Podnikavá kapela RETURN TO INNOCENCE se po čtyřech letech hlásí s novým albem a snaží se tak navázat na přetrženou nit minulosti. Abych byl upřímný, tak předchozí dvě řadové desky mi k srdci příliš nepřirostly, a proto jsem byl zvědav, kterak zní kapela v současnosti. Hned na úvod musím konstatovat, že v obměněné sestavě se podařilo vytvořit určitě nejlepší dílo, které však stále ještě nepřekračuje hranice průměru. Ani tentokráte se „Returni“ nevyhnuli zvukové zahuhlanosti, provázející jejich alba takřka na každém kroku. Celkový výsledek je proto stále velmi amatérský, a to už ani nemluvím o tisíckrát omletých doom metalových pasážích, které sráží album ještě více na kolena, především svou rozvleklostí a neosobitostí. Abych ale nebyl příliš nespravedlivý…
Úvodní skladba „Streams“ nepostrádá death metalový náboj, prolínající se s doom-gothickou atmosférou, kterou velmi protřele podkreslují klávesy (práce klávesisty je po hříchu tím nejpovedenějším, co lze na albu zaslechnout). Také následující „Autumn Leaves“ nepostrádá hrstku zajímavých a především melodických nápadů, ovšem to je na dlouho dobu všechno.
Následující tracky jsou dosti umrlé a nezáživné. Nuda vás začne brzy fackovat ze všech stran a pokud pominu závěrečnou skladbu „Just Moment“, posluchač prakticky o nic nevšedního nepřijde. Deska je de facto vystavěna na těch nejotřepanějších doom metalových klišé, přičemž třeba ještě více zmateně vyznívá jakési black metalové počáteční intermezzo, s úvodní recitací ala MOONSPELL (ale tak před šestnácti lety). Tímto se dostávám k vokální složce, vypadající na oko vcelku pestře, ovšem ani jeden ze způsobu přednesu (death metalový murmur, black metalová „vrána“, čistý mužský a ženský zpěv) nepatří zrovna k těm nejpůsobivějším artiklům. Kapele by hodně prospělo angažování sólového pěvce, který by se soustředil pouze a jen na svou činnost. Současný výsledek je totiž značně nevyvážený, tak trochu koliduje s tím ostatním, co tvorba RETURN TO INNOCENCE přináší. Jsem tedy nucen konstatovat, že nám např. z Polska přichází v současnosti docela dost podobně stylově orientovaných nahrávek, přitom ale jsou všechny kvalitativně lepší než „Sat Lunae“.
Trošku smutné konstatování, ovšem nikterak drastické. O tom co je krásně totiž nerozhoduji já, ani my, ani strana, ani Černí baroni. Takže si přátelé vyberte! Z mého pohledu vytvořili mladoboleslavští spíše podprůměrnou nahrávku, kterou s péčí a něhou zakládám do hudebního archívu. A ještě poznámka na závěr. CD obsahuje slušnou videostopu ke skladbě „Just Moment“, mrkněte se!
ALL