Až z britských ostrovů si to do stáje ruských Gardarika Musikk přihartusili pánové Darklord a Tossell, jejichž láska ke všemu pohanskému, potažmo vikingskému, je zdá se naprosto bezbřehá a nevyčerpatelná. Aby ovšem byl neznalý čtenář v obraze. Dvojice umělců má na svém kontě doposud pouze jediné album „Bloodbrothers“, které spatřilo světlo světa v průběhu roku 2008, a protože borci měli chuť pokračovat i nadále, vzešlo z jejich věrnosti žánru rovněž druhé CD, premiérově zaštítěné labelem.
Další důležitou poznámkou je pak i způsob, kterak mají tito Britové rozdělené úlohy v rámci vlastní spolupráce. O veškerou hudbu, kytarami počínaje a programováním bicích konče, se postaral výhradně Darklord a naopak ústřední zpěvy si do svého hájemství přibalil kolega Tossell a pohříchu právě jeho hlas, je tím vůbec největším mínusem, jakého se zde lze dobrat. Bohužel… přednes je opravdu hodně, ale hodně pod čarou průměru a mohu si stokrát říkat, že v syrové hudbě vikingských hrdel, je tento neduh v podstatě zosobněním surovosti a chlapáctví. Chvílemi se to tak opravdu může i jevit, ovšem té falešnosti je v Tossellově hlase skutečně přespříliš. Problém je ovšem i v tom, že se hlavní protagonista snaží především o čistý přednes, což celkovému výsledku absolutně neprospívá.
O něco lépe naštěstí působí samotná hudební produkce, která nikterak nekopíruje tradičně znějící pohanské party a poměrně daleko to má i k těm kapelám, jejichž devizou je spíše blackmetalová zběsilost. Naopak posluchače tu a tam překvapí nefalšovaná hudební křehkost, zaštítěná ambientně-orchestrálními motivy, kterých je zde opravdu celá řada. A jsou to právě tato intermezza, jež jednotlivé kompozice na jedná straně zbytečně natahují, ale zároveň jim dodávají potřebnou atmosféru. Vězte, že bez té by to rozhodně nešlo. Darklord je však v tomto ohledu hodně silný v kramflecích, a přestože jeho skladatelské i instrumentální schopnosti mají své limity, tak i to „málo“ stačí k 
tomu, aby měla většina songů duchaplný nádech. Domnívám se, že i tahle schopnost, kdy dotyčný dokáže vytěžit z minima maximum, je svým způsobem obdivuhodná. Atmosféra vpravdě k nezaplacení!
A jak by se ještě dala nejlépe tvorba SLEIPNIR popsat? Do jisté míry si můžete představit hudbu k nějakému historickému filmu. Ze zastoupených skladeb ovšem s těží vybrat takovou, která by ostatní strčila do kapsy. Veškeré kompozice si jsou víceméně podobné., ačkoliv zde existuje celá řada velmi vkusných úseků, které vskutku dokáží pohladit po duši. Jak praví nevkusné české přísloví: „I s malým kašpárkem se dá zahrát velké divadlo“. V tom případě bych však místo slova „velké“, použil raději slovo „obstojné“. Darklord není kdovíjakým instrumentalistou, ale i tak dokáže docílit patřičných kouzel a pokud se posluchač vysloveně nesoustředí na neduhy, je schopen krajíc „Oaths Sworn in Blood & Mead“ bez potíží pozřít.
SLEIPNIR nevytvořili světovou desku a uhrančivou už vůbec ne. Nedostatek nápadů však umě překrývají náladotvorností a díky tomu je jejich produkce poživatelná. Domnívám se, že i tenhle… ve své podstatě punk, má beztak šanci oslovit velké množství posluchačů. Takových, kteří inklinují ke všemu historickému, co má nějakou návaznost na metal. Bonusem k dobru je pak i stylově zpracovaný obal a booklet CD taktéž. Taková tradiční undergroundová relikvie…
ALL
https://www.facebook.com/SleipnirVikingMetal?fref=pb&hc_location=profile_browser