Co skrývají stěny ledu? Ano, je to pravda, přesně takhle se jmenuje i jedna moskevská formace, která nasedla do rozjetého rychlíku už před čtyřmi lety, a to prostřednictvím stejnojmenného debutu. Po čtyřech letech, kdy se kapela (nebo tehdy spíše projekt) tak trochu vypařila ze světa, přichází nově zkonsolidovaná sestava s druhou řadovou deskou, opřenou o dnes tolik oblíbený post-metalový základ, sloučený se sludge, doom metalem, rockem, ambientem… a hlavně všudypřítomným „melancho“ základem.
Pokud kapela v něčem opravdu exceluje, pak je to přenos nálad na posluchačovu mozkovnu. Ono jen stačí, aby si vás tahle hudba alespoň trochu získala a už se vám ji nebude chtít vypnout. V této souvislosti mě kupříkladu napadá srovnání tvorby Rusů s našimi FIVE SECOND TO LEAVE. Domnívám se, že třeba zrovna tyhle dvě formace by okamžitě mohly zapracovat na společném splitu! Že by je tahle recenze dala dohromady? Možná! Každopádně je však třeba zmínit i to, že ruští zástupci jsou při svém zápolení o poznání chladnější a pokud je v jejich projevu cítit jakási skepse či letargie, pak rozhodně pramení z přírodních jevů, kterých se mimochodem dotýká každá ze skladeb.
Jedna jako druhá jsou postaveny na několika nosných motivech, natolik přesvědčivých, že člověk jen zírá a nevěřícně kroutí hlavou! Skutečně, celé se to poslouchá moc hezky a pokud mě před nějakým časem nadchli lotyšští AUDREY FALL, tak v obdobném rozjaření jsem i z této kolekce. STENY LDA sice nevytvářejí nikterak bláznivě složité tracky, ale umějí si kompozici skvěle rozfázovat tak, aby nenudila a ještě dokázala zaujmout. Přesto všechno, ne každý posluchač práci STENY LDA ocení. Určitou překážkou může být i výraznější absence vokálů, jež jsou v podstatě součástí jen dvou skladeb. Jinak je „White Silence“ čistě instrumentální záležitostí, což pro některé posluchače může být opravdu velký hendikep. Hudba kapely však absencí zpěvu ani zdaleka netrpí a dokonce bych si dovolil tvrdit, že ho zde ani není třeba. Uvidíme, kterak tuhle záležitost budou řešit kluci+jedna slečna (s basou) v budoucnu…
„Beloe Bezmolvie / White Silence“ je všem hodně sympatické album. Pokud mu něco chybí, dost možná je to taková ta typická bombastičtější produkce, která by dokázala kapelu okamžitě katapultovat mezi světovou elitu. Na druhou stranu, pokud by tomu tak skutečně bylo, nahrávka by pravděpodobně ztratila takovou tu „příjemnou tvář nenápadnosti“ a své podstatě by se ocitla v úplně jiném světě. Ale třeba i to se někdy stane.. V tento moment si však můžeme vychutnávat tuhle příjemnou kolekci hudební decentnosti, křehkosti a polovičního hrubiánství. Velikost uměleckého díla lze pak ještě podtrhnout slovy o vkusně zpracovaném obalu i bookletu. „Beloe Bezmolvie / White Silence“ není kolekce bez chyby, ale je zatraceně lákavé si ho opakovaně užívat. Dál a dál a dál… Óda na led, óda na zimu!
ALL