Nejsem si jist katalogovým číslem, každopádně tento studiový titul bočního, či snad následnického projektu kapely Kaspar von Urbach, RUiNU, byl oproti živé dece (K&K12) nahrán o tři měsíce později. Slůvko studiový berte prosím s logickým pochopením – přesně to bylo na prahu kuchyně a obýváku. Děti zvukařů ve studích tak sice zřejmě pláčou hlady, ale vzhledem k nezájmu posluchačů a potencionálních kupců je nutno hledat cesty levnější. U experimentálních umělců je to jaksi normální, ovšem podobnou cestou vybavených zkušeben a domovů se vydávají i mnohé kapely hudební.
Koncept RUiNU zdá se býti jasným. Předvést a hledat v mantinelech drnčího uklidňování (drone ambient), kdy jsou s citem a láskou vnořovány narušující ruchy (industrial), nehudební nářky hudebních nástrojů (experimental), sténající zvuková bolest (?). Pokud jsem se vše snažil pochválit při záznamu koncertního provedení, pak i zdejší dvě skladby „Bitter Sweet Hematoma“ (1) a „The Inner Line Of Waiting“ (2), každá zhruba po osmnácti minutách, jsou v naprostém pořádku. Ne, jsou výtečné, díky přehlednému zvuku, křehké produkci a v neposlední řadě hudebnímu přemýšlení a koncepci. Mám pocit, že chlapíci vnášejí do díla své dřívější zkušenosti, mají rozdělené role, což celku nadmíru prospívá.
Na závěr se sluší pochválit jednoduchý, uhrančivě krásný obal, ale neodpustím si i malou kritickou poznámku, kterou jsem osobně probíral i Janem K!ammem, hybatelem společnosti. Mé obavy a špatné zkušenosti s alternativními potisky cédéček nebyly rozptýleny. Ano papírová samolepka drží, neodlupuje se na vnějších krajích, jako u jiných, ale díky vyšší teplotě a rychlosti v notebooku dochází k prohnutí vzhledem k tahu dvou materiálů (ala bimetal) a kraje při přehrávání lehce o cosi drhnou… Škoda, u jednorázového demáče je to asi jedno, ale u titulu, který je určen k dlouhodobější archivaci a více poslechům je to negativum.
RadeK.K.