Po čtyřech letech se plzenští skřeti opět probudili… a samozřejmě s novou fošnou, jak také jinak. Tentokrát však jaksi rezignovali na svou „lesní“ image a místo toho vytvořili tragický příběh ze života švarného kováře jménem Jasmuz, jehož kult osobnosti je propleten do všech vybraných skladeb. I přesto, že zvolený koncept desky je poměrně „jednoduchý“, kapela ho předkládá se stoprocentní důvěryhodností, a tak o nějakém umělém pozérství nemůže být vůbec řeč. TROLLECH jsou už natolik zkušení harcovníci, že si zkrátka v tomto ohledu umí poradit, a to i přesto, že „Jasmuz“ určitá rizika nabízí.
Především jde o to, že novinka je asi nejméně „trollechovská“ a dokonce bych si dovolil tvrdit, že je to dáno zejména úbytkem folkových elementů. Z tohoto úhlu pohledu mohou být někteří posluchači zklamáni. Těžko říci, jestli šlo i do tohoto příběhu naroubovat více „pohanské síly“… nicméně jedno je jisté. Tohle jsou už trošičku jiní TROLLECH a je jen na posluchači, kterak se s novým vyzněním vypořádá…
I přes výše uvedené skutečnosti však samotný příběh neztrácí mystický nádech ani decentně deprimující atmosféru, a to i přesto, že hudební složka je tak trochu mimo „koncept“.V některých momentech je to trochu ku škodě věci, občas jakoby obsah slov skutečně neladil s hudebním „doprovodem“, který je místy pojat hrubiánsky či klasicky metalově. Mimochodem…velice mě překvapilo, kolik čistých heavymetalových nebo thrashmetalových okének „Jasmuz“ skýtá. Ovšem ona tématická křehkost, jenž by mohla být mnohem hlouběji zapuštěna do hudby, ta mi tu přece jen chybí. Jako bych stále na něco čekal, ale stále TO nepřichází…
A pak je tu ještě jedna taková záležitost, která mi nedá spát a musím ji sem vypustit. V některých skladbách jako kdybych slyšel projekty Lorda Morbivoda… Naskýtá se otázka, jestli už toho opravdu není na jednoho člověka trochu moc… Nejde ani tak o nedostatek inspirace, ale spíše o rozprostření vlastního rukopisu, který v podstatě ani nelze potlačit, a proto občas tu a tam slyším WAR FOR WAR nebo STÍNY PLAMENU. Podotýkám ovšem, že tento můj pocit není v podstatě vůbec směrodatný, v žádném případě neovlivňuje kvalitu nahrávky a v neposlední řadě i samotní posluchači mohou (koneckonců) dojít k úplně jinému zjištění.
Ať je ovšem pravda jakákoli, jedno je zřejmé. TROLLECH neměli navybranou a v podstatě je dobře, že se dostali ve svém vývoji do jiného levelu. Do budoucna jim může toto rozhodnutí jenom pomoct. Ono by se totiž mohlo hravě stát, že by se Asura a spol. ztratili ve svých domovských lesích, kde to znají nejlépe jen oni sami. A to by byla věčná škoda!
ALL
ALLeši,
díky za upřínou „recku“. Ať se daří! Metal!
Díky brachu! Drž se a opatruj se!