„Poznávání, hledání, nalézání, odmítání, ztrácení a přijímání“. Tímto procesem Vás hodlá provést pražská post-metalová skupina TENGRI, a to prostřednictvím skladeb, jejichž názvy jsou součástí oné citace. České texty však na albu nakonec nenajdete, neboť tam nenajdete texty žádné. TENGRI jsou jednou z mnoha formací, která vyrazila za štěstím ryze instrumentálním způsobem. Ve světě věc nikterak netradiční (alespoň v rámci daného žánru), ovšem v Česku se stále ještě jedná o pochutinu nedostatkovou, prostřelí FIVE SECOND TO LEAVE budiž výjimkou.
Když jsem si album „Ekliptika“ několikrát řádně poslechl, uvědomil jsem si, že nahrávka v podstatě netrpí žádnými velkými mínusy. Kapela v rámci svých možnosti stvořila hodnotné hudební dílo, v němž se pojí hned několik rozličných nálad. Kluci dokáží být na jedné straně citlivě post-rockoví („Hledání“) a na straně druhé i „metalově přidrzlí“ („Odmítání“). Nejzásadnějším poznávacím znamením jsou však bezesporu housle, jež paradoxně nejsou nástrojem doplňkovým, ale naprosto legitimním. 
Díky této volbě působí hudba TENGRI skutečně nevšedně, musím uznat, že s něčím podobným se člověk nesetkává až tak často. Bohužel totéž nemohu tvrdit o kytarových partech, neboť přece jen opisují od slavnějších spolků, přičemž i ševelivý kytarový zvuk nelze označit „přelepkou osobitosti“. Tohle negativum je však s přihlédnutím k celku v podstatně nicotné, protože tuto stránku věci člověk při poslechu až tolik nevnímá.
Co však ale nelze přeslechnout, to je určitá zvuková nevýraznost, jež má co dělat s hutností hudby. Je škoda, že agresivnější party nejsou o něco výraznější, ale to je samozřejmě věc subjektivního posouzení. Nicméně se domnívám, že právě výraznější hra s kontrasty je přesně to, co si fanoušek od post-metalu (rocku) žádá… Hodně plusových bodů ovšem ode mě dostávají TENGRI za uměleckou stránku nosiče. V tomto ohledu mají kluci opravdu za ušima. České názvy skladeb přesně korespondují s hudbou, album má stylový vývoj a ocenit musím i celkovou image, která album zastřešuje. Hodně důstojně vypadá i samotný digi-pack skládající se z kreseb Romany Kovářové. Vše ostatní už si ale TENGRI opatřili sami, čímž mají můj obdiv a respekt.
„Ekliptika“ představuje solidní porci post-metal (rockové) hudby. Přestože nenabízí nikterak revoluční postoj k žánru, má velkou šanci na to, aby posluchače zaujala. Konkurence však nikdy nespí. Nezbývá tedy nic jiného než doufat, že na další nahrávce docílí kapela ještě větší suverenity a skladatelské lehkosti.
ALL