Pokud vám název kapely SIDIOUS vůbec nic neříká, nevězte hlavu! Já sám jsem se s tímto pojmem seznámil teprve nedávno, tuším před půl rokem, kdy se mi do rukou dostalo debutové ‚EP „Ascension to the Throne ov Self“, ze kterého jsem si odnesl celou řadu velmi pozitivních dojmů. SIDIOUS však už v té době deklarovali, že onen čtyřskladbový debut bude jen takovou ochutnávkou před hlavním chodem, a jak tedy pánové slibovali, tak také slíbili. Album „ Revealed in Profane Splendour“ je opravdu na světě a prozatím ho provázejí jen ty nejlepší reference! Nuže, jestřábí oko do kapsy a hurá na věc!
Kapela SIDIOUS je parta, která je tvořena v podstatě celou sestavou kapely EYE OF SOLITUDE (britský doom/death metal), přičemž nejzkušenějším patronem sestavy je jistý Daniel Neagoe, u EYE OF SOLITUDE působící jako zpěvák a frontman, v sestavě SIDIOUS naopak jako bubeník! Zvláštní a neotřelé, ovšem ve finále je přece jen důležité, aby všechno fungovalo ke spokojenosti všech zúčastněných a v souvislosti se SIDIOUS mám ten pocit, že dalšími spokojenými musejí být i samotní posluchači, neboť produkce souboru doslova znásilňuje všechny ty andílky, jejichž krásná těla stráží veškeré přístupy k bránám nebeským.
Intenzita, jež z tohoto symphonic black-deathmetalového inferna sálá, je vskutku omračující a v podstatě zde nehraje ani příliš velkou váhu skutečnost, která by hovořila něco o tom, že SIDIOUS produkují nějak přehnaně originální muziku. I v jejich tvorbě je slyšet celá řada vlivů od BEHEMOTH, DIMMU BORGIR či HECATE ENTHRONED, ovšem jako celek, funguje nahrávka naprosto znamenitě. Vytyčený předěl mezi detah metalem a ryzím blackem, není nikterak roztříštěný, kapela se v obou proudech pohybuje v podstatě naráz, a přestože jsou symfonické motivy nedílnou součástí celku, komplexní atmosféru spíše dotvářejí, dělají ji mnohem okultnější a zároveň i mystickou. Je až s podivem, kterak 
takto impozantní náklep, lze vůbec titulovat slovem „atmosferický“, ovšem skutečně tomu tak je. Když k tomu všemu ještě připočteme dokonalé zvukové zastřešení, rázem máme co dělat s jednou z nejlepších letošních nahrávek, jenž spadají právě do tohoto hudebního ranku.
Osobně se mi však zamlouvá i onen neortodoxní přístup, jímž se SIDIOUS na desce prezentují. Když skladba potřebuje nějaký zvolňující prvek, kapela se nikterak nežinýruje, sáhne po něm a shodou okolností ji všechno vychází. Teď mám příkladně na mysli skladbu „Annihilation ov Abhorrent Crescent“, obstoupenou čistými vokály a taktéž dosti hevíkovskými vyhrávkami. Hudbě SIDIOUS však tyto úskoky stranou evidentně svědčí a v průběhu desky jich je ke slyšení hned několik. Vše je uchopeno tak, aby se materiál netříštil, nahrávka má jasně definovatelný ksicht a neničí ji ani decentní míra úskoků. To znamená, že hned po dvou třech posleších hravě zjistíte, kterak jsou všechny kompozice nápadité.
SIDIOUS vytvořili opravdu náramný počin. Ovlivněni tím, co dost možná i sami poslouchají, osedlali tisíc ďáblů a „Revealed in Profane Splendour“ tak do puntíku představuje jakost žánru, kterak ho hudebníci sami vnímají. Těžko říci, jestli bude mít kapela dostatek inspirace i pro příští album, ovšem raději nebudu předbíhat. Teď je rozhodně fajn, když si celou tuhle rouhačskou sbírku užijeme na plné pecky! Pravda, ještě jednou to musím zopakovat, SIDIOS rozhodně nevymysleli přehnaně originální dílo, ale ten způsob, jakým funguje a hraje, si zaslouží velké uznání. Tuhle placku si rozhodně nenechte ujít!
ALL