Na scéně mají nepochybně důstojnou pozici, dá se říci, že za ta dlouhá léta se jim podařilo dostat „značku“ THROES OF DAWN na hodně slušnou úroveň, byť nějaký ten krůček k vysněnému cíli přece jen chyběl. Velký krok v kariéře Finů však učinilo překvapivě hodně progresivní album „The Great Fleet of Echoes“ z roku 2010, kterým kapela spálila mosty za folk/blackmetalovou minulostí a vydala se vstříc abstraktnějšímu hudebnímu výrazivu. Po dalších šesti letech, kdy už mnozí THROES OF DAWN vymazali z paměti, se Finové vrátili hotovým „opusem magnum“! Stále „nové“ CD „Our Voices Shall Remain“ je delikatesou pro všechny příznivce skandinávské melancholie, která ovšem není nikterak uspávací, jako spíše vynalézavá. Ostatně recenzi si můžete přečíst ve stejnojmenné rubrice tady na Rumzinu. A kdybyste snad neměli dost, pokračujte ve čtení následujícího rozhovoru. Mým hostem se protentokrát stal frontman a zkušený vokalista THROES OF DAWN, pan Henri Koivula (mimochodem i současný vokalista neméně úspěšné skvadry SHAPE OF DESPAIR).

THROES OF DAWN vznikli v roce 1994 ve Finsku. Vzpomeneš si ještě na to, jak to všechno začalo? Jaké byly vaše pocity, když jste vydali své první album? Padá na tebe sentiment, když nad tím takto vzpomínáme?
Byli jsme bandou mladých metlošů, kteří měli rádi death metal a black metal. Původní THROES OF DAWN tenkrát vznikli tak, že se vlastně spojily dvě kapely dohromady. Bylo to doslova magické období. Na všechno jsme měli dostatek času, všechno se zdálo být možné. Nechci se nyní vydávat příliš do minulosti, protože obraz by mohl být stejně zkreslený, ale je fakt, že z té doby nám zůstala spousta skvělých vzpomínek. Musím říct, že se cítím velmi šťastný, že se nám nakonec podařilo udržet kapelu při životě takhle dlouho. Působení v kapele mi dalo tolik potřebný obsah i smysl života.

Jsi schopen aktivně sledovat současnou hudební scénu? Pokud ano, jaký je tvůj názor na současnou situaci? Když se podíváš do minulosti, spatřuješ nějaké zásadní rozdíly mezi současnými fanoušky a těmi z tehdejší doby?
Když jsme začínali, bylo všechno hodně „podzemní“. Prodávali se kazety, byl hlad po časopisech, protože žádný jiný zdroj informací neexistoval. Myslím, že ta doba byla tím opravdu hodně zajímavá, zvláště z toho důvodu, že přesně tohle byl ten underground, proud skrytý před veřejností. V současné době je všechno k dispozici hodně rychle, nehledě na nepřehledné množství kapel. To je dost vážná věc. Já v současnosti metalovou scénu aktivně nesleduji, dá se říci, že nesleduji ani žádnou jinou. Maximálně si zjistím nějaké informace o nahrávkách kapel, které patří mezi mé oblíbené. To je ale tak všechno. Nicméně v přístupu fanoušků příliš velký rozdíl nespatřuji.

Jak ses vlastně ke zpěvu dostal? Především mě zajímají ty nejpodstatnější vlivy, které tě přivedli až za mikrofon metalové kapely…
Neuměl jsem hrát na žádný hudební nástroj, a tak jsem se raději začal věnovat psaní. Myslím si, že to přišlo tak nějak přirozeně. Mé rozhodnutí následně přiživila i schopnost vytvářet hluboký growl či různé druhy řevů. Tohle všechno mi pomohlo v mém rozhodnutí.

Vzpomeneš si ještě na nějaké cíle a prvotní plány THROES OF DAWN? Jak moc zásadně se tohle všechno po těch dlouhých 23 letech změnilo?
Vždycky jsme chtěli vytvářet hudbu, kterou bychom chtěli i sami poslouchat. Důležité tedy bylo, aby hudba přinášela uspokojení hlavně nám samotným. V tomto ohledu stojíme stále na té stejné cestě. I přes to, že se náš hudební styl během těch dlouhých let dramaticky změnil.

A nyní už do horké současnosti. Minulý rok jste vydali své šesté album „Our Voices Shall Remain“, a to pod dlouhých šesti letech. Proč to trvalo tak dlouho?
Ano, máš pravdu, trvalo to opravdu dost dlouho. Měli jsme k tomu ale hned několik důvodů. Tím nejpádnějším byly změny v sestavě, neboť k nám přišel nový bubeník a posléze i klávesák. Nový začátek jsme chtěli podstoupit s nimi. A právě k tomu se vázala i tvorba nového materiálu. Společně jsme se museli trochu více poznat, určit si, kam chceme věci dál posouvat. Další podstatná zkušenost spočívala v tom, že jsme neměli žádnou nahrávací smlouvu, neexistovaly žádné termíny, ale zároveň tu nebyl nikdo, kdo by se podílel na krytí nákladů za studio. Z toho důvodu jsme postupovali pomalu, postupně, a když už jsme byli ve studiu, snažili jsme se toho času opravdu efektivně využít. Tento způsob práce se mi upřímně dost zalíbil, přestože samotný proces pochopitelně trval dost dlouho. Na druhou stranu však můžeme garantovat, že konečný výsledek je přesně takový, jaký jsme skutečně chtěli.

Ve srovnání s vašimi předchozími nahrávkami se aktuální album jeví jako nesmírně progresivní, nemluvě o široké spoustě dalších hudebních prvků. Co způsobilo tuto náhlou změnu stylu? Lze na to všechno nahlížet jako na sérii kroků, které jsou součástí celkové evoluce?
Myslím si, že v naší hudbě byly od samého začátku nějaké progresivní vlivy. Teď jsou ale mnohem výraznější, protože jsme zároveň odstranili některé metalové prvky. V našem případě se jedná o zcela přirozený vývoj. Myslím si, že s touto nahrávkou jsme konečně dosáhli úrovně, jakou jsme si sami vytyčili. V současnosti jsme daleko lepšími hudebníky a můžeme si v rámci skládání dovolit věci, které dříve byly v podstatě nemožné.

Prosím, prozraď něco o nahrávacím procesu „Our Voices Shall Remain“. Album zní naprosto magicky, má dostatečnou hloubku… Změnili jste nějak způsob práce, a to samozřejmě s ohledem ke starším nahrávkám?
No, tentokrát byl proces psaní ve srovnání s ostatními alby zcela odlišný. Normálně bychom čekali na to, co přinesou kytaristé, až posléze bychom všichni dohromady ladili detaily a tvořili do té doby, než by byla skladba finálně dokončena. Nyní jsme ale téměř veškerý materiál tvořili společně ve zkušebně. Společně jsme si s veškerými materiály dostatečně vyhráli a zároveň jsme čekali, kam nás hudba zavede. Součástí tohoto procesu bylo hodně experimentů a improvizací, což je tedy hned dalšího důvod, proč nám to trvalo tak dlouho. Nicméně šlo o nesmírně obohacující část práce. Jsem rád, že jsme mohli dokončit album tímto kolektivním způsobem a získat tak nové poznatky a zkušenosti.

Tvořili jste album už s myšlenkou konkrétního konceptu, nebo jste jednoduše pracovali na jednotlivých písní a až později jste začali řešit, co by z toho všeho mohlo být?
Jako první jsme udělali hudbu, ale zároveň jsme už měli nějaké představy o textech. Poté, co byly nahrány všechny nástroje, jsem dopsal texty v několik verzích. Obvykle píšu tak, že nemám nic konkrétního na mysli, vždy si jen načrtnu ústřední nápad a posléze ho doplňuji. Inspirace pravděpodobně přichází z podvědomí, nějak se tam dostane v podobě konkrétní věci, která tam přetrvá.

V čem myslíš, že se obecně změnila hudba THROES OF DAWN?
Řekl bych, že se stala univerzálnější, je v ní více hloubky. Dalo by se i říct, že naše hudba konečně dozrála. Není tam tolik agrese, ale o to víc je tam pocitů. Tohle vidím jako velmi pozitivní věc. Nelze však opomenout, že nyní jsme víc jak o dvacet let starší. S přibývajícím věkem člověk získává více zkušeností a porozumění. Více může také využít oné perspektivy směrem do budoucna.

S kapelou jsi ušel dlouhou cestu. Jak vidno, se současným stavem jsi jistě spokojen. Nicméně dokážeš vnímat celý ten soubor změn, které čas přináší? Cítil ses lépe např. na začátku zmíněné cesty, kdy byl po muzice větší hlad?
Nostalgie je nebezpečná v tom, že nám z minulosti vyvolává většinou jen to dobré. Ano, byly to dobré časy, ale je třeba říct, že nyní jsou věci mnohem lepší. Myslím si, že jako kapela jsme víc jednotní, v kapele je dobrý a zdravý duch, nemluvě o vztazích mezi jednotlivými členy. Jsou to všechno velmi milí lidé a já se vedle nich cítím šťastný. Jsem rád, že mohu dělat hudbu právě s takovými osobnostmi. Je to těžké vyjádřit slovy, ale vždy, když spolu hrajeme na zkouškách, je to všechno nějak zvláštní a magické.

Má vaše nová hudební tvář odrážet některé z myšlenek a pocitů (myslím teď hlavně texty), které jsou spojeny s tvým reálným životem?
Ano, dá se říci, že všechno nějak souvisí s mým životem a zkušenostmi. Texty nejsou sice napsány tak, aby se přímo dotýkaly mého života, ale všechna témata jsou rozhodně založena na skutečném životě a mých pocitech. Myslím, že to dělá hudbu upřímnější a intimní. Cítím, že tohle je jediný způsob, jak tento druh hudby prezentovat. Musí v tom být také hodně upřímnosti… a také by to mělo být založeno na něčem, co je skutečné.

Domníváš se, že současná tvorba THROES OF DAWN přitahuje i fanoušky alternativních hudebních žánrů?
Jsme kapela, kterou lidé buď milují, nebo nenávidí. Existuje mnoho metalistů, kterým se vůbec nelíbí, co teď děláme, ovšem najde se i celá řada těch, co pokládají naši hudbu za lákavou. Byli bychom rádi, kdyby k našim fanouškům patřili lidé, kteří poslouchají také jiné hudební žánry. Pak to bude opravdu skvělé. Vzhledem k tomu, že se hudba dělí do určitých žánrů a kategorizuje se, cítíme, že v tomto okamžiku nás lze zařadit v podstatě kamkoliv. Tohle nám ale přijde v pohodě. Navíc se stejně nejvíce soustředíme na hudbu samotnou.

Můžeš zmínit nějaké podstatné prvky inspirace, a to nejen ve smyslu hudby, ale i vzhledem ke konceptu díla?
Myslím, že nejvíce inspirující věcí pro mě byla hudba sama o sobě, dále pak práce v součinnosti s kapelou. „Our Voices Shall Remain“ je jakousi poctou společným časům, které jsme spolu strávili. Původní myšlenka spočívá v tom, jak parta lidí dává něco společně dohromady a má společný cil vytvořit něco abstraktního. Takovou hudbu, která bude žít dál a zůstane taková napořád. Až do doby, kdy tu už dávno nebudeme. Nicméně samotná předloha k obalu byla vytvořena Constantinem Chioreanuem. Je to opravdový mistr vizuálu, má svůj vlastní osobitý styl, který na mě skutečně doléhá. Z toho důvodu jsem ho kontaktoval. Poté, co album slyšel, sám se rozhodl, že k němu vytvoří předlohu. Myslím, že se i zmínil o tom, jak album opakovaně poslouchal při malování. Domnívám se, že odvedl velmi dobrou práci. Za jeho finální výstup jsem vděčný. Obvykle bývám posedlý kontrolou, chci mít dohled na vším, alespoň pokud se jedná o naše alba… ale tentokrát jsem vsadil čistě na Constantinův talent a vůbec s ním žádné porady nepodnikal.

Jak jste se dostali ke spolupráci s vydavatelskou společností Argonauta Records? Předpokládám, že se jedná spíše menší firmu… Může vám to v něčem pomoci?
Můžu ti říct, že když jsme hledali vhodný label pro vydání alba, nebylo příliš lidí, kteří by se o nás zajímali. Asi z toho důvodu, že naše minulost je spojena s jiným druhem hudby a nepochybně i tím, že jsme byli delší dobu mimo. Skutečnost, že nejsme ochotni podepsat jakoukoliv smlouvu, také mohla některé labely odradit. Každopádně jsme se ale poučili z předchozích alb a rozhodli se nerozdávat práva na naši hudbu jen tak někomu.

Když jsme pak začali vhodný label hledat o něco intenzivněji, rozhovořil se náš dobrý kamarád Tomi Mykkänen o Argonauta Records, a tak jsme se je záhy rozhodli kontaktovat. Argonauta Records je spíš menší label, ovšem vydává obrovské množství krásně vypadajících nahrávek. Od prvopočátků jsme byli v kontaktu s člověkem říkající si Gero, který chod labelu zaštiťuje. Hned záhy se ukázalo, že je to člověk, který dobře ví, co dělá a proč to dělá. Na prvním místě je poháněn vášní k hudbě, nedělá to jen proto, aby si vydělal. Tohle je v hudebním průmyslu poměrně vzácný úkaz. Vzájemně jsme podepsali dohodu, jejíž obsah se v pohodě vešel na jednu stranu A4. Je tam v podstatě jen to nedůležitější a nezbytné. Byl to docela osvěžující zážitek, když si člověk vzpomněl na to, jak jsme tyhle záležitosti museli řešit v předchozích letech. Argonauta Records jsou pro nás dobrou volbou, firmu můžeme bez obav doporučit. Jsme si vědomi i toho, že je to malý label, ale co na tom? Většina zajímavé hudby dnes tak jako tak přichází od malých firem, tak co.

Existují už nějaké plány spojené s realizací další nahrávky? Pokud ano, kdy ji můžeme očekávat?
Pracujeme na novém materiál. Máme nějaké písně, které už teď znějí velmi dobře. Doufám, že tentokrát se nám povede věci připravit rychleji než minule. Uvidíme… Doufám, že do dvou let budeme mít vše dokončeno.

ALL

https://throesofdawn.bandcamp.com/