sklo/ vodka rum/ vzblitky chlastu…“. Opět…je mi jasné, že tohle všechno je účel, účel jedné části Umbrtkova života a v tom je právě ten problém. Slova jsou opět nadřazena samotné hudbě…
Nedá se však říci, že by se i na tomto albu nedalo najít několik zajímavostí. Když pominu úvodní skladbu, mohu do kategorie „úspěšných“ zařadit úchylárnu „Týden“, kde se střetává blackmetalová haluz s kabaretním aroma (saxofon) a rovněž je k zaslechnutí intermezzo, dávající vzpomenout na „sladké“ balady pana Necrococka.
Pokud jde o „černý kov“ jako takový, tak ten je reprezentován především skladbami jako „Srdce“ (hodně ostrá palba, kterou bych si klidně dokázal představit u WAR FOR WAR ) a ruskofilní „Nájezdníci“, kde se propojuje kritika socialistické minulosti se současnou módou ruských kapel, jenž často velebí svůj vlastní národ hóóódně moc VYSOKO! Tenhle kousek je perfektně vygradovaný, ale také pekelně „pošpiněný“ ( opět saxofon). A když si to „Umbrtka car“ rozdá ještě s Vargem, je definitivně vymalováno. Posuďte sami: „Varg leze z díry/ vystrkuje kníry/věším na ně květiny/ za to, že psal dějiny/ Varg leze z vězení/ ale nic už nezmění…“. K plusovým bodům pak lze připočíst také black/popovou zvráceninu „Šedesátiny“…to zkrátka musíte slyšet, okamžitě zapněte PLAY u klipu pod recenzí.
Jak tedy nejlépe uchopit desku „IVO“ (co se skrývá pod touto zkratkou neprozradím – pátrejte!)? V podstatě stejně jako předchůdce. Dle mého soudu se zde opět najdou takřka výsostné momenty, jenž posluchače absolutně vystřelí do pozoru, nicméně jsou tu i plochy hodně chudé a ve své podstatě nic neříkající. Obecně kladně však hodnotím samotný přístup k hudbě jako takové. Tyhle (a obdobné) úlety jsou jen pro zvané. I když se mi ne všechno pozdává, tomuhle přístupu fandím…
ALL