Frederyk Rotter není jen předákem kapely ZATOKREV, ale také činorodým dobrodruhem, jež si rád k hlavnímu chodu přidává nějaký ten hudební projekt k dobru. Jedním takovým je i ryze intimní těleso THE LEAVING, na kterém se také podílí cellistka Alexandra Werner, dále Tobi Glanzmann, kytarista ZATOKREV a v neposlední řadě tu máme i bubeníka Silvia Spadina. Ti všichni dohromady dali do kopy deset akustických balad, vynikajíc především něžností a naléhavostí. Hodně velkou sílu má překvapivě dosti vlídný Frederykův vokál, což mnohé fandy ZATOKREV jistě překvapí.
Musím přiznat, že hudba THE LEAVING mi byla hned od prvních vteřin tak nějak příjemná, avšak neberu ji ani jako přívětivého spojence, jako spíše pomůcku hodnou doprovodu k nějaké „důležitější“ činnosti. Ideální je si hezky sednou, otevřít si víno a k tomu si dát nějaké dobré jídlo. Ani bych k tomu všemu nepotřeboval nikoho jiného. 🙂 Celkově však nemohu říci, že bych na hudbě THE LEAVING nějak výrazně ulítával, přestože se kvartetu povedlo vložit do hudby silnou dávku emocí.
Problém vidím především v absenci jakékoliv melodična, přičemž některé položky mi přijdou vysloveně „prázdné“. Po stránce nálady všechno OK, ale v některých chvílích mám dojem, že hudba tvoří spíše jakýsi povinný komparz vůči důležitému slovnímu sdělení. Ale to asi není nic proti ničemu, neboť všechny položky jsou vlastně takovými osobními básničkami. Tomu rozumím.
Každopádně je ale velká škoda, že vkusně zpracovaný digi-pack neobsahuje texty, ale jen kresby obličejů (každý song jedna tvář), které mají emoční návaznost vždycky ke konkrétní položce. Pravda, myšlenka je to rozhodně originální a svým způsobem i stylová, ale texty mi tu zkrátka schází. Mezi nejlepší tracky kompletu rozhodně patří velmi inspirující kompozice „Faces“, po jejímž poslechu jsem byl docela příjemně natěšen na další. „Haze“ ale vůči předchůdci působí víceméně lacině a nezáživně. Prní část CD pak ale zachraňuje nejlepší skladba „Hurtmachine“, což je de facto i jediná píseň, jež mi výrazným způsobem zakotvila v hlavě. Další kousky už mi nepřijdou až tolik poutavé, byť atmosféra hudby je i nadále komorní a náladová. Punc něžnosti je posléze přítomen ve skladbě „Fire“, kde se cellistka Alexandra představuje i jako schopná vokalistka.
Abych to ale nějak shrnul. THE LEAVING představuje pohodový kusanec hudebního rozjímání. Na můj vkus je ovšem příliš nekonfliktní. Na druhou stranu jako příjemná kulisa mi doma poslouží a ještě budu nakonec pochválen, že nepouštím jen samý kravál. 🙂 Není nad to, když si člověk někdy udělá příjemný poločas. Po akustické verzi STERBEFALL tedy další přírůstek do rodiny. Ruský příspěvek mě ale upoutal ve srovnávací soutěži daleko víc, byť se tedy jedná o odlišnější druh zvířete.
ALL
https://www.facebook.com/theleavingofficial