Jihlavští STRAIGHT se na své druhé řadovce opravdu vyšvihli. Rapcore v jejich podáni sice není nikterak inovativní, ale samotné provedení je neuvěřitelně pestré a vitální. Jednotlivé skladby jsou pak ukázkou členitosti a nahrávka zkrátka baví od začátku do konce. Hned první skladba „Je toho hra“ je takovým dost dobrým vzorkem, jež slučuje kytarovou výbušnost v kombinaci s rapovým zpěvem/křikem/řevem. Dost dobře funguje i mix češtiny s přidanými anglickými vsuvkami, skvěle do hudby pasují i vokály čisté, které z pravidla slouží k podtržení melodie. Nějak tahle to v dřívějších dobách provozovali slavní LIMP BIZKIT.
Ale jak už jsem výše uvedl, nahrávka zabaví posluchače především pestrostí a je skvělé, že se kapela dokáže v rámci crossoveru přesouvat od „anděla k ďáblu“. Např. skladba „Vendeta“ tepe doslova brutální úderností a jsou ze jasné patrné metalcoreové stopy( i díky hostujícímu vokalistovi Fredovi z NOOSTRAK). Naopak následující „Sirotek“ je spíše alternativně metalový (hlavně v refrénu) a místy mi ústředí skladby připomíná legendární partičkuTHE ALMIGHTY, jejichž síla také spočívala v precizně vystavěných refrénech. „Smrtka“ pak znamená opětovný návrat k nu-metalu a nebojácnému použití „pop-písničkového“ modelu, který ovšem funguje bez sebemenších náznaků patosu.
Za vrchol alba ovšem považuji skákačku „Looser“, kde obdivuji především skvělou práci s češtinou, neboť napsat text, aby takto padl zpěvákovi s prominutím do huby, to je opravdu velký kumšt. Paradoxně ovšem i díky českým textům mám někdy problém s oním poselstvím, postaveném na kazatelském modelu „musíš/ běž/udělej“. Tenhle silácký způsob sebevyjádření však k tomuto žánru asi patří, nemluvě o proradném hulvátství („Jeden život jedna šance“).
STRAIGHT však i v tomto případě dokáží „ostré hrany“ poměrně vkusně obrušovat, netlačí na pilu a dají občas vyniknout i emocím, jako je tomu v nejmírnější skladbě „The End“. Ta vlastně i zakončuje tzv. základní část disku. Na posluchače ale ještě čekají další tři bonusy, mezi kterými vyčnívá především hip-hopová říkanka „I Gotta Go“. Ostatní dva tracky by pak v klidu mohly figurovat i v tom základním baličku, avšak dle textu skladby „Reprezent“, kde se zpívá: „HARDCORE Jihlava reprezent – tohle je NÁŠ VĚK ok 2009“, mi došlo, že všechny tři bonusy budou patřit patrně do starší doby, čímž to finální oddělení docela chápu.
Co však nechápu… to je poněkud zmatečné rozházení textů v bookletu, které vůbec neodpovídá stanovenému tracklistu. Sice to není žádná velká katastrofa, člověk se nakonec zorientuje, ale na chvilku zmatení to stačí. V komplexním měřítku však mohu album „V očích tma“ jenom pochválit. V nedávné době mě hodně potěšili svým ‚EP žánrově spříznění MAGMA HOTEL a STRAIGHT jakoby chtěli deklarovat, že i oni jsou tou pravou bandou, jejíž činnost neradno podceňovat. Pokud máte chuť na šlapavý a předně hodně košatý hardcore, jihlavští vás v tomto ohledu určitě nezklamou. Jsem si však takřka jist tím, že to nejlepší z jejich zkušebny teprve vzejde. Držím palce a už se těším na pokračování!
ALL