Podíval jsem se na obal CD „The Gold Machine“ a hned mi bylo jasné, jakou víru skupina STEEL PROPHET vyznává. Jednoduše láska až za hrob, láska k power metalu. Američané, alespoň tedy dle mého soudu, vytváří nekompromisně konzervativní látku, která v jejich domovině až tolik populární není. To je ale evidentně netrápí. Sunou si ten svůj metálek hezky podle šablony, a to bez sebemenších záblesků progrese. No, co vám budu vykládat, je to příšerná nuda, fakt…
Písnička jako písnička, bohužel, ani jedna nemá punc alespoň částečné hitovosti. STEEL PROPHET zkrátka přehazují již tisíckrát přehozenou slámu. Jasně, posluchače si i tímto počinem najdou, ale jde o to, kolik jich nakonec bude. Domnívám se, že ani v tom svém ranku nebudou patřit k tomu nejlepšímu, co je dnes ke slyšení. Smutné je to i z toho důvodu, že kapela hraje dle dostupných zdrojů od roku 1983, přičemž hned dva členové pamatují úplné začátky! To je vpravdě obdivuhodný počin (bez velké slávy).
Možná si dotyční hodně slibovali od nového zpěváka R. D. Liapakise, možná je doplnění sestavy přimělo k další tvůrčí práci, avšak STEEL PROPHET by s největší pravděpodobností nepomohla ani Madonna. Komplet na mě působí absolutně suše a nevýrazně, v podstatě zde nenacházím jediný osobitý bod, kterého bych se mohl chytit. Hledal jsem hledal, oral jsem oral, ale všechno marné. Sotva průměrná záležitost…
Sestava: R.D. Liapakis – zpěv; Jon Paget – kytara; Steve Kachinsky Blakmoor – kytara; Vince Du Juan Dennis – baskytara; John Tarascio – bicí.
Skladby: The God Machine, Crucify, Thrashed Relentlessly, Dark Mask / Between Love and Hate, Damnation Calling, Soulhunter, Buried and Broken, Lucifer / The Devil Inside, Fight, Kill, Life=Love=God Machine.
ALL