Festivalové léto se pomalu začíná rozjíždět a tím pádem je tu hned první open-air report. STRATEKK fest je název akce, kterou uspořádala partička FUCK DA KAROT se svými přáteli. V rámci slánského regionu (pominu-li téměř punkový ROCK NA VALNÍKU) se jednalo o pokus hodný velkému obdivu, což se nakonec i ukázalo na počtu návštěvníku. Nic na tom nezměnila ani sympatické místo konání. Malebné prostředí, prostírající se pod skalou, doslova vybízelo k podobně zaměřeným hrátkám. Žel, člověk zůstal doma sedět na prdeli…

Slavnostní rozjezd byl stanoven na dvanáctou hodinu, ale v tu dobu v areálu postávalo pouze několik automobilů, plus nějaký ten zvědavec. O hodinu později celou přehlídku zahájil bigbeatový PILOT JIRKA. Celkové trápení sledovalo cca. šest lidí, kteří z toho měli docela slušnou psinu (konec konců, tu měli rovněž psiska, která se pod podiem producírovala – a že jich tu bylo!). Zvuk byl strašný a docela jsem se těšil až pánové zmizí ze scény. Dostal mě však jejich song „Prašivá neděle“. To by mě opravdu zajímalo, co dělá takovej pilot v pondělí. Každopádně ale i samotní členové byli během své produkce doslova vysmátí a o to jim nejspíše šlo.

BOŽÍSOUND hráli už pro něco širší publikum, ale stále to byla velká bída. Přihlíželo tak dvacet návštěvníků, kteří však kapelu vůbec nebrali v potaz a více se věnovali svým kelímkům, a nebo vášnivě souložícím psům. Z beden se rozléhal obyčejný rock, šmrncnutý jakousi bluesovou atmosférou. Všemu sekundoval dosti nevýrazný ženský vokál. Nuda „na entou“. Rovněž o „božím zvuku“ by se dalo polemizovat. Dle rozpisu měli dále následovat PROJEKT PARABELUM, ovšem když viděli chabou diváckou účast, tak vzali nohy na ramena a v klídku se vypařili. Pořadatelům tak situaci ještě mnohem zkomplikovali a nutno podotknout, že férově se tedy příliš nezachovali. Sám vím, jak je v dnešní době těžké uspořádat alespoň malý koncert, natožpak festival. Trošku spolupráce by tedy příště neškodilo. DARK FUTURE to dobře vědí stejně dobře jako já, a tak si s malou návštěvou vůbec nedělali hlavu. Spustili svůj melodic death metal, který byl toto odpoledne plný úsměvu. Zvuk byl sice stále velice špatný, ovšem po předešlých partičkách byli kladenští příjemným balzámem pro mé uši. Mezí tím se začaly trousit skupinky dalších diváků, kteří alespoň poslouchaly. Žel, nastavenou laťku hned poté zbortili pražští grind coristé UN CRI BLEU. Z počátku se jejich „kanálová produkce“ zdála snesitelnou, ovšem po dvaceti minutách kapelu už vůbec nikdo neregistroval. Navíc díky časové mezeře dostali pánové k dispozici téměř šedesát minut a to bylo opravdu moc. Dredatý, slovensky hovořící vokalista, měl sice kvalitního „kenybla“, ale mám zato, že o sobě během setu vůbec nevěděl. Byl totiž totálně vyhulenej.

Největší aplaus tak sklidila slánská populární postavička Picín, který měl celou přehlídku kapel uvádět. Dařilo se mu to střídavě, ovšem převlek Aleše Brichty se povedl na jedničku. Na řadu poté přišla nu-HC partička SKIP. Ukázalo se, že jim to celkem dobře šlape, ovšem mě jejich silně neoriginální tvorba příliš nezasáhla. Nejvíce tedy zaujala slečna za bicí soupravou. Když už se zdálo, že celý fest skončí průserem, přišel nečekaný obrat. Skvěle našláplé těleso AMBROSIA nahustilo do davu mix HC-death-grindu a bylo se vskutku na co dívat! Pod podiem se poprvé strhla pravá festivalová vřava. Lidé konečně vstali od svých kelímků a šli skvěle rozjeté drtiče podpořit. Chvílemi mi produkce AMBROSIE připomínala skvělé Amíky DILLINGER ESCAPE PLAN, a to nejen díky vokalistově projevu. Rychlé rify se proplétaly kytarovými brejky a bylo skutečně skvělé pozorovat, jak si kapela se svým vystoupením pohrává. Komplikovaný nářez plný nápadů! Od této chvíle se diváctvo pod podiem nezastavilo! AHUMADO GRANUJO v blízké minulosti opustil už druhý zpěvák, a tak ve značně okleštěné sestavě předvedli notně zúžený set. Fanouškům to však vadilo pramálo. Pařilo se ostošest. Nejvíce samozřejmě zabíraly pecky jako „Absťák“, nebo „Nakládaný Temelín“. Jak pravil jeden z diváků:“David za mikrofonem je nenahraditelný, ale i tak je to dobrý“.

Do potemnělé scény poté vplula emo-hard coreová trojice ABUSED ze Stříbra a stejně jako v případě AMBROSIE jsem byl velmi mile překvapen. Kapela se jednoznačně opírala o velmi schopného bicmena, který jako by udával směr svým oběma kolegům. ABUSED hrají možná ten nejjemnější hard core. Je však protknut skvěle rytmickými (a někdy až melancholickými ) nápady. Přiznám se, že melodii skladby „Mute“ jsem si pobrukoval ještě hodně dlouho. Kolem půlnoci se dočkali také „domácí“ FUCK DA KAROT! Když pomineme chybičku v úvodní skladbě, tak se jejich vystoupení nedá vytknout zhola nic. Zvuk tou dobou dosahoval na příslušném aparátu svého maxima.

Cholda rajtující fanoušky neustále hecoval a ti se opravdu skvěle bavili. FUCK DA KAROT se vrhli na šíleně komplikovanou hard coreovou cestu. Jejich hudba je plná zvratů a rozličných nálad. Úplně se mi vybavila dnes již patrně neexistující partička Z KOPCE. Také tito pánové si libovali v neustálých instrumentálních zvratech. „Píchači mrkví“ tohle všechno ještě okořenili řádně drsnými kytarami, takže každý hutný rif připomíná cirkulárku. Pro pamětníky zazněla předělávka od MUD PIES, což byla pro mě taková třešnička na dortu. Úplný vrchol večera však obstarala závěrečná skladba, při které se na podium vyšplhali vokalisté z UN CRI BLEU a AHUMÁDA. FUCK DA KAROT tedy končili v náručí retro-grind coreovém.

Šílenou podívanou přichystali RAVELIN 7. Vokalista a kytarista v jedné osob vypadal jako kdyby vypadl z filmu Šakalí léta. Stojan mikrofonu byl postaven rovnou do davu a blázinec vypuknul. HC-rock´n rolová řehole mě totálně odrovnala. Show to byla vskutku nevídaná, ovšem doma bych si to asi nepustil. Samply obsluhoval jistý Ubina z CONTRASTIC (jeho kolega Puti ho podporoval z pařícího davu), a když člověk udělal malinký krok od scény, tak zaslechl skutečně vychytané pazvuky. Tou dobu už ručičky mých hodinek ukazovaly téměř půl druhé, byl tedy pomalu čas vyklidit pole a vydat se na cestu k domovu, neb mě druhý den čekal vskutku náročný program. O vystoupení DREADROT jsem tedy přišel.Závěrem bych chtěl ještě pozdravit mého kámoše Luboše, který se mnou tuto akci přežil až do samotného konceHodnocení: začátek vypadal na „ručník“, ovšem večer se každopádně povedl. Škoda, že během dne nedorazilo ještě více lidí…tak snad příště!?!

ALL