Tato nahráka iránské kapely dozajista podtrhuje slovní spojení „global metal“. Důvod? Produkt do lůna undergroundu vyvrhla estonská firmička Hexenreich records, často pomáhající těm méně známým formacím. Je docela pikantní zjistit, že se iránské formaci vyplatí vydat materiál o necelých 300 kusech, a to ještě ke všemu na druhé straně světa. Inu, tamní kapely to rozhodně nemají jednoduché. SORG INNNKALLELSE jsou však důkazem toho, že i v těžkých celospolečenských podmínkách, může fungovat solidní black metalová komanda. I když…tuto recenzi spíše berte jako takové rekviem, jelikož v průběhu letošního roku se SORG INNKALLELSE rozpadli. I přesto za sebou zanechali sedm regulérních alb, které do dnešních dnů kolují především po evropských distrech. Pokud byste tedy chtěli ochutnat kousek iránské černoty, určitě si toto jméno někam poznamenejte.
Deska „…Night Black“ obsahuje osm skladeb nelítostné black metalové smršti, bez příkras a ústupků. Žádná ze skladeb neobsahuje ani špetku folklórní jakosti, jež by prozrazovala skutečný původ. Ke slyšení je naopak norská bouře, které vévodí mrazivé kytarové riffy a hysterický projev vokalisty (pozorní čtenář si jistě všiml, že název kapely je v norštině). Největším problémem nahrávky je pak zakamuflovaný zvuk (nejedná se o úplný propadák, to rozhodně ne). 
S ohledem na místo vzniku se tomu nelze divit. V součinnosti se zvukem pak stojí problematika bicího automatu, vyluzujícího poněkud nevšední zvuky. Nepřímo mi to připomíná rachtání vzteklé kuchařky v závodní jídelně státního podniku. Zajímavé ovšem je, že tento „neduh“ se týká především úvodních skladeb. Od čtvrté je bicí automat k posluchačově uchu o dost vlídnější a celkový výsledek je hned o něco pozitivnější. Obdobné je to s celkovou kvalitou zastoupených skladeb. Když do toho dvojice muzikantů řeže hlava nehlava, stává se z hudby neskutečně neprůhledný bordel.A to je rozhodně škoda. SORG INNKALLELSE totiž zdaleka nejsou žádní nazdárci a jejich instrumentální výkony jsou víceméně nadprůměrné.
Za pozornost rozhodně stojí skladba „Murderers Come Around“, skýtající poměrně dost neobvykle vyřešených postupů. Zároveň se jedná o kousek rychlostně košatý, skladba startuje středně rychlou vyhrávkou, která však posléze nezrychlí, ale zpomalí Ta pravá řežba začíná až úplně na konci. Rozloučení s hudební scénou je pak skryto v „…Deep Silence (The Last Symphony“), kde SORG INNKALLELSE definitivně zpomalí a důstojně se odeberou do věčných lovišť. Skladba tak trochu míří do dekadentní black metalové módy a je až suicidiálně strnulá. Pro toto šachování však měli pánové důvod.. Sumář? Průměrná kapela s několika povedenými skladbami a pro mě osobně další zjištění…metal je dnes naprosto multikulturní!
ALL