Kdo čekal, že v pořadí osmá řadovka SWALLOW THE SUN bude dalším bolestným kamínkem do už tak pavučinami zahalené mozaiky, trefil se naprosto přesně. Předchůdce „When a Shadow Is Forced into the Light“ z roku 2019 z mnoha úhlů reagoval na předčasný odchod vokalisty Aleah Starbridge (TREES OF ETERNITY), přítelkyni Juhy Raivioho, vrchního skladatele kapely. Tato smutná story je všem příznivcům doom metalu všeobecné známá, a tak nebudu v tomto ohledu zabředávat do velkých detailů. Nelze si však nevšimnout ještě větší skepse, jež byla evidentně umocněna koronavirovou izolací. Dovolím si tvrdit, že i tento faktor se na znění „Moonflowers“ podepsal dosti výrazným způsobem.

Za dvacet let si SWALLOW THE SUN dokázali vytvořit zcela určující hudební tvář, kterou svým posluchačům nabízí v mnoha rozličných šablonách. Stačí si vzpomenout na velkolepý komplet „Songs from the North I, II & III“, kde je stylistika Finů rozdělena do tří žánrových etap, aniž by zmizel ryze doommetalový základ. Stávající projekt „Moonflowers“ je naopak význačný jistým úbytkem syrovosti a širokou škálou čistých vokálů Mikka Kotamäkiho, jehož role je v posledních letech čí dál víc nezastupitelnější.

Komplet však velmi zásadní měrou ovlivnilo také smyčcové těleso TRIO NOX, prokreslujíc smutné songy party ve jménu klasické hudby. Důležitost hostů je navíc umocněna bonusovým diskem, kde jsou všechny kompozice přehrány tímto způsobem, a to pouze instrumentálně. Ve smyslu poznávacím je „Moonflowers“ klasická deska SWALLOW THE SUN. Určitou změnu představuje častější příklon k nemetalovým polohám, do popředí vystupuje spíše baladičnost za přispění čistého vokálu. Slušelo by se říci, že nová tvorba, byť v mnoha proměnlivých variacích, je jakousi odpovědí na hitovku „Firelights“ z předchozí desky. Jemný hudební tok většinou směřuje k takřka black-deathovým bouřím, aby se posléze moře znovu uklidnilo a čekalo na další hromobití. Jedinou podstatnou výjimku představuje vznešený „popsong“ „All Hallows‘ Grieve“, kde si to Mikka v duetu rozdává s americkou zpěvačkou Cammie Gilbert. Jedná se o srdcervoucí opus, jenž bude schopen okouzlit i nemetalové publikum (pokud se k němu dostane).

SWALLOW THE SUN jsou na „Moonflowers“ opětovně velmi přesvědčiví a uvěřitelní. V součinnosti se smyčcovým ansámblem se jim podařilo natočit navýsost umělecké album, které budou mnozí fans považovat za jedno vůbec z nejlepších v historii kapely. Ano, klidně to tak může být, neboť ve všech základních atributech SWALLOW THE SUN vítězí na celé čáře. Už to ale není takový ten „primal death-doom“, kterak si ho mnozí z Vás pamatují. Ale není divu. Na hrubší „rány“ má Juha Raivio projekt HALLATAR, na jehož debutu „No Stars upon the Bridge“ se podílel také jistý Tomi Joutsen…

Skladby: Moonflowers Bloom in Misery, Enemy, Woven into Sorrow, Keep Your Heart Safe from Me, All Hallows‘ Grieve, The Void, The Fight of Your Life, This House Has No Home

Sestava: Mikko Kotamäki – zpěv; Juha Raivio – kytara, klávesy; Matti Honkonen – baskytara; Juho Räihä – kytara; Juuso Raatikainen – bicí; Jaani Peuhu – doprovodné vokály.

Hosté: Antti Hyyrynen – zpěv (3,7); Cammie Gilbert – zpěv (5)

ALL

https://www.facebook.com/swallowthesun

Starší interview: https://rumzine.com/swallow-the-sun