Vydavatelství Solitude Productions nepodporuje pouze zavedené formace, ale snaží se pomáhat i začínajícím spolkům, jako jsou třeba právě RESTLESS OBLIVION. Tahle parta ruských umělců působí na scéně necelých pět let, a pokud jste s ní ještě nikdy nesetkali, vězte, že právě CD „Sands Of Time“ je legitimním debutem, přestože hned tři členové spolku se podílejí na chodu paganmetalové projektu RAVENCRY. Čili, nějaký ten hudební základ budiž předpokladem, zvláště pak, když si člověk uvědomí, že tihle nováčci vydávají svůj počin u stěžejního doomového labelu.
Nedá se nic dělat, ale doom metal v Rusku našel skutečně jeden z domovů, a přestože jsem před časem měl co dělat spíše s bolestivým „funeralovým“ subžánrem, tak v případě RESTLESS OBLIVION se jedná o ryzí návrat do devadesátých let, kdy se po celé Evropě vyrojila spousta death-doomových souborů, a kdo si dnes vzpomene na to, že mezi užší špičku patřila i nedoceněná severomoravská líheň, alespoň tedy v rámci metalového undergroundu. Je opravdu velká škoda, že se žádné z našich kapel nepodařilo výrazněji prorazit, dost možná by i RESTLESS OBLIVION měli o jeden inspirační zdroj navíc. Ale proč jsem o tom vůbec začal…
Tahle formace je ve svém hudebním sténání navýsost podobná těm, které známe z tuzemských „demáčových“ časů. Hutná a zatěžkaná hudba je vedena ve středních tempech až k pomalosti, nabaluje na sebe příjemné melodie a pochopitelně se opírá i o tradiční pěvecký growl. Od prvních minut je zřejmé, že kapela rozhodně umí kráčet bažinami smutku, pracuje s atmosférou a především vyhrávky klavíru dokáží vykouzlit nejednu mrazivou melodii. Nahrávka pak obstojí i po stránce zvukové, ačkoliv je evidentní, že se bohatýři snažili přizpůsobit kouzlu starých opusů a deklarovat tím svou lásku ke kořenům žánru. Těžko říci, jestli tohle je ta správná cesta. Co si budeme nalhávat, největší problém spočívá v jasné předvídatelnosti, jednoduše řečeno – nic nového pod sluncem tu objevit nelze, tedy absolutně lautr nic, což je pochopitelně obrovská škoda. Samozřejmě, nekritičtí milovníci všeho doomového budou i přesto nadšeni, což o to, nahrávce po stránce atmosféry nelze nic moc vytknout, ovšem osobně bych uvítal trochu více kreativity a osobitosti. Přesně tak, jako je tomu u běloruských WOE UNTO ME, jejichž dílo jsem recenzoval nedávno. Ano, vkus a radost ze „staré školy“ je jedna věc, ale když vaši nahrávce není rozpoznatelný jediný prvek osobitosti, určitě je něco špatně.
I když od současných nahrávek, jenž se chtějí měřit s nejlepšími, očekávám patřičnou úroveň, nelze debut „ Sands Of Time“ hodnotit nijak zle. Oproti některým „kopírkám“ se RESTLESS OBLIVION netváří, jakožto objevitelé Ameriky, spíše se snaží předkládat onen retro doomový model, kterému jednoduše zachovávají přízeň. Pokud máte podobnou hudbu stále v oblibě a nevystačíte si se starými kazetami, tak by vás tito Rusové neměli zklamat. Snad jen s výjimkou obalu a bookletu, tmavého, nevýrazného…
ALL