Jak léta běží, člověk stárne a R.U.M. pochopitelně spolu se mnou. Sem tam ovšem není na škodu si malinko zavzpomínat, zvláště pak s kapelami, které mi během těch dlouhých let prošly pod rukama a v podstatě mi i dlouhodobě lemovaly (a lemují) život, přičemž jednou z nich jsou pochopitelně i SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, jedna ze zásadních formací tuzemské metalové scény! Aby byl ovšem tenhle rozhovor skutečně pikantní, zařadil jsem do něho celou řadu dobových momentek a věřte mi, že většina z nich nebyla absolutně nikdy publikována. Jo a abych nezapomněl… o těch pikantních fotografiích a skenech jsem Radkovi Hajdovi dopředu neřekl, takže jen doufám, že tohle nebyl jeho poslední rozhovor pro R.U.M. zine.:) Jó, když překvapení, tak jednoznačně na 100%…
Radku, když se poohlédneš za vaší dvacetiletou hudební dráhou, vybral bys nějaký zásadní okamžik, kdy sis řekl, že to celé hudební dobrodružství mělo a má význam? Vzpomínáš často nad vašimi úplnými začátky, anebo se minulostí vůbec nezatěžuješ?
Ahoj, spíš si to užívám plynule, prostě jako něco, co děláš ve svém volném čase a baví tě to, stylem „i cesta může být cíl“. Ale jinak samozřejmě ano, jsou okamžiky, které potěší a za které jsem muzice vděčný. Třeba spolupráce s Tomášem Kočkem, nahrávání u Rolanda Grapowa, vydání desky u Season Of Mist nebo momentální spolupráce s Yossim Sassim. A naše začátky? Vždyť to už je pravěk!:) Díky autorizaci Johanova článku v Pařátu ke dvaceti letům „sajlentů“ jsem si nedávno zavzpomínal, dokonce i dema a desky jsem si pustil, archiv fotek prohlédl. Ale tím to taky končí, mnohem víc mě zajímá budoucnost..
Když jste s metalem jako kapela začínali, byl tenhle žánr považován mnohými lidmi za extrémní. Myslíš, že se za ten čas v tomto ohledu něco změnilo? Ptám se proto, že třeba už ve školce se setkávám s tatínkama v metalových trikách, z čehož mi vychází, že metal asi nebude vysloveně hudba těch mladších. Souhlasíš?
Asi máš štěstí na školku, já jsem v té naší s metalovým tričkem jediný.:) Vím, jak to myslíš, ale metal pro „normální“ lidi asi extrémním žánrem zůstane navěky. Vždycky, když se mě někdo zeptá (momentálně naši noví sousedé), co hrajeme za muziku, zkouším to nějak přiblížit, ale stejně nakonec skončím u příměru „něco jako když METALLICU zkřížíš s ČECHOMOR“. Což je samozřejmě na blití, ale aspoň to jakž takž zafunguje.:) A když už jsme u toho – jeden soused se mě tuhle s vážnou tváří zeptal, jestli hrajeme i na svatbách. Tolik asi k extrémnosti metalu. Prostě jiný svět. 🙂 A k té druhé části otázky – dva noví členové SSOGE si před dvaceti lety, když jsme začínali, hráli maximálně na písku s bábovičkama. 🙂
Dvacet let, to je vlastně jedna generace… Změnila se za tu dobu nějak zásadně vaše fanouškovská základna? Střetáváte se např. už s mladými posluchači, jež znají vaši hudbu pouze z YT a o nějakých vašich albech nemají ani potuchy?
Na koncertech vidím tváře mladé stejně jako starší a pokročilé, takže těžko říct. Určitě část fanoušků stárne s námi, ale třeba v Polsku mám na koncertech pocit, že těžce kazíme věkový průměr a náctiletým dětem v prvních řadách bych klidně mohl být otcem.:) A tato generace už opravdu model „hudební CD“ neprovozuje. Ale nestěžuju si, fanouškovskou základnu máme poměrně stálou a věrnou, čemuž jsem moc rád a vážím si toho!
V rámci naší scény se vám povedlo dostat do širokého povědomí, vlastně dnes neexistuje milovník metalu, aby o vaše jméno alespoň jednou nenarazil. Domníváš se, že jste mohli za určitých okolností dokázat mnohem víc? Je to i s vaším hudebním zacílením vůbec možné?
Jak bych to asi.. V době, kdy jsme něco dokázat mohli, byli jsme mladí, krásní a perspektivní, v kapele nebyli ti správní lidé. A dnes už je všechno úplně jinak. Samozřejmě, stojím nohama na zemi a je mi jasné, že s naší muzikou to nikdy na stadiony nebude. Ale změnily se i priority. V pětadvaceti bych se klidně sebral a dva měsíce vegetil v tourbusu. V okamžiku, kdy máš děti, slušnou práci (a nedejbože hypošku), už to za středobod světa nepovažuju. Což je docela paradox, protože mám na druhou stranu dostatek zkušeností, jak se na takové turné dostat, komu zavolat a kolik euro si připravit.:)
Myslím, že jsem s tebou někde četl rozhovor, kde jsi zmiňoval, že na vás vydavatelská firma Season Of Mist kladla velké nároky, měla dost požadavků, které jste museli splnit atd. Je vůbec tahle námaha poplatná nějakým speciálním výhodám, pro které mělo cenu se takovým způsobem obětovat?
S odstupem času to vidím tak, že ty nároky byly na firmu typu Season Of Mist docela normální, to jen my nebyli zvyklí na takový zápřah. Naučili jsme se spoustu věcí a získali cenné know-how, které určitě v budoucnu upotřebíme…
Myslíš, že se dnes ještě stává, aby významný label skočil po zcela neznámé kapele a investoval do ní peníze? Mě fascinuje, že třeba ukrajinští DRUDKH se nijak nesnaží, nehrají, nepečují o sociální sítě…, ale stejně pro ně mají Season Of Mist slabost. Co si o tom myslíš?
Stává se to a docela odvahu takového labelu obdivuju, přece jen nejde zrovna o malé peníze. Proto se to stává výjimečně a spíše dostanou šanci kapely, které už mají něco za sebou, mají fanouškovskou základnu, ukázaly, že na sobě umí pracovat, jezdí po světě atd. Ad DRUDKH – myslím, že kdyby se neprodávali, tak slabost neslabost, už by u Season Of Mist nebyli. 🙂
Jestliže připravíte novou nahrávku, bude to znovu pod záštitou už zmínených Season Of Mist? Nebylo by ve vašem případě lepší vydat si nahrávku sami a na vlastní pěst se postarat o její promo? Tím samozřejmě nechci radit a chytračit. 🙂 Spíš jsem z vás měl vždycky dojem, že se dokážete o sebe postarat sami, spoustu věcí si zařídit, zkrátka sportovní terminologií řečeno – „nikdy jste nebyli líní na krok…“:)
To kdybych věděl! 🙂 Se Season Of Mist jsme byli domluvení na jednu desku, takže asi znovu absolvujeme „kolečko“ s nabízením se firmám, o kterých si myslíme, že za to stojí. Zvažuju ale i tebou zmíněnou variantu. Mít vše pod kontrolou (včetně peněz a autorských práv) má taky jistě svá pozitiva. Jen už na to nemám tolik času a energie jako zamlada…
Když budeme hodně přísní, dojdeme k tomu, že žádné z našich kapel se nepovedl výrazný průlom do zahraničí. Myslíš, že je to dáno hlavně naší českou náturou, která zkrátka tíhne k „pohodičce“, na rozdíl od např. polských kapel, které se zjevně nebojí jít do rizika? Anebo je to všechno spíše o štěstí a náhodě?
Je to klišé, ale štěstí se musí jít naproti. Dostat se až na vrchol chce krom štěstí a talentu velkou dávku odvahy, odhodlání, skoro bych řekl až sebezapření. Je tady spousta kapel, které umí perfektně hrát, ale samo o sobě to nic neznamená. Až se najde někdo, kdo bude hudebně zajímavý a krom toho bude ochoten třeba pět roků trajdat po světě a hrát 150 koncertů ročně, možná budeme mít i svůj BEHEMOTH. Ale i po tom všem nikde není napsáno, že se to podaří..
Uveď třeba nějaká jména českých kapel, které jsou kvalitativně na úrovni a dokáží se směle vyrovnat se zahraniční konkurencí?
To jsi mě docela dostal. Co jsem opustil Redblack shop, ztratil jsem s tuzemskou scénou kontakt. Takže akorát občas něco zaslechnu, když hrajeme na nějakém festu a máme čas se rozkoukat. Dnešní mladé kapely jsou vyhrané, jde vidět, že se učí od nejlepších, hudebně i vizuálně. Takže zapracovat na originalitě a makat a makat…:)
Velký podíl na popularizaci kapel mají nepochybně média. Jak bys zhodnotil práci těch tuzemských ve srovnání se zahraničními? Domníváš se, že větší náročnost a tlak, jež je některými novináři na kapely vyvíjen, je v konečném důsledku tím, co naše scéna opravdu potřebuje?
No určitě nikomu nepomůže plácání po zádech s větami typu „na tuzemské poměry dobré“. To krom zbytnělého ega nic dobrého nepřinese. 🙂 Ale jinak se omlouvám, současnou práci tuzemských médií nemůžu zhodnotit, vzhledem ke svému pracovnímu vytížení a rodině jsem rád, když najdu měsíčně pár minut na rychlé prolétnutí několika webových hudebních sajtů, abych byl aspoň jakž takž „v obraze“…
Už se vám stalo, že o vás někdy někde vyšla vysloveně nepravda?
No jéje. Ale čím jsem starší, tím víc mě to nechává chladným. Negativní věci se snažím házet okamžitě za hlavu, nevidím důvod na ně plýtvat energií. Nemám čas ani na věci, na které bych rád..
OK, pojďme dále. Jak moc zásadně se za těch dvacet let změnil tvůj hudební vkus? Existují nějaké hudební tvary či prvky, které bys chtěl do produkce SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY dostat, ale zatím jsi jednoduše neměl dostatek odvahy?
Vkus se mi nijak zásadně nezměnil. Pořád mi nejvíc chutná doom/death ala GHOST BRIGADE, těším se na novinku SHAPE OF DESPAIR, v autě si pouštím masírku GOJIRA.. Folk-metal mě (čest výjimkám typu ORPHANED LAND) nezajímá, zato folklór velice. V SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY si děláme, co se nám líbí, a tak to bude i nadále. Nejsou žádné omezení. Sice nikdy nevíme, co nám přinese další deska, ale nějakých stylových veletočů bych se nebál, přeci jen už máme něco za sebou. 🙂
I když se CD příliš neprodávají, je možné, že někdy dojde k reedicím vašich starých alb? Už jste o něčem podobném přemýšleli?
„Iron“ je k mání stále, „Behind the Shadows“ a „Themes“ bohužel už dlouho ne. Být to na mě, dodělám je hned, ale práva vlastní Redblack a to už není v mojí moci. Občas se objeví pár kusů z nějakého zkrachovalého krámku, ale po tom se okamžitě zapráší. Všechny naše nahrávky jsou samozřejmě k dispozici digitálně na našem bandcampu..
V průběhu let prošli SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY nepřeslechnutelným vývojem. Myslíš, že je ještě možné, že byste se někdy rozhodli udělat čistě (nebo víceméně) doomovou desku? Zkusme si nyní zafantazírovat… Jak myslíš, že by mohla vypadat? Pochopitelně s přihlédnutím k dlouholetým zkušenostem?
O doomové desce přemýšlím už pěkných pár let, ale času je míň a míň. Pokud do toho někdy půjdu, určitě to nebude v rámci „sajlentů“. Nicméně se budu snažit, aby u nás doomové prvky měly stále svoje místo, minimálně v rámci oné posmutnělosti a melancholie, která se s námi táhne už od začátku.
Fanoušky bude určitě zajímat, kdy se pochlubíte s další nahrávkou. Na kdy ji plánujete? Nastiň alespoň malinko, jak by mohla zhruba vypadat?
Když jsme po „Návazu“ a následném koncertním zápřahu konečně sedli na skládání, poměrně rychle z nás vypadly první čtyři věci, ale pak jsem musel dát kapelu k ledu a věnovat veškerý svůj volný čas rekonstrukci zakoupeného domku. Od března 2015 konečně bydlíme, takže se na kytaru i skládání vyloženě těším. S Yossim si průběžně píšeme i voláme, s jeho produkcí tedy můžeme počítat a 
moc se na naši spolupráci těšíme. Asi je předčasné hovořit o tom, jak bude deska vypadat, když ještě není materiál hotový. Budou tam – na „sajlenty“ sakra tvrdé – pasáže s dvojkopákem stejně jako atmosférické polohy ala DEAD CAN DANCE. Ale jak to nakonec celé dopadne… to je na tom to největší dobrodružství…:)
Jaké jsou vaše plány ohledně koncertů? Máte už nyní jasno, na který festech vás budou moci fanoušci v létě vidět?
Letos koncertování ještě omezíme, takže naplánovaných máme jen pár letních festivalů – Dobrý festival v Prešově, Basinfire ve Spáleném Poříčí a Kovadlina Czech fest v Olomouci.
Radku, po celé dlouhé roky jsi byl věrný své jedinečné značce. Neměl jsi někdy chuť vyzkoušet si úplně jinou hudbu v rámci úplně jiné kapely/ projektu?
S tou věrností to není až zas tak pravda, nějakou dobu jsem dělal bordel s grindovými DECOMPOSED, v roce 2001 jsem naživo pomáhal s kytarou rakouským DARKSIDE. Nicméně nejde ani tak o hudbu, ale každou chvíli si přeju, abych byl jen řadový člen a všechny ty starosti nechal někomu jinému. Ale po dvaceti letech mám jen jednu jistotu – nikdo jiný to za mě neudělá. 🙂 Abych si jen nestěžoval – opravdu velkou pomocí je pro mě spolupráce se Štěpánkou z Kontra Production, která nás zastupuje v tuzemských luzích a hájích.
Skvělé, děkuju moc za interview! Nechť se daří… a vydržte!:)
Díky, vynasnažíme se!
ALL