Když jsem před dvaceti lety poprvé slyšel album „Kärgeräs“ od brněnské legendy ROOT, spadla mi čelist až ke kolenům. Majestátní metal bez okolků, osobitý a především srdce rvoucí. Přiznám se, že tahle nahrávka mě po letech ani v nejmenším neomrzela, a když se objevila zpráva o pokračování letitého příběhu, byl jsem řádně natěšen. Ruku do ohně bych však za ROOT spíše nedal, neboť poslední nahrávky mi nikterak k srdci nepřirostly.

Ve vzduchu se však vznášel předpoklad o možném návratu k epičtější metalové formě, která by navíc měla mít určité znaky prvotních „„Kärgeräs“ , byť by bylo bláhové si myslet, že se kapele podaří navázat na přetrženou nit doslova a do písmene (to ale samozřejmě nebyl primární účel). Určitému typu srovnání se však z logických důvodů vyhnout nelze, přičemž laťka prvního dílu je tak proklatě vysoko, že ji v podstatě nebylo možné překonat. S trochou šklebu musím i konstatovat, že k těm pomyslným stojanům má „Return from Oblivion“ poměrně daleko, přestože svou kvalitu bezesporu má. Především první část kolekce se vyvedla vpravdě královsky.

Prostřednictvím „Life Of Demon“ hrdý národ znovu vystupuje z mlhy a důmyslným způsobem kombinuje metalovou surovost s baladičností (příkladné BigBossovo know-how v plné parádě). „Osculum Infame“ posléze profituje z kouzel a čar svého předchůdce a víceméně dává na odiv metalové aroma ve středních tempech. Za jednu z nejpozoruhodnějších skladeb považuji hned následující „Moment of Fright“, ze které je cítit blasphemie ve stylu BEHEMOTH (kazatelsky pojaté sbory jsem padnou dokonale). Velká škoda, že následující tři kousky jsou už pouze „relativně dobré“. V každé z nich je sice obsaženo několik zajímavých nápadů, avšak k nějaké velkolepé kulminaci směřuje příběh opatrně, pozvolna… snad i trochu rozpačitě. Svou „vinu“ na tom dost možná nesou dvě čisté balady („Moment of Hope , „The Key to the Empty Room“), ve kterých se toho mnoho zajímavého neděje. Křehká rockovka „New Empire“ je vcelku fajn záležitost, především závěrečné vyhrávky znějí luxusně, ovšem po předpokládaném mrazivém vyústění příběhu ani památky. O instrumentálce „Up to the Down“ pak platí to stejné, přičemž dosti ucházející je alespoň závěr v podobě finálního tracku „Do You Think Is It the End?“

A jak naložit s celkovým hodnocením? „Kärgeräs – Return from Oblivion“ je určitě jedna z desek, kterou dali dohromady skvělí hudebníci, nemluvě o nezaměnitelném BigBossově přednesu. Navzdory tomu je však na albu hned několik spíše „ospalých míst“, kdy „voda/hudba“ teče, ale zároveň jakoby nikam nesměřovala… To je ale můj subjektivní pocit. Ať je to jak chce, jubilejní desátá řadovka si určitě své posluchače najde, nemluvě o kovaných fans. Kladně hodnotím i neošizený booklet, kde jsou uvedeny všechny texty včetně překladů, průvodní povídka k ústřednímu tématu a kompletní sada fotografií.

ALL

http://www.rootan.net/